Slíbil jsem polemiku s kritickým textem Jiřího Šolce, bývalého ekonomického náměstka a zde je:

Kolega Šolc o mně v kostce napsal, že:  „na funkci rozpočtového náměstka prostě nemám, předložil jsem špatný rozpočtový výhled, ještě tak prý možná umím dotace, ale nejsem střídmý, šetřivý, prozíravý a opatrný strážce městské kasy.“ Vidím to jinak.

Špatný rozpočtový výhled. Za kolegy vypadal rozpočtový výhled takto ZDE. Nevedla se o něm žádná diskuse, zpracovávala ho zcela formálně externí firma, byl nepřehledný a nikdo s ním ani více nepracoval. Jak vypadá rozpočtový výhled aktuálně, vidíte ZDE. Je přehlednější, odbory i jednotlivé organizace vědí, s čím mohou počítat, odděleně jsou vedeny investiční peníze ve fondu rozvoje i v dotačním fondu města. Takto má podle mě vypadat rozpočtový výhled. Jestli má někdo pocit, že to, co předkládal kolega Šolc, mělo nějakou vypovídací hodnotu a dalo se podle toho řídit město, tak já si to nemyslím.

Střídmý a šetřivý – to asi nejsem.  Pro mě jsou důležitější jiná slova – přínos a efektivita. Samozřejmě že bych uměl utáhnout šrouby a rychleji splácet dluhy města. To umí, s odpuštěním, každý, kdo umí s pracovat s kalkulačkou. Ale neudělám to. Proč? Protože by na tom město prodělalo. Pro mě je lepší cesta investovat např. do projektových manažerů, kteří umějí získávat české i evropské dotace a šetří tím městu jeho vlastní peníze.

Kolega Šolc a Starostové často křičí, jak jsme zvedli počty úředníků. Tak se na to podívejme. Já můžu ručit za své odbory. Na odboru strategického rozvoje a dotací je 2x tolik lidí. Namísto původních 11, dnes 22. Ale také namísto několika málo projektů jich dnes odbor řeší přes 50 a investice do nových lidí se městu mnohonásobně vrací na získaných dotacích. Letos očekáváme mzdové náklady na tomto odboru ve výši zhruba 10 mil. Kč, ale aktuálně jsou již jen letos získané dotace v objemu 162 mil. Kč na 14 projektů a dalších 5 žádostí v objemu 137 mil. Kč je právě v hodnocení. To vše v polovině května. Na dalších dotacích samozřejmě pracujeme.

Prozíravý a opatrný – to jsem. Kdybych nebyl, nechal bych se ANO a Starosty dotlačit k tomu, že bych v rozpočtu města nevytvořil rezervu na kofinancování evropských projektů. O co šlo? ANO i Starostové prosazovali, abychom prostředky města v tzv. amortizačním fondu použili celé na splacení části dvoumiliardového dluhu. Tedy 450 mil. Kč použít pouze na snížení dluhu. Já jsem prosazoval a nakonec i prosadil, že na úhradu dluhu šlo „jen“ 200 mil. Kč a zbytek šel na kofinancování projektů (zhruba v poměru 15% peníze města a 85% dotace). To se přece vyplatí! Díky tomu město může získat stovky milionů na potřebné investice i opravy svého majetku a více splácet tzv. vnitřní dluh na zanedbané údržbě a opravách. Díky vyjednanému snížení úroků navíc dodržíme původní termín splacení 1 miliardy z dluhu do roku 2025.

Kdybych výše uvedenému populistickému tlaku podlehl, nemělo by město dnes z čeho kofinancovat evropské dotace na opravy škol, školek, sociální byty, cyklostezky nebo opravu bývalé galerie. Ti samí, kdo teď kritizují, že nebudou peníze na opravu bazénu a Uranu ještě nedávno křičeli, že je potřeba co nejrychleji splácet dluh. Jenže ono to jaksi nejde dohromady. 

Kam vede „střídmost a šetrnost“ ukázal kolega Šolc ve funkci ekonomického náměstka, když i jeho vinou město nemělo připravené ani projekty ani jejich kofinancování, takže v letech 2011 – 2014 trestuhodně nevyčerpalo přes 200 milionů určených pro Liberec v rámci strategie IPRM. Byl bych špatný hospodář, kdybych dopustil opakování tohoto ostudného scénáře a ekonomického amatérství nejvyššího kalibru.

Jako náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace se ve své práci pro město řídím těmito principy:

1. Princip efektivity – důležitější, než rychle splácet dluh, je sledovat, kde městu udělají peníze větší službu. Buď o 15 Kč snížím dluh, nebo těch 15 Kč použiju na získání 85 Kč dotace na opravu majetku města. Efektivnější je podle mě druhý postup.
2. Princip dotace má přednost – při sestavování rozpočtu se snažím postupně prosazovat pravidlo, že na co jde získat dotace, to neplatíme z rozpočtu města. Buď použijeme vlastních 15 mil Kč na investice města za 15 mil. Kč, nebo použijeme 15 mil. Kč na kofinancování dotací v objemu 85 mil. Kč, takže zajistíme investice za 100 mil. Kč. Druhý postup je náročnější, ale přináší městu větší efekt.
3. Princip dlouhodobého plánování – rozpočtový výhled jsem začal nově dělat mimo jiné proto, aby sestavování rozpočtu nebylo každoročním bojem o to, kdo má ostřejší lokty a prosadí si víc, ale aby bylo opřené právě o dlouhodobý výhled. To dává odborům i organizacím města možnost lépe plánovat jednotlivé akce a projekty.
4. Princip rovnoměrnosti – na některé oblasti rozvoje města předchozí rozpočty příliš nemyslely, ať už šlo o památky, cyklodopravu nebo zeleň. V rozpočtu již mají své pevné místo. Zatím se nepodařilo prosadit rovnoměrné používání rozpočtu na jednotlivé části města, ale i to je v plánu.
5. Princip aktivního fundraisingu – jedno z největších negativních překvapení po volbách 2014 po mém příchodu na radnici bylo, že zde nebyl nikdo, kdo by aktivně vyhledával pro město různé dotační příležitosti. V situaci, kdy je město zadlužené a nemá dost peněz na rozvoj, to byla trestuhodná nedbalost. Nové oddělení získávání dotací, ale vlastně celý odbor strategického rozvoje v tomto udělal velký pokrok a mnohonásobně zvýšil svoji výkonnost. Kdyby nám tajemník s primátorem soustavně neházeli klacky pod nohy, mohl by být přínos odboru pro město ještě mnohem větší. K tomu se brzy vrátím v samostatném článku.

Kromě opakovaných negativních vyjádření primátora, který se dodnes v rozpočtu neorientuje a přes své sliby žádnou alternativu k němu nikdy nepředložil, kromě dílčích připomínek, o kterých lze diskutovat, jsem zatím neviděl žádný ucelený finanční plán pro rozvoj našeho města ani lepší strategii pro získávání dotací. Budu proto dále pracovat dle výše uvedených principů a věřím, že to většina občanů města pochopí jako po dlouhé době konečně promyšlený a dobrý plán, jak město dále rozvíjet. Výkřiky typu „dotace jsou zlo“, „musíme šetřit“ nebo „rozvoj se zastavil“ apod., našemu městu příliš nepomůžou.

Jan Korytář

náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace