Jak se volby blíží, začínají se politici nejen více předvádět a vlichotit se do přízně občanů/voličů, ale zároveň tím, často nechtěně, na sebe říkají i to nejhorší. Příklad libereckého primátora Tibora Batthyányho, který dnes, vida zcela jasněji svůj politický konec, vyvolává zombie projekty, které sice někomu namastí kapsu, ale Liberci rozhodně neprospějí.
Tibor Batthyány když v roce 2014 uspěl v komunitních volbách jen díky popularitě Andreje Babiše, se kterým se nechal vyfotit na billboardy (což bylo do té doby jeho jediné občanské a politické angažmá), získal od médií přezdívku Pan Nikdo. A právem. Nikdo ho neznal, nikdo nevěděl, co je vlastně zač a co od něj lze čekat. Jen pár lidí varovalo před jeho povahou i věrolomností, stejně jako životopisem, který rozhodně neukazoval na odborníka, který jde zachránit město, jak se sám prezentoval.
To je ostatně veliké riziko a nebezpečí všech nových hnutí, které jsou zcela postavené na popularitě centrálního vedení, potažmo jedné osobnosti. Stávají se místem nejen pro ty, kteří chtějí veřejnému životu skutečně pomoci, ale – a bohužel nikoliv zřídka – zejména pro ty, kteří v nich vidí záchranu svých existencí. Liberec s dnes již bývalým mančaftem ANO kolem Batthyányho je velice smutným i varovným mementem.
Až na podzim v primátorském křesle Batthyány skončí, bude na výše položené otázky otázky znát odpověď celý Liberec a nebude to odpověď věru líbivá. Poté, co ho (i) za jeho intrikaření se Starosty pro Liberecký kraj, se kterými se před Vánoci 2016 dohodl za zády svých partnerů na odvolání koaliční náměstkyně Karolíny Hrbkové ze Změny, vyhodil Andrej Babiš na dlažbu, zdají se dny Batthyányho kariéry sečteny. Stopu v Liberci ale může Batthyány nechat pořádně velikou. Až moc velikou.
Batthyány se nechal zvolit jako Tibor Férový, který očistí Liberec od dlouholetého klientelismu a zejména podřízení zdejší politiky zájmům stavební lobby, která tu čtvrtstoletí po Listopadu dominovala. Viz úvodní obrázek, který zachycuje jeho předvolební billboard z roku 2014, který parafrázuje tehdy v kinech aktuální pokračování komiksového trháku Sin City. Nic ale nebylo falešnější a dál od pravdy.
Dnes a již drahnou dobu zpátky je Batthyány primátorem Liberce, který jen až trapně a ostudně panáčkuje před velkými firmami a investory, a to v čele s firmou Syner, kterou se tak před voliči snažil kritizovat. Proč to tak dělá, je ve světle toho, že v politice nejspíše končí na bíle dni. Primátorský plat je vrcholem jeho kariéry a těžká bude cesta dolů, proto hledá, kde by se mohl uchytit a jak si ji zpříjemnit.
Nejde jen o jeho zcela bezprecedentní roli při faktické privatizaci Ještědu do rukou slovenského miliardáře, kde se choval podbízivě a netransparentně jak z nejhoršího scénáře let devadesátých. Je potřeba nezapomenout na jeho podporu výstavbu ostudného sídliště v Masarykově ulici, kterou Syner poničí celou jednu výstavní čtvrť, jeho lobbing za to, aby město nekupovalo autobusové nádraží, které by pak nejspíše připadlo společnosti BusLine (krásnou shodou okolností těsně před tím, než za mřížemi skončil jeho přítel a představenstva dopravního podniku Pavel Šulc) nebo aktuální snahou protlačit megalomanský projekt na zástavbu „Papíráku“ olbřímím šestipatrovým domem, což už bylo jednou naštěstí zavrhnuto, ale primátor má dost kachní žaludek, aby to vracel zpátky do hry.
Těch příkladů je a lze se obávat, že bude ještě víc. Batthyány už jiný nebude a kdo má oči, vidí, proč a na čí pokyn tak v kterém příkladu dělá. Stejně za chvíli skončí, tak se snaží urvat, co se dá. Kdo by se ale měl zamyslet, jestli mu v tom chce pomáhat, jsou Starostové pro Liberecký kraj a přeběhlík ze Změny pro Liberec Ivan Langr, který se chystá kandidovat na jejich kandidátce.
Jejich opoziční motivy lze pochopit. Nechat Batthyányho, aby Změně toprédoval všechny projekty („od autobusáku po lesák“), bořil, co se dá a sklízel tak vděk těch, kteří by se rádi viděli za půl roku ve vedení města Liberce. A přímo ho v tom podporovat a kdo ví, zda nejde o společný politický plán. Změna a Korytář jsou hlavními soupeři do voleb, tedy čím hůře pro ně, tím lépe pro nás, mohou si říkat Starostové a u části voličů jim to může vycházet.
Jenže tahle ryze destrukční politika, kterou tak Starostové se svým štěkajícím spojencem v osobě primátora na radnici předvádějí, by se mohla obrátit proti nim. Ač Starostové jsou dlouhé roky ti, kteří oficiálně volají po tom, aby se všechny strany spojili v zájmu města, nechovají se tak nyní ani trochu. A nechají-li primátora, kterého drží u funkce i územního plánu svými hlasy udělat ještě pár podobných zářezů, o kterých jsme psali výše, můžou jim to voliči na podzim sakra připomenout.
