Se školami dnes často nejsou spokojeni ani děti, ani učitelé, ani rodiče. Není se čemu divit, školy jako by zaspaly dobu. Nebývá výjimkou situace, kdy ani žáci, ani učitelé netuší, proč vlastně děti učí to, co je učí. Děti vedeme spíše k poslušnosti, než abychom vychovávali silné osobnosti. Chceme po nich fakta a bezchybnost, místo toho, aby se uměly z chyb učit a abychom je naučili tvořivosti.
Výjimky samozřejmě existují. Najdou se dobré školy nebo jednotliví učitelé, ale celkově situace na našich základních školách není dobrá. Není se čemu divit, že se rodiče snaží, aby se jejich dítě dostalo na některou z lepších škol, nebo čím dál více hledají alternativy ke státnímu školství v podobě soukromých škol nebo v domácím vzdělávání. Často za cenu vysokých nákladů a únavného dojíždění. Bohužel, ne každé dítě a ne každý rodič si takovou volbu může dovolit. Nezbývá jim, než se smířit s tím, co nabízí škola, kam spadají.
Město má sice jen omezené možnosti, jak kvalitu výuky na školách posunout, ale není bezmocné. Rozhodující roli hrají ředitelé škol. Ti, kteří jsou nakloněni inovativním postupům ve výuce, k sobě obvykle lákají podobně založené učitele. Bohužel to platí i obráceně, proto je výběr ředitelů tím nejdůležitějším, co může město pro kvalitu škol udělat.
Liberec si v tomto ohledu zatím nevede nijak zvlášť dobře. Nyní běží výběrová řízení na 14 ředitelů z 22 libereckých škol, probíhají však stejně jako v minulosti. Uchazeči podají přihlášky, kde mají na několika málo stranách shrnout svou představu řízení školy, pak s nimi proběhne rozhovor před komisí.
Troufám si tvrdit, že z jednoho rozhovoru před komisí není možné určit to, jak dobře bude ten či onen kandidát dělat ředitele. Největší výhodu mají ředitelé stávající: Jejich záměry budou s jistotou nejpreciznější a s největší znalostí místních poměrů. V komisi také budou mít minimálně jednoho spojence, zaměstnance školy, z kolegiality je však mohou podpořit i další členové komisí, ať už jde o ředitele jiné školy nebo další. Další uchazeči mají v podstatě šanci jen tam, kde s řediteli nepanuje spokojenost, a to ani ne tak ze strany města, jako ze strany pana náměstka Langra.
Současným ředitelům nahrávají i další podmínky výběrového řízení. Jedním z nich je důraz na znalost legislativy, kterou se ale může každý jiný schopný kandidát zvenčí naučit během krátké doby ve funkci. Klidně se může stát, že rozhovor s výběrovou komisí bude spíše o tom, jestli se dotyčný vyzná v personalistice, ve školském zákonu a ekonomice, než o tom, jak zlepšit kvalitu ve vzdělávání.
Pokud bych výběr ředitelů mohl nějak ovlivnit, tak bych při vyhlášení výběrového řízení kladl důraz na hledání ředitelů právě jako lídrů změn ve výuce na libereckých školách. Tak, aby se školy staly atraktivní volbou i pro ty rodiče, kteří dnes pro své děti hledají nějakou alternativu, často mimo veřejné školství. Zdůraznil bych, že rozhodujícím kritériem bude dosavadní zkušenost se zaváděním inovativních metod výuky a otevřenost spoluúčasti žáků škol i jejich rodičů na rozhodování o tom, jakým směrem se výuka bude ubírat. Být na místě náměstka pro školství, snažil bych se hledat ředitele, kteří by mohli být městu partnerem k zavádění tříd s alternativním způsobem výuky: bez známek, bez předmětů, s důrazem na osobní rozvoj každého jednotlivého dítěte. Podobně, jako se o to již nyní snaží některé školy v Praze (http://www.korunka.gns.cz/zapis_2018/index.htm a http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zajimavosti/_zprava/ve-statni-skole-vznikla-alternativni-trida-je-skoda-ochuzovat-se-o-ruzne-pristupy-tvrdi-reditel–1736011 ), Brně (http://www.zsgajdosova.cz/ ), nebo i v menších městech, jako třeba v nedaleké Krásné Lípě (http://www.zskrasnalipa.cz/download/1284-1284-nabidka-alternativni-tridy.pdf ).
Je možné, že snaha o posun kvality výuky a zavádění inovativních metod budou tím, na co budou komise klást zřetel. Dosud tomu ale mnoho nenasvědčuje. Spíše to vypadá, že o vývoji vzdělávání během dalších dlouhých šesti let rozhodne jen malá skupinka lidí z výběrových komisí, a to bez jasných a předem sdělených kritérií.
A hlavně, jak je v Liberci bohužel obvyklé, bez toho, že by výběr ředitele ovlivnili lidé, kteří ve spádech daných škol bydlí, a buď do nich své děti posílají již nyní, nebo je tam budou posílat v budoucnu. I to je důsledek toho, že v Liberci stále nemáme městské obvody s malými zastupitelstvy. Rozhodování o tak výsostně lokálních záležitostech, jako je fungování škol, je v rukou komisí a radních, kteří k dané škole žádnou osobní vazbu nemají a na výsledku svých rozhodnutí nejsou nijak závislí.
Jaromír Baxa, zastupitel za Změnu pro Liberec, Zkrácená verze článku vyjde v radničním zpravodaji.
