Liberec se už v roce 2016 připojil k tradici pokládání Kamenů zmizelých. Na osmi různých místech nechal položit 19 památných, mosazí potažených dlaždic. Dlaždice připomínají členy místních židovských rodin, povražděných nacisty. Nacisté mají na svědomí mimo jiné likvidaci asi 1 400 Židů, kteří před druhou světovou válkou žili v Liberci.
Tyto památné dlaždice nesou informaci o tom, kdo na daném místě žil, datum narození, datum a místo deportace i samotného zavraždění. Každá dlaždice připomíná konkrétního člověka v kontrastu k bezejmennému průmyslovému vraždění v nacistických koncentračních táborech.
Kameny zmizelých mají svůj původ v německých Stolpersteine (doslova kameny, o které se má zakopnout), vsazených do chodníku před domy obětí holokaustu a nacistického režimu, jako jsou Židé, Romové, političtí oponenti, odbojáři apod.
Původním autorem projektu je německý umělec Gunter Demnig, jenž první Stolpersteine položil v Kolíně nad Rýnem s tímto záměrem: „Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit.“ Volně přístupné Stolpersteine poukazují na to, že připomínka zločinů nacismu a jeho obětí nepatří pouze do muzeí.
Tento názor ale zřejmě nezastávají někteří obyvatelé míst, jako je Zborovská ulice, na kterých se mělo položit dalších šest památných dlaždic. Místní před časem z absurdního důvodu odmítli instalaci Kamenů zmizelých před svým domem. Údajně mají strach ze shromažďování neonacistů. Zřejmě je jim bližší majetnictví než uctění památky lidí, kteří bydleli v jejich domě, než je zlikvidovali nacisté. Nehledě na to, že památné kameny jsou na jiných místech instalovány už více než rok a nebyly s nimi dosud žádné problémy.
To potvrdil i předseda Židovské obce v Liberci Michal Hron: „Vysvětlovali jsme jim, že se žádných útoků nebo ohrožení svého zdraví nemusí obávat. Kameny jsou uctěním památky lidí, kteří byli zavražděni, není to žádná provokace.“ Nicméně ustoupil stížnostem obyvatel vily a souhlasil s umístěním kamenů o kus dál, než je vchod do domu.
Vystupovat proti krajní pravici dnes není in. A vlastně ani aktivně se účastnit veřejného života. Počestní občané přece nebudou provokovat neonacisty důstojným uctěním obětí nacismu. V horším případě se ještě přilije trochu oleje do ohně nenávisti proti uprchlíkům nebo Romům.
To není zrovna ukazatel zdravé společnosti. Namísto stokrát ohraného vytahování strašáka komunismu si konečně přiznejme, že za ztrátu hodnot, jdoucí ruku v ruce se sociálními problémy, je zodpovědná společnost, která nás bezmála 30 let vychovává v duchu nezdravé soutěživosti a vyhroceného individualismu na jedné straně, pasivity a frustrace na straně druhé.
Uvedená Zborovská ulice ústí do Štefánikova náměstí, odkud se v období restaurace kapitalismu přesouval jiný antifašistický památník. V roce 1995 došlo k politicky motivovanému odstranění pomníku rudoarmějce od Rudolfa Svobody a v roce 2000 i devíti reliéfů od Jiřího Seiferta. Památník byl přesunut na jeden ze hřbitovů na periferii města.
Jak uvádí trojice historiků-autorů publikace Průvodce kolébkou socialismu v Čechách: Liberec/Reichenberg z roku 2014: „Celý náročně řešený památník byl zničen a prostor zcela změněn do dnešní podoby. Roku 2002 byl odhalen stávající Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti od P. Stolína a M. Mitášové, jehož vysoká cena i samotné provedení vyvolaly rozpaky veřejnosti a některých pamětníků.“ Pomník rudoarmějce je nyní ve zuboženém stavu, podobně jako sklepní památník protifašistického boje Liberecka v Rumjancevově ulici, pojmenované po veliteli města v době osvobození Rudou armádou, či místo někdejších dělnických setkání – chátrající empírová budova Střelnice.
Památníky, jako jsou Kameny zmizelých a antifašistické pomníky, by měly sloužit k důstojnému uctění obětí nacismu. Nemají být schovávány za zavřenými dveřmi nebo na nepřístupných místech. Naopak by měly být na očích veřejnosti jako připomínka toho, že fašismu v jeho různých podobách je třeba se aktivně postavit.
