V pondělí jsem odstoupil z představenstva Teplárny Liberec (stejně tak jako druhý kolega jmenovaný za město). Důvodem je naprosté nepochopení potřeb města, jakožto menšinového akcionáře a nedůstojné až neakceptovatelné jednání většinového akcionáře MVV, který má na představenstvo Teplárny Liberec větší vliv, než by mít měl. Minulé zastupitelstvo bylo jen vrchol ledovce, více k mému postoji a rozebrání celého vývoje situace naleznete v tomto článku. Nebyl to však promarněný čas, krom jiného se za 2 roky podařilo snížit cenu z cca až 900,- Kč/GJ na 672,- Kč/GJ, další sleva je na dohled a cílem je, aby se cena tepla postupně snižovala na konkurence schopnou mez.

Jak to fungovalo ještě nedávno?

Teplárna Liberec, která je pupeční šňůrou (vlastnicky i technologicky) spojena se spalovnou odpadů Termizo, si zde dlouhá léta dělala za nečinného či příp. neefektivního konání politických garnitur co chtěla. Skončilo to v roce 2015 tak, že cena za jeden gigajoul (GJ) tepla se pohyboval až kolem ceny 900,- Kč, mateřská společnost MVV (70% vlastník Teplárny (prostřednictvím společnosti Energie holding) a 100% vlastník Termiza) si z Liberce udělal docela slušně výdělečný podnik a to na úkor občanů. Investice do postupně strádajícího majetku byly v zásadě nulové a ztráty v rozvodech tepla se vlivem postupného odpojování jen a jen navyšovaly. Komunikace za strany Teplárny vůči občanům byla nulová a dvousložková cena tepla nadzvedávala celou řadu majitelů bytových domů na centrální zásobování teplem napojených. Odpojování bylo na denním pořadu dne.

Modernizace parovodů a snížení ceny

V roce 2015, kdy jsem za město s kolegou Filipem Galnorem do představenstva vstupoval a vedení města i Teplárny pochopilo, že takto to dál nepůjde, začalo se pracovat na projektu, který postupem času dostal název GreenNet – v zásadě jde o náhradu předimenzovaných parovodů, které rozvádějí teplo po městě (avšak s více jak 30% ztrátovostí) na moderní horkovody a zároveň se naplánovaly i změny v samotné Teplárně, kde mají vzniknout nové kogenerační jednotky, které krom tepla vyrábějí i elektrickou energii. Pozitivní efekt tohoto řešení je zjevný – vlivem snížení ztrát dojde k úspoře na plynu a zároveň stoupne příjem z prodeje vyrobené elektrické energie.

Aktuálně je připravena revitalizace první ze tří větví systému CZT – parovod „Město“, dále by měla následovat i druhá větev „Textilana“ a jako poslední i větev „Vratislavice“, která zásobuje mimo jiné sídliště Rochlice. V roce 2016 byl proveden přepočet Územní energetické koncepce a nezávislý odborník (Ing. Kobrle, který zpracovával i minulé ÚEK) se také dopočítal k tomu, že systém má být zachován s výjimkou Vratislavic a některých drobnějších částí v zásadě celý. To byl pro mě důležitý impuls, že jdeme technicky správnou cestou. Na obnovu oné jedné větve + výměnou kotlů a vznikem centrální výměníkové jednotky v Teplárně, která vychází na cca 320 mil. Kč, se podařilo získat dotaci ve výši cca 70 mil. Kč. Vše platí ze svých prostředků Teplárna, která si bude muset vzít úvěr, a na Město jakožto třetinového akcionáře nejsou kladeny prakticky žádné přímé finanční náklady.

Takovýto projekt však nelze uskutečnit za rok a neuvěřitelná cena za teplo směřovala k neřízenému rozpadu CZT a tak bylo potřeba jednat rychle. Koncem roku 2015 došlo k výrazné změně – cena klesla na 699, –Kč/GJ a vyúčtování přešlo na jednosložkový výpočet (co spotřebujete, to zaplatíte). Postupně jsme se v roce 2017 dostali k ceně 672,- Kč/JG a pro rok 2018 je předjednaná cena 649,- Kč/GJ. Poprvé též Teplárna uvádí, že za jistých podmínek je schopna se dostat i ceně 550,- Kč/GJ.

Proč jsem tedy přesto odstoupil?

Vlastně to doteď vypadá, že se jedná o idylku, vše směruje správnou cestou a není žádný důvod vyvolávat nějaké vlny či dokonce odstupovat z představenstva Teplárny. Opak je ale pravdou. Za vším tím stojí desítky hodin tvrdých jednání mezi akcionáři (město a MVV), které za město vede jeho ekonomický náměstek Jan Korytář, ve spolupráci s externími právníky a poradci a také řada úmorných jednání představenstva Teplárny. Díky externím právníkům postupně vyvracíme jednotlivá tvrzení MVV a Teplárny, kterými se nás snažili tlačit k jednostranným ústupkům, expertní posudky, které si město nechalo udělat, ukázaly, že jsou i jiná čísla, než která předkládá MVV a Teplárna. Skončila doba, kdy si MVV dělalo v Teplárně, co chtělo – dříve zástupci města brali odměny, jednou za měsíc si dali chlebíčky a vše odsouhlasili.

Teplárna ale doposud úzkostlivě tají všechny smlouvy, které uzavírá, před menšinovým akcionářem (město) a to se k nim nedostane (MVV je k dispozici naopak má neb jsou povětšinou na druhé straně smluvního vztahu). Absurdní obhajoba obchodního tajemství u smluv mezi Teplárnou a Termizem je neuvěřitelná hlavně v tom, když je všem zúčastněným jasné, že zde žádná konkurence neexistuje. Kdo by asi tak dodával krom méně marginálních položek, které mezi sebou společnosti obchodují, odpadní teplo ze spalovny Teplárně? Samozřejmě že nikdo, ale dodavatel 60% celkové produkce tepla je plně vlastněn společností MVV a jen Termizo má zisk podle výročních zpráv v rozmezí 50-80 mil. Kč ročně.

A právě z prodaného tepla má Termizo nejvyšší příjem (za rok 2016 je to 146 mil. Kč). A krom této položky pak má Teplárna uzavřenu řadu dalších smluv se společností MVV či jí ovládanými společnostmi, které jsme v představenstvu kritizovali prakticky od počátku. V představenstvu má však město menšinu a tak veškeré naše připomínky padaly pod stůl. Neříkám, že tyto smlouvy musí být a priori nevýhodné, ale to, že jsou tajné, vzbuzuje jisté otázky…

Kapitolou samo pro sebe je výše nájmů za majetek ve vlastnictví Energie holding (EH) a města, za který platí Teplárna cca 50 mil. ročně (EH 40 mil. a městu 10 mil.). Ano jedná se o většinu z toho majetku, co má být do Teplárny vložen na základě uzavřené dohody z konce roku 2015. Kvůli sporu o to, zda již nastaly podmínky pro vklad majetku, nebyl majetek dodnes vložen a Teplárna tak vynakládá i nadále prostředky za jejich nájem – to jí samozřejmě po snížení ceny tepla nevede k dobrým hospodářským výsledkům.

Městu se však v mezidobí nezdála ona výše nájmu a tak si nechalo zpracovat znalecký posudek – vyplynulo z něj, že reálná výše za městský majetek má být cca poloviční a tak nabídlo Teplárně, že si výši nájmu (do doby vkladu) sníží a tak se také stalo. Když jsme po této informaci přišli na představenstvo a argumentovali, že by možná stálo zato jednat i se společností EH o snížení nájmů, tvrdě jsme narazili. A tak je to v podstatě u všech smluv, za kterými stojí MVV – jde o transferové ceny mezi vzájemně propojenými společnostmi.

Jednat se dalo na představenstvu o všem a řada smluv je řádně vysoutěžená, ceny se tlačí na minimum, ale smlouvy s MVV jsou tabu. Je potřebné říci, že jiný dodavatel odpadního tepla a některých dalších komodit a služeb ze spalovny nebude nikdo jiný než Termizo, ale i zde se dá jednat o cenách, za které jsou nakupované. Vyslechli jsme si k tomu mnohé, rád bych uvedl konkrétní příklady, ale to bych porušil ona ustanovení o zachování obchodního tajemství. A tak jsme to kritizovali, snažili se o nápravu, někde více jinde méně úspěšně – věřím však, že naše apely přispěly k tomu, že o tom začalo vedení MVV alespoň jinak uvažovat. Jeden posun však nastal – v mezidobí došlo ke snížení ceny tepla z Termiza, které Teplárna nakupuje, věřím však, že je zde ten prostor ještě větší.

Dohodu blokuje MVV svými nepřijatelnými požadavky

Situace se opět vyhrotila v rámci jednání v roce 2017, kdy bylo jasné, že dotace na rekonstrukci parovodů je schválená a bez vkladu majetku města Teplárna prohlašovala, že o ni přijde. Začala se připravovat úprava dohody z konce roku 2015, která vyvrcholila během letních prázdnin. Po řadě jednání, kdy došlo k mnoha kompromisům, proběhlo koncem srpna společné jednání, kde jsme si odsouhlasili hlavní body onoho ujednání. Došlo k přecenění majetku obou akcionářů (EH vkládá majetek vyšší hodnoty než město), rozdíl v jeho hodnotách již neměl být vyplácen v penězích, což by mělo dopad na cenu tepla pro občany, ale snížením akcionářského podílu města (cca o 6%).

Nebude krom jiného vkládán majetek mazutového hospodářství (HTO) a výše takto pokračujících nájmů bude upravena. Dojde ke změně ve vedení společnosti, kdy zástupci MVV i města přejdou do dozorčí rady a představenstvo se zeštíhlí na výkonný management. Cena bude pro příští rok snížena na 649,- Kč/GJ a za jistých podmínek bude cílová cena až na úrovni 550,- Kč/GJ. Vlastně vše super, ne?

Přímo šok ale nastal, když dorazil návrh tohoto ujednání ze strany MVV. Budu hodně diplomatický, pokud napíši, že požadavky, které tam na město byly kladeny, byly absolutně neakceptovatelné. Město nemělo o Teplárně, MVV a celém systému CZT hovořit záporně, nemělo se nijak negativně vyjadřovat pod pokutou 1 000 000,- Kč k ceně tepla, ziskovosti, efektivitě hospodaření apod. Měly být zastaveny všechny dosavadní soudní spory, které město s Teplárnou vede a nemělo vyvolávat ani žádné další směrem do minulosti. Energetická koncepce města měla být podle plánů Teplárny apod.

Je mi jasné, že toto nemohli napsat v Teplárně Liberec, ale že to vzniklo z pera společnosti MVV. Město tedy zareagovalo tím, že všechny tyto nesmyslné a neakceptovatelné podmínky (otázkou je, zda vůbec zákonné) vyškrtalo a dalo zastupitelům k jednání pro město výhodnější ujednání. MVV měla čas si to cca 2 dny před zastupitelstvem alespoň projít, ale druhé straně nestálo za to, sdělit jejich stanovisko naší straně dopředu a komunikace byla nulová, aby až na jednání zastupitelstva pan Koptík (předseda představenstva MVV), prohlásil, že takto navržené ujednání nepřijmou.

To je celkem zvláštní přístup, zvláště v momentě, kdy se ukázalo, že hlavním problémem a asi prakticky jediným (cena 599, – Kč/GJ od roku 2019), byl ze strany města formulován jako návrh a mělo se o něm ještě jednat. Stačí se podívat do materiálu do zastupitelstva.

Ono se vlastně ale jen ukázalo, že představenstvo Teplárny je pod nepřiměřeným vlivem koncernu MVV. Je to sice z jejich pohledu pochopitelné, že někteří členové představenstva nahlížejí na všechny věci z „celokoncernového“ hlediska, ale členové představenstva Teplárny Liberec by si měli uvědomit, že jejich prvotním úkolem, za který jsou placeni, je péče o společnost Teplárna Liberec, nikoliv MVV. Na to jsme upozorňovali na představenstvech opakovaně, ale snaha to byla povětšinou marná. Vzhledem k tomu, že jsem přesvědčen, že jsme v této věci vyčerpali všechny prostředky, jak tento nepřijatelný stav z pozice členů představenstva změnit, rozhodli jsme se já i kolega Filip Galnor, že tyto posty opustíme. Budu však i nadále součástí vyjednávacího týmu za město s Teplárnou a MVV a pokud se podaří jednání dotáhnout a dojde ke změně přístupu, je návrat do některého orgánu společnosti možný.

MVV má teď na vybranou. Pokud její zástupci ani nyní nepochopí, co odchod členů zvolených za město z představenstva Teplárny znamená, bude muset dojít k radikálnímu obratu v jednáních, kdy si MVV bude moci své představy o ziskovosti celé skupiny ověřit v dalších letech ve standardním konkurenčním prostředí, ale již bez účasti města.

Ondřej Petrovský
zastupitel za Změnu pro Liberec