Už delší dobu víří emoce záměr developera postavit v ulici Masarykova zhruba 160 bytových jednotek. Lze pochopit obě strany. Obyvatelé jsou z této výstavby znepokojeni a přáli by si, aby se v této lokalitě nestavělo nic. Zároveň je tu ale velká volná parcela a developer, který to logicky chce využít. Lidé argumentují, že 160 bytů je moc, což je jistě pravda, ale myslím si, že to není ten největší problém.
Je potřebné a žádoucí, aby lidé bydleli v centru. Co považuji za podstatné v tomto případě je onen projekt.
Šest v řadě stojících výškových objektů, které investor předkládá, vytváří dojem prefabrikovaného sídliště. Když takovéto domy postavíte někde na sídlišti, do lokality to zapadne a může to být jejím přínosem. Když takovéto stavby mají stát v lokalitě, kde každá budova je historicky velmi cenná a hlavně urbanisticky dokončená, místu tu nenávratně ublíží.
Čtvrť Lidových sadů byla zcela plánovaně vystavěna na přelomu 19. a 20. století a právě pro tuto její celistvost má svou nevyčíslitelnou hodnotu. Pokud se zde postaví plánované prefabrikované budovy, dojde ke zničení genia loci.
Upozorňuji, že nemám nic proti kvalitní moderní architektuře, a to ani postavené ve staré zástavbě. Jako příklad uveďme obytný dům architekta Lábuse v Komenského ulici. To ale jistě není příklad sídlištního bydlení, které má být postaveno u Masarykovy ulice.
Je škoda, že si developer neuvědomil jedinečnost a krásu této lokality. Na místo standardních šesti a dokonce i osmipatrových věžáků mohl s citlivostí a respektem k tomuto nádhernému místu vytvořit něco jedinečného, na co by i on byl pyšný. Takhle je z toho cítit jen zájem postavit a prodat co nejvíc, po nás potopa. V této výjimečné lokalitě přitom mohlo a mělo vzniknout něco zajímavého a unikátního.
Nejsmutnější na tom je, že tato šance o jedinečnost se už nebude opakovat, tyto banální domy tam totiž už budou stát napořád a zůstane jen pocit marnosti.
Zuzana Tachovská, zastupitelka za Změnu pro Liberec