Až symbolicky probíhala včerejší volba hejtmana. Martin Půta, obviněný z korupce pro lobbing ve prospěch stavebního gigantu přebíral hejtmanský řetěz od Přemysla Sobotky, který se za poslední čtvrt století stal symbolem propojení zdejší politiky s dalším stavebním obrem. Hra na transparentnost a boj s korupcí definitivně končí…
Nejznámější český lobbista Metrostavu Martin Půta se opět stal libereckým hejtmanem. Posílen zářným volebním výsledkem, když se mu za mizerné účasti u voleb podařilo zalarmovat své věrné pomocí spiklenecké teorie, na kterou český volič tak rád a nebezpečně více slyší, si svou pozici náležitě užívá.
Muž, od kterého si před čtyřmi lety nemálo lidí slibovalo posun politiky směrem ke slušnosti a věcnosti, ale dokázal srazil laťku politické úrovně hluboko dolů a celou českou politickou kulturu posunout daleko na východ. Byť jsou slova jako slušnost, věcnost a Západ jeho nejčastějším politickým marketingem, jeho úzkostné lpění na placených funkcích i přes obvinění policie a všechny odposlechy, které ho jasně usvědčují z nepřijatelného a s hejtmanským postem neslučitelného chování, křičí o opaku.
Starostové pro Liberecký kraj budou kraji spolu s ODS, se kterou si nepokrytě nahrávali již před volbami, vládnout železnou rukou. Svou druhou tvář už včera stačil ukázat samotný hejtman, který prohlásil směrem k opozici, která kritizovala angažmá matadora libereckého klientelismu Přemysla Sobotky v krajské vládě, že po takových prohlášeních nemůže počítat se zastoupením ve výborech a kontrolních orgánech. Jakoby o počtu zastoupení nerozhodovaly voličské hlasy, ale míra loajality a toho, jak kdo drží hubu a krok…
Účast Přemysla Sobotky v krajské radě, který se stal symbolem vlivu Syneru ve zdejší politice, má minimálně dvě roviny. Jedna je ta praktická, kdy přes zdravotnictví půjde o veřejné stavební zakázky v řádu miliard korun, zejména kvůli přestavbám nemocnic v kraji v čele s tou největší, libereckou. Už jen tady lze hledat příčiny před i po volebního cukrování Starostů a ODS.
Druhá rovina je symbolická, kdy Sobotka reprezentuje starý styl liberecké politiky, který přivedl město téměř na buben a k celostátní ostudě. Nyní si tento styl podává ruku s mladým, kdy štafetu po liberecké ODS v propojení byznysu a politiky přebírají Starostové pro Liberecký kraj. Kauzy Martina Půty nebo například klíčového náměstka, který pod sebou bude mít dopravu a veřejné zakázky – Marka Pietera, jsou toho jasným a neoddiskutovatelným (ať se po vyhraných volbách budou snažit někteří říkat cokoliv) důkazem.
Vidle do snažení mladé i staré generace politikům tolik vstřícným stavební lobby můžou hodit dvě političky z ANO. Sice to vypadá, že poněkud nedůstojně odsunuté ANO bude dělat pouze křoví neomezené vládě Martina Půty a ODS, ale nemusí tomu tak být. Radní Radka Loučková Kotasová patří mezi poměrně aktivní liberecké zastupitele s dobrým přehledem a orientací v dotační oblasti a veřejným zakázkám se v roli zástupce státu ve věcech majetkových dosud skrze své zaměstnání věnovala zase druhá radní za ANO, Jitka Volfová. Ale to, zda budou pouze stafáží nebo pojitskou pro všeho schopné politiky á la Půta, Pieter či Sobotka, musí ukázat především samy.
Loajalitu lze ovšem stoprocentně očekávat i od dalších dvou radních Jiřího Löffelmanna a Petra Tulpy, obou zkušených politických hráčů. Za Starosty usedne ještě v Radě Květa Vinklátová, kterou si mnozí pamatují jako vůdčí osobnost protestů z jara 2011 z Liberce namířených proti vlivu firem v politice. Paradoxně si dnes podává ruku s Přemyslem Sobotkou, Martinem Půtou i Markem Pieterem, u kterých korupční kauzy i prokazatelné lži asi nevadí. Náměstkovská košile je holt, zdá se, bližší než kabát z ideálů…
Problémy nebude dělat ani Pavel Svoboda, odchovanec spojence sociálně demokratického bosse Roberta Duška Andreje Gregy z Jablonce nad Nisou. V kraji Libereckém kraji tak budou mít vliv na politiku lidé, kteří mají problém se zákony a korupcí: Dušek i Půta.
Smutně se na dění super silné (35 z 45) koalice může tak leda dívat opozice. Změna pro Liberecký kraj zřejmě opoziční práci plnit bude, ale zejména Martin Půta ji bude s chutí dávat „sežrat“ její volební debakl na každém kroku. Ač to vypadá, že střeliva na kolaici bude mít více než dost, nemusí to stačit. Zejména ne dnes, kdy jsou lidé kauzami již otrávení a radši směřují své naděje k jednoduchým řešením a heslům.
U KSČM záleží na tom, jakou cestu zvolí. Zda si uvědomí, že problémem kraje nejsou uprchlíci ani sudetští Němci, ale propojení byznysmenů a politiků, kteří zneužívají peníze svěřené jim lidmi, kteří za svou dřinu dostávají čím dál tím méně. Nebo zda, jako dosud, zůstane poslušnou pseudoopozicí, která za pár míst v dozorčích radách odmává všechno. Nakonec i svůj sestup do zapomnění.
Možná nejvíce znepokojující zprávou je úspěch více méně otevřeně fašizujícího hnutí politického podnikatele, který si z šíření strachu a lží udělal byznys, Tomia Okamury. Na vině je jistě prohnilost celého systému, nahrazení politiky kšeftem, kdy zneuchucení se radikalizují a otáčí své hlavy k nejuřvanějším vůdcům. Ale pokud se jeden druh lží stává v politice standartem, není se co divit, že se rodí i lži jiné, daleko agresivnější. Může se stát, že jednou politická hnutí, jako to Okamurovo, nebude jen v opozičních lavicích. Ostatně ve vedlejším kraji tomu tak již je.
Krajská koalice ji silná. Silně se i cítí a pravděpodobně bude tak i jednat. Se sílou ale často chodí ruku v ruce arogance, a jak víme, pýcha předchází pád. Spojením Starostů s „profláklou“ klikou liberecké ODS se uzavřel jeden kruh a již netřeba her na „jiný druh“ politiky. Po starých kolejích pofrčí další pravidelné linky, byť s pozměněno značkou. Každopádně Liberecký kraj čekají poměrně napínavé čtyři roky.
