Systém outsourcingu veřejné dopravy, kdy si města a kraje platí soukromé firmy, aby pro ně zajišťovaly linkovou autobusovou dopravu, vykazuje známky klientelistické podpory podnikání, kde dopravci minimalizují náklady a maximalizují své zisky. Situace ne náhodou připomíná kšeft se solární energií. A to vše na úkor veřejné kasy, za vydatné pomoci spřátelených politiků z různých stran. Liberecký kraj je zářným příkladem.
Liberecký kraj pravděpodobně až nyní zruší desetiletou zakázku na dopravní obslužnost za čtyři miliardy, kterou vypsal už v roce 2012 a znovu o rok později. Dost možná je důvodem otálení skutečnost, že současná situace, kdy stávající dopravci jezdí za ceny vyšší, než jaké byly nabídky, vyhovuje nejen skrývaným skutečným vlastníkům největšího z nich – BusLine, ale i chobotnici politiků, která je na něj přisáta.
Ony na jeden kilometr ty rozdíly v haléřích či maximálně korunách nevypadají nic moc, ale za rok to pak dělá rozdíly v desítkách milionů korun, které tečou bůhví kam. Je zarážející, že ukrývaná majetková struktura (mluví se o Rusech, o samotných politických kruzích a bůhví kom ještě) nevadí jindy supertransparentnímu vedení Libereckého kraje se Starosty pro Liberecký kraj v čele. Ale až bude potřeba pochlubit se, že kraj ušetřil na transparentním nákupu toaletního papíru 15 tisíc korun ročně, jistě se to dozvíme.
Porušení zákona, kterým počínání kraje označil ÚOHS ani obrovské ztráty, kvůli kterým skrze Liberecký kraj krvácí český stát, netrápí ani nově zvoleného senátora a amatérského právníka Michaela Canova, který se rozhodl s patřičným halasem a slovníkem bojovat Velkou vlasteneckou válku s Polskem o pomezní pařezy, byť v autobusové problematice jde o částky několikánosobně vyšší, navíc každoročně. Ale je pochopitelné, vzhledem k propojení Starostů i celého vedení kraje s některými dopravci, že do vlastního hnízda se nekálí a vlastenčení a strašení zabírá. Vyzkoušeno.
Sociální demokraty a komunisty zase nezneklidňuje, jakými žebráckými mzdami dopravci doslova vykořisťují svoje zaměstnance, zejména řidiče – pro srovnání: v libereckém dopravním podniku mají zdejší řidiči téměř dvakrát vyšší hodinovou mzdu než v leckterých regionech, kde jezdí Busline. „Jiní o lidech, my s anonymním kapitálem“ řekli si asi kdysi levicové strany a ještě dopomohly soukromým dopravcům k saturaci nákladů ze státního rozpočtu. Na mzdy řidičům nedá kapitalista, ale stát. Tak je to spravedlivé, tak to má být.
Liberecké ODS, která se ze svých betonových okovů již nedostane (a ani nechce) zase stačí, když se dopravci platí v Liberci hokej a v Jablonci fotbal. Přeci jen jsou občanští demokraté konzervativní stranou, ctící tradiční hodnoty a postupy.
Asi nebude náhoda, že manažeři největšího ze severních dopravců začínali svoje podnikatelské dráhy u obchodu s dotovaným výkupem solární energie. Po všech průšvizích, kdy sluneční paprsky vypálily do státní kasy miliardy, rychle pochopili, že pšenka kvete i v autobusových depech. Dotovaná autobusová doprava je stejně skvělý byznys. Stačilo sehnat bůhví odkud kapitál, pobratřit se s politiky napříč stranami a zase to funguje. Jen to není tak okatě absurdní jako lány solárních panelů z Číny na českých polích. Proto to déle vydrží.