Fenomén auto

Píše se duben 1906 a v Praze mají na co koukat, ale to, co vidí, už bylo předtím k vidění v Liberci v Barvířské ulici. První auto vyrobené v Liberci – auto Christiana Linsera, továrníka, který vyráběl leccos – parní stříkačky, zařízení pro pivovary i textilky. Koncem 19. století si troufl na výrobu motorových kol, v roce 1902 na motocykl a nakonec a úspěšně i na výrobu lehkých automobilů voiturett. V roce 1906 je vystavil ve Vídni a ještě téhož roku v Praze v prostorách Průmyslového paláce pražského výstaviště a to ve společnosti takových firem jako Laurin a Klement, Waltrovka a Michl ze Slaného.

První liberecký vůz páně Linsera byl čtyřválec o objemu 1640ccm, s výkonem 8,8kW (12 koní). Až na zapalování od firmy Bosch byl celý automobil vyroben v Barvířské ulici v Liberci. Ovšem, jak to ve světě chodí, velká ryba požírá menší a tak došlo i na úspěšného Linsera. Ještě v roce 1907 linserova firma od výroby aut ustupuje a výrobu, včetně technické dokumentace přenechává nově založené liberecké automobilce RAF – Reichenberg Automobil Fabrik. 

První vůz RAF byl vyroben ještě v Linserově dílně v Barvířské ulici č.18. V čele firmy RAF stála elita průmyslníků naší oblasti: baron Theodor von Liebieg, W. Ginzkey z Vratislavic a O. Klinger ml. Z Nového Města pod Smrkem. Ti přenesli (nikoli doslova) výrobu do nové továrny v Růžodole, kde byl vyroben i první nákladní vůz RAF.

V roce 1911 byl v Liberci vyroben automibil pro císaře Františka Josefa I. Zájem o liberecké automobily byl značný. Vůz z Liberce si koupil i císařův bratr velkovévoda Leopold-Salvator, kníže Radzwill z Krakova, kníže Rohan ze Sychrova, kníže Coloredo-Mansfeld, hrabě Clam-Gallas z Grábštejna, hrabě Radetzky, hrabě Kolowrat a desítky dalších pomazaných i nepomazaných hlav. Výtečná osobní auta z Liberce ukončila svou cestu z výrobních hal roku 1916. Více se dozvíte z brožurky „100 let výroby automobilů v Liberci“, kterou vydalo „Mobile muzeum ČR, Liberec“. Doporučuji ji všem, kteří se zajímají o nedávnou historii našeho kraje. 

 

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče