Dva roky před tzv. sametovou revolucí se začala v pátek scházet v hrádecké restauraci Lidový dům parta chlapů středního věku: Farář, Ekonom, Učitel, Slavný zpěvák, Zubař, Voják a Vychovatel. Patřil jsem do ní a musím přiznat, že naše pivní setkávání patří k tomu nejlepšímu, co mě v životě potkalo. Nejsem sám. Když slavil Ekonom šedesátiny, na nichž byly tři mistři nejmenované strany – byl už v tu dobu Poslancem Parlamentu ČR, sezval nás, abychom zavzpomínali na někdejší ptákoviny. Kdo koho napálil, čím jsme vytočili Hospodského, což nebylo nic těžkého, neb byl „na první našlápnutí“.
Vracel nám to různě, někdy nám dal na příští setkání červenou kartu, nebo úmyslně zavřel v pátek hospodu. (Opravdu jsme to nebyli my, kteří zapříčinili jeho infarkt.)
Bavili jsme se. Například Slavný zpěvák přišel s tím, že má v Praze kamaráda, který pracuje ve výzkumném ústavu zemědělském. Že tam na zkoušku pěstují víceletá rajčata, která po roce vypadají jako malá jabloň. V tu dobu měla většina z nás, jak tehdy bývalo zvykem, nějakou malou zahrádku, a proto jsme se cítili v tomto oboru odborníky. Po několika pivech padly pochybnosti a každý si objednal hned dvě po padesátikoruně. Slavný zpěvák měl ovšem podmínku, že mu musíme dát peníze dopředu. Nedal jen Farář, ale spíš proto, že v tu dobu bral dva tisíce čistého. Že jsme byli napáleni, nám došlo v okamžiku, kdy Zpěvák prohlásil, že to dneska platí. Pak dodal, že tolik blbců s vysokoškolským titulem ještě neviděl. Příhoda měla pointu druhý den ráno, když šel Ekonom, v tu dobu již Starosta, něco zařídit do své kanceláře. První člověk, kterého v osm hodin ráno potkal, na něj přes celé náměstí křičel: „Tak jsem, Starosto, slyšel, že si včera koupit nějaký víceletý rajčata. Nemůžeš mi je taky sehnat?!“
Bavili jsme se o politice, vyprávěli si vtipy (Umírá starý sedlák a namísto faráře k sobě nechá zavolat předsedu KSČM a chce stůj co stůj vstoupit do strany. „A proč tak najednou? Celý život jste o naši stranu ani pohledem nezavadil a teď najednou takový obrat?“ „Ale tak jsem si řekl, že když už má někdo umřít, tak ať je to komunista.“) a jednomu z nás, který rudou knížku měl, jsme mnohokrát slíbili, že ho, až to jednou praskne, oběsíme na první lucerně. Vydrželo nám to po pádu režimu (nikoho jsme samozřejmě nepověsili) ještě pár let, ale schůzky byly řidší a řidší. Nové časy nás smílaly, každý šel za svým…
Proč se o tom zmiňuji? Mám pocit, že je dnešní doba nesmyslně vážná. Nepamatuji se, kdy jsem slyšel v hospodě nějaký politický vtip. (Na internetu a po fejsbúku jich koluje dost, ale co je pitomost je tam hledat a smát se sám před monitorem? Vtip potřebuje publikum!) Nejen to. Myslím, že se humor vytrácí obecně. Utvrdily mě v tom dvě události minulých dnů. Na internetu se objevila Nohavicova písnička „baraba mi šahá na babu, asi mu oči vydlabu“. Přijde mně vtipná a ani na vteřinu mě nenapadlo ji považovat za xenofobní, navádějící na trestný čin, ponižující lidskou důstojnost a za všechny ty kecy, které se kolem ní objevily jak sudičky. Naprosto absurdní mi pak přišlo, že se primitivní rýmovačkou s chytlavou melodií chystá zabývat nějaký evropský komisař.
Druhou událostí je Konvičkův „útok“ IS na Staroměstském náměstí. Nejsem jeho příznivcem, nicméně respektuji, že jako všichni lidi u nás má právo vyjádřit svůj názor. (Například Václav Moravec nám ty své cpe do hlavy několik hodin každou neděli. A beztrestně!) Konvička činil legraci (copak z našich slovníků definitivně vymizelo slovo recese?) a pokud mohu soudit z kolujících videí, pak nikdo neprchal, lidi se smáli a jen debil, to mohl celé brát vážně. Ne tak politici, kteří na něj dští sýru a říkají takové hlouposti, jako že tím mohl radikalizovat zdejší muslimskou menšinu (Chovanec). Konvičku odsoudili už snad úplně všichni politici i mainstreamoví novináři, přičemž jen minimum z nich se snaží na jeho happening, nic jiného to nebylo, dívat věcně a upozorňovat na fakt, že kdyby si vzal entomolog na paškál prezidenta Zemana, byl by za svou kreativitu vynášen do nebe.
Nicméně jsem začal našimi dávnými pivními sedánkami a také s nimi skončím. Jak už jsem naznačil, nová doba nás rozmetala horizontálně nejen do různých koutů republiky, ale i vertikálně do odlišných společenských vrstev. Proto mě v souvislosti s popěvkem a s „okupací“ Prahy Islámským státem napadlo, jak by to naše parta dneska v hrádeckém Lidovém domě hodnotila.
Nejspíš bychom se pohádali. Tak to dnes v naší nevtipné době chodí. Škoda, bejvaly to dobrý časy mít jen jednoho nepřítele…
