Je tomu 2 roky, co Egon Wiener uveřejnil na našem webu svůj první fejeton. Od té doby uběhlo přes 100 nedělí, kdy máme možnost číst jeho pravidelné příspěvky. Dnes téměř sedmdesátiletý autor předal do tiskárny svou novou knihu „Čarověník“, která spatří světlo světa již příští měsíc. „Máme se na co těšit,“ píše v záhlaví knihy profesor MUDr. Jan Pirk. A věřme, že má pravdu…
Před padesáti léty v leningradském nakladatelství Chudožestvennaja literatura (umělecká literatura) skupina překladatelů přeložila a připravila do tisku výbor z díla Karolíny Světlé, autorky tak blízké našemu libereckému kraji. „V gorach Ještěda“ na více než 500 stranách knížka seznámila ruské čtenáře s romány Frantina, Vesnický román a s povídkami Lesní panna, Skalák, Lamač a jeho dcera, Námluvy a Hubička. V úhledné, plátěné vazbě se prodávala za rubl a 4 kopějky, což pro nás, turisty, bylo asi 14 korun československých. Na pultech obchodě se objevila v neuvěřitelném počtu 100 000 kusů.
V rozsáhlém úvodu byli čtenáři zasvěceně seznámeni s životními osudy Karoliny Světlé, především s jejím podílem na úsilí za rovnoprávnost žen. Překladatelé si dali práci v úvodu knížky seznámit čtenáře i se sociálními poměry na Českodubsku, s rozvojem textilního průmyslu v Českém Dubu, v Liberci a v Hodkovicích nad Mohelkou.
Proč se vracím k tomuto kulturnímu počinu po téměř 50 lety od vydání? České kulturní dědictví je dnes odsunuto v editorských plánech současných nakladatelstvích kamsi dozadu, do nevolitelné oblasti, kdy se počítá s tím, že prakticky už nikdy nevyjde. A pak se vám dostane při reorganizaci domácí knihovny do rukou knížka, kterou jste si kdysi zakoupili v cizině a která Vám připomene dluh, který máme vůči vlastní kultuře, vůči autorům, jako je Božena Němcová, Jan Neruda, Svatopluk Čech, Julius Zeyer a další.
Vzpomínám si, jak jsme před téměř 50 lety hledali na pultech knihkupectví v Moskvě, Leningradě, Bulata Okudžavu, Vladimíra Vysockého, Jevgenije Jevtušenka, Ilji Erenburga (vzpomínky) a vedle nich americké autory, např. Williama Saroyana, a jak „blahodárně“ na nás působilo vidět tam české autory – Haška, Pujmanovou, Olbrachta a právě i knížku Karoliny Světlé o našem kraji V górach Ještěda“.
Jsem přesvědčen, že právě regionální literatura, zabývající se životem hrdinů určité oblasti je vlastně protiváhou oněm snahám EU o unifikaci, stejnou délkou okurek a podobných hloupostí, kdy posílení identity je zrovna tak důležité, ne-li důležitější, než cokoli jiného evropského. Víc našeho, na úkor „světovosti“, kdy odklon od regionálních dějin je pravděpodobně i příčinou tak slabého cítění mládeže s dějinnými událostmi, národními svátky, vztahem k české literatuře 19.století.
Tehdy jsme si z Ruska odváželi k údivu domácích ruských čtenářů mnohé knihy českých autorů, jako suvenýr – tištěné české knihy v azbuce. Byl to krásný pocit vidět, že i jinde se čtou a vycházejí v úžasných počtech. Nevím, jak je tomu dneska, ale doma se příliš klasika nečte. Světová a ani ta naše. Není mým cílem někoho přemlouvat, aby četl, co nechce. Mou snahou je říci, že knížka je úžasnou zbraní hromadného ničení všeho toho lenošení ducha, které přináší televize, internet a „chytré“ telefony.
Pokud to bude česká knížka i místního regionálního autora, pak je to vlastně literatura faktu, kontrolovatelná čtenáři na každé stránce, vtahující čtenáře do děje, do reality, kterou zná, které jsou mu blízké.
Egon Wiener
