Do Dolních kasáren v Liberci jsem se stěhoval z obří posádky v Milovicích v roce 1967. Bylo to ve dnech šestidenní války na Středním východě. Izraelci dávali právě na frak všem okolním arabským státům. Už to vypadalo, že sovětští poradci uspějí, a ti správní prohrají, ale pánbůh, jak se říká, stál na té správné straně a velkohubí islamisté skončili v Suezském kanále.
My, Češi, tehdejší pevná hráz Varšavské smlouvy, jsme se jen třásli na to, jak utíkajícím Mohamedánům podat spřátelenou ruku. Nešlo to, bylo tu NATO a hrozba celosvětového konfliktu. A tak mě na bráně Dolních kasáren v Liberci vítal voják s dalekohledem pátrající na obloze po izraelských letadlech Mirage, která rozprášila arabská letadla už během první dnů války a čekalo se, že při jejich apetitu se pustí i do nás….
Byl jsem převelen k velitelské rotě. Velela mi občanská pracovnice paní Pavelková, vdova po důstojníkovi. Té velel major Vedral, co denně dojížděl ze Semil a už se těšil do důchodu. Sloužil ještě za Protektorátu, coby vládní voják v Itálii. Na téže chodbě dlouhé kasárenské budovy stojící podél hlavní silnice sloužil i major F. On a Napoleon Bonaparte byli stejného chorobopisu i téže postavy. Major F. byl aktivní. Začal si s tím, už když chytal v padesátých letech na čáře emigranty, co chtěli přes kopečky.
Vynikal rovněž v činnostech, dá se říci análních. S podivem i jemu pánbůh přál, nosil odznak za úspěšné seskoky z letadla. Člověk by řekl, že by se mu padák nemusel pokaždé otevřít. No, jak vidno otevřel. Co předváděl v tom šedesátém sedmém roce na naší kasárenské chodbě, předčilo všechna očekávání a jeho chorobopis doplnilo o zajímavé údaje.
Přiběhl za paní Pavelkovou, jestli chce něco vidět, aby se šla podívat na záchody, jak tam dvě česká knížata pucujou ucpaná WC: „Osobně jsem jim je ucpal novinami, udusal a teď se je Lobkovic a Černín snaží zprovoznit. Dostali na to dvě hodiny. Pak ucpu ty záchody o patro níž. Voni jsou, paní Pavelková, bratranci. Jsou to jenom záložácká cvičení, ale já s nima zatočím, se šlechticema zdegenerovanýma…“
Hoši si tedy mákli, svět se nezbořil, ale podívat jsme se nešli. Paní Pavelkovou bolela kyčel a já musel do banky. Náš velitel Vedral si ještě před majorem F. vytáhl z trezoru láhev, napil se z ní a dodal, že to má za dva měsíce do civilu, a že z jedné prdele poleze hned do druhé. Asi si našel nějaký přivýdělek k důchodu. Myslím, že major F. neuspěl se svou podívanou u nikoho.
Nejhorší je, když se někomu zelená barva z bandasky na krku dostane přímo do mozku a okolních dutin. To se z normálního chlapa stává tzv. zelený mozek a málo se liší od mluvícího papouška. Byl-li zelený mozeček ambiciózní, pak se stal postrachem celému okolí. A přidal-li se k tomu ambiciózní napoleonský komplex, bylo na průšvih zaděláno. No, přežili jsme to.
Egon Wiener
