K následujícímu textu mě inspirovalo zveřejnění nejnovějšího předvolebního průzkumu Sanepu. Někteří kolegové byli s výsledkem tohoto průzkumu spokojeni a vzhledem k určité nedůvěře právě k této firmě (jejich prognózy se doposud vždy ukázaly ve vztahu ke Změně jako silně podhodnocené) to považují za velice slibný výsledek.

Přiznám se, že mě osobně výsledek tohoto průzkumu spíše zaskočil. Zaskočil tím, že byl pro mě překvapením i zklamáním zároveň. Překvapilo mě vysoké procento (13,9) pro uskupení, jejímž lídrem je stávající hejtman, který je v současné době vyšetřován policií za zneužití pravomoci úřední osoby a přijetí úplatku, obviněn a lze předpokládat, že bude i obžalován, neboť jeho stížnosti proti obvinění byly opakovaně zamítnuty. Výsledky ostatních stran jsou dle mého názoru také nezaslouženě vysoké, s přihlédnutím k tomu, co v minulých obdobích na kraji předvedly, či naopak ještě ani neměly možnost předvést a profitují výhradně z pofidérní oblíbenosti svých vůdců na republikové úrovni. Jim se hodlám věnovat spíše později, až bude zřetelnější, jakými preferencemi skutečně disponují.

A co mě zklamalo? To je vlastně hlavním mottem tohoto textu. Zklamalo mě, jak asi snadno odhadnete, oněch 14,7 %, a tím i pomyslné vítězství komunistů (pomyslné, protože rozdíly mezi prvními čtyřmi uskupeními jsou v rámci statistické chyby). Hovořím s lidmi a rozebírám toto téma již delší dobu a je zřejmé, že neklesající, ba mnohde i stoupající vliv komunistů je v prvé řadě přímým důsledkem frustrace obyvatel z vývoje v polistopadové době. Hlavní odpovědnost za tento vývoj nesou nepochybně stejnou měrou ČSSD a ODS, jejichž vrcholní představitelé vybudovali onen politicko-podnikatelský konglomerát, infiltrovali policii, justici i velkou část státní správy svými lidmi a v konečném efektu bylo v tomto ohledu zcela lhostejné, která z těchto stran aktuálně vládla. To jsou dnes již víceméně všeobecně známé skutečnosti a myslím, že nemá valný smysl se na tomto místě k tomuto šířeji rozepisovat (přičemž mě vlastně vzhledem k tomu, co vše mají na svědomí, velmi překvapuje, že ještě vůbec existují a mají reálně nemalý vliv).

Méně se však již ví, že komunisté, a to právě na regionální úrovni v krajských zastupitelstvech a především pak při správě měst a obcí, často skrytě podporují tyto politicko-podnikatelské struktury za placená místa v představenstvech a dozorčích radách. Skrytě většinou proto, že mnoho (opět hlavně pravicových) politiků by takovou kooperaci u svých voličů jen stěží obhájilo.

Dobrým příkladem jsou v tomto ohledu i komunisté v Libereckém kraji. Za dobře placená místa v minulém období skrytě podporovali vládnoucí sociální demokraty a pro současné vedení kraje plní stejnou úlohu. Samostatnou kapitolou je jejich lídr Stanislav Mackovík, nyní opět kandidující na funkci hejtmana. Pominu-li jeho nedávnou návštěvu proruských separatistů na Ukrajině, je asi nejzajímavější vizitkou jeho působení na Liberecké záchrance. O poměrech v této krajem zřizované organizaci za jeho vedení se toho povídalo hodně. Od zaměstnávání známých a kamarádů právě z řad liberecké ČSSD až po královsky zaplacené některé kolegy. Nejkřiklavější je asi případ jednoho zaměstnance (nejednalo se o lékaře), který při započtení všech úvazků vykazoval 5100 hodin za rok, což odpovídá průměrné pracovní době 14 hodin denně včetně sobot, nedělí a svátků, samozřejmě bez dovolené… Nebo veřejně známé zaměstnávání lidí, které reálně na záchrance nikdy nikdo neviděl. Působení soudruha Mackovíka udělal přítrž až provedený forenzní audit, na jehož základě byl v listopadu 2013 s okamžitou platností odvolán pro manažerské selhání. http://bit.ly/1XgOQGi

V souvislosti s jeho odvoláním stojí za zmínku časová disproporce mezi okamžikem, kdy měla rada kraje výsledky auditu k dispozici, a odvoláním ředitele záchranky. Nabízí se samozřejmě otázka, kdo a proč toto odvolání pozdržel až do doby po mimořádných parlamentních volbách. Asi nemusím zdůrazňovat, že za touto aktivitou v žádném případě nelze hledat tehdejší náměstkyni pro zdravotnictví Z. Kocumovou, neboť její odvolání se po opakovaných pokusech nakonec v listopadu 2014 podařilo společnými silami Starostů, ODS, ČSSD ale i právě komunistů, jejichž nominanti pak byli dosazeni do placených funkcí.

Je mediálně vděčné, když hejtman po složení slibu zastupitele ostentativně nepodá ruku novému zastupiteli za KSČM bachaři Vondruškovi, a mohu tomu jen tleskat. Už méně vděčné je (a proto se to stalo v tichosti), když stejnému člověku v zákulisí po vlastním obvinění podá ruku, omluví se a posléze s tímto uskupením činí skryté dohody o jejich podpoře. Dokládá to mimo jiné i skutečnost, že ani po obvinění hejtmana jsem nezaznamenal z klubu komunistů (opozice!) jakoukoliv kritiku. Kdo si myslí, že se mýlím, ať si vzpomene na rétoriku komunistů směrem ke Starostům na začátku volebního období a pak po odvolání Z. Kocumové…

Rostoucí vliv komunistů, proruské propagandy a všech sil, které by tento stát chtěly vehnat opět do náruče Kremlu, mně dělají opravdu vážné starosti. Nezbývá než doufat, že voliči i přes svoji frustraci z tzv. renomovaných velkých stran nepodlehnou komunistickému či nacionalistickému a xenofobnímu populismu některých současných uskupení, které těží z cíleně šířeného strachu z uprchlíků a neschopnosti Bruselu skutečně řešit tuto problematiku. Je třeba si uvědomit, že Češi patří historicky k západní kultuře, jejich místo je ve sjednocené Evropě a přes všechny nedokonalosti a i chyby Bruselu není řešením příklon k Rusku nebo dokonce k Číně. Posilování preferencí, nebo dokonce vítězství komunistů v krajských volbách může tomuto kraji přinést jen zmar a v konečném důsledku i oslabení mladé a slabé polistopadové demokracie v celém státě.

 Jiří Čeček