Včera Vám bylo úctyhodných 700 let. Panečku, to je věk, Vy jste se ale uměl narodit! Vaše krev, příbuzní, to prý je vzorek celé Evropy. Dnes žijeme v době, kdy vyrůstat v podobných multi-kulturních rodinách není žádný problém. A přesto, nikdo v podobný genetický úspěch, jaký se podařil našim rodičům nevěří. Však Vy jste si kromě oné „zlaté“ lžičky v ústech taky užil i dost ústrků ze strany přátel, nepřátel, ale i příbuzných. Nebyl byste „Otec vlasti“, abyste nad vším tím nezvítězil, našel sebe sama a byl u nás doma v Praze a široširém okolí.

Mám radost, že to nebylo jinde, ale právě zde, v Čechách, v našem i v nejbližším okolí na dohled od Ještěda. I jí mám rád české rybníky, vše kolem, co se ve vodě zrcadlí. Ryby, ptáky, květiny, stromy a keře, měsíc i hvězdy  koupající se v noci na hladině i v řece. Vítr, co ovcím a kozám pasoucím se na břehu a na blízkých stráních čechrá brady. Dík, pane, za ten velký rybník pod Bezdězem

Máme i společné cesty. Rád jezdím přes Kuřivody, Mimoň, Jablonné, Petrovice na kopec, kde se cesty dělí. Jedna vede na Ojbín, druhá kolem hradu ,,Karlsfried“ do Žitavy. Ta cesta a vše kolem co tu stojí, pamatuje Vaši osvícenou dobu, stavební boom hradů, kostelů a kamenných domů. Máte se  čím pochlubit! Mohu jen kroutit hlavou. Jak jste to všechno stihl? Koňmo, po cestách často úzkých a nebezpečných. Podepisovat památníčky, fotit se a dávat rozhovory, osobně škrtit lapky… Rychlost se Vám nedá upřít.

A nebyla v tom jenom Žitava a další města ještě severněji, ale i komenda řádu johanitů v Českém Dubu. A všude sebou mít papír, oslí kůži, pečetidlo, psát náruživě, nejezdit jen pro diety, ale všude pracovat, rozhodovat. Jak vidno, tak jste se nikde nenudil a nemusil se bát, že usnete při jednání.

Píši Vám, protože obdivuji Vaši píli, něco, co se nosilo před skoro tisíci léty a co občas vidíme i dnes mezi workoholiky vzácně. Hodně jste válčil ale i války byly součástí doby Otce vlasti. Prý na těle jste měl šrámů nepočitatelně.

Je to krásný pocit, psát si s člověkem, který uměl hovořit pěti jazyky, psát a ještě vládl mečem. Kde byly satelity, mobilní telefony, rakety středního doletu? Co všechno museli umět a znát tehdejší lékaři, když Vám opravovali poškozený chrup, kosti, léčili dnu? Co všechno jste stihl za svůj živo! Jak moc Vás obdivuji! A nejsem sám, kdo si myslí, že titul „Otec vlasti“ právem patří Vaší osobě. Nejblíž Vám byl až o mnoho let později T. G. Masaryk. Na tom jsme se shodli všichni. Nebylo v dějinách úspěšnějšího panovníka, který spravoval naše domovy.

Proto Vám píši a chtěl bych i tímto říct, že není komu víc než Vám poděkovat za většinu toho, co jste pro nás i budoucí udělal. Snad jednou budeme mít opět štěstí a narodí se kdosi, kdo se, tak jako Vy, chopí moci a vrátí lesk a slávu naší zemi. Psaní nemohu než uzavřít tím, že bych si přál, aby se našel, kdo zdědí Vaši sílu a odhodlání udělat z naší země místo, kde bude radost žít, kde se budeme cítit doma a v bezpečí…

Egon Wiener