Vážený pane poslanče M. K.,
nevolil jsem Vás, neb nechodím k volbám od roku 1993. Mám k tomu prakticko-alibistický důvod. Obávám se totiž, že když to někomu, kdo později vyhraje, „hodím“, může začít dělat ve funkci takové vylomeniny, že si budu nadosmrti vyčítat všechnu špínu kolem nás. Asi dvakrát jsem už k urnám skoro došel, ale nakonec jsem se před volební místností otočil. V obou případech jsem udělal dobře. Nemusel jsem si později nadávat, ani se stydět.
Nevolil jsem Vás, přesto píši Vám… Byl jste zvolen v okrese Liberec, kde od svých tří let už strašně dlouho žiju, a na koho jiného se obrátit, než na zvoleného „zástupce lidu“. Má to i jiné konsekvence, například velkou roli v tom sehrála písnička Jaromíra Nohavici. (Pane prezidente, Vy to pochopíte, Vy přece všechno víte, Vy se poradíte, Vy to vyřešíte, Vy mě zachráníte. Pane prezidente, já chci jen kousek štěstí, pro co jiného jsme přeci zvonili klíčema na náměstí.) Pro nás „obyčejný lid“ je totiž poslanec něco jako malý prezident.
Obracím se na Vás, jako na bývalého špičkového novináře, v otázce Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV), která má v popisu práce monitorovat obsah rozhlasového a televizního vysílání. Zdá se mi totiž, že nevykonává své monitorovací dílo dobře. Nejen proto, že už jsem jí poslal nejméně dvě stížnosti, na které nikdo neodpověděl, především myslím, že by měla sledovat a hodnotit vyváženost a úplnost vysílání. Což nedělá.
Promiňte, že na chvíli odbočím. Mám na srdci pár slov. Je to důležitý. Nesouhlasím s tím, že reprezentant České republiky David Lafata při důležitých zápasech simuluje. Připomeňme případ, který se stal před rokem, kdy nafilmoval pád v pokutovém území FK Teplice a zařídil Spartě hubenou výhru z pokutového kopu. Minulý týden okopával brankáře Dukly Praha, který mu pak sáhl na čelo, zřejmě se chtěl přesvědčit, nemá-li horečku, a miláček davu se svalil jako po zásahu bleskem. Myslím, že se tento fotbalista nechová ve svém úřadu důstojně a ještě víc kazí nedobré jméno našeho fotbalu. Jestli se to nelíbí ani vám, prosím, nebojte se dát najevo svůj názor. Děkujeme.
Vážený pane poslanče, chtěl se Vás zeptat, zda byste nemohl v dolní komoře Parlamentu ČR iniciovat vznik vyšetřovací komise, která by zkoumala, jestli RRTV činí tak, jak ji ukládá zákon. Již delší dobu totiž sleduji vzrušené debaty o tom, zda veřejnoprávní média, hlavně Česká televize, plní své povinnosti úplně a vyváženě informovat o dění u nás i ve světě, jak má. Jsem tím rovněž vzrušen. Legitimní otázky také zní, zda za něco tak nedokonalého a manipulativního musíme platit státem určené poplatky, nebo, jakou službu za své peníze dostáváme.
Pro tento otevřený dopis jsem se ale rozhodl až v neděli vpodvečer při sledování tv hlavních zpráv. Zazněl v něm příspěvek redaktora Martina Řezníčka z Washingtonu, z Národního registru historických vozidel Spojených států. Představil v něm jeep Ronalda Reagana, který dostal od své ženy v roce 1963. Podle Marilyn Fischerové, kurátorky Reaganova ranče, jezdil prezident v jeepu a musel si říkat (miluji kondicionály!): „Páni, kéž bychom mohli strhnout berlínskou zeď a dát ostatním lidem ten typ svobody, kterou zažívám na svém milovaném ranči.“
Kvůli této reportáži jsem se rozhodl Vás, pane poslanče za Liberecký kraj, požádat o pomoc. Zazněly v ní sice roztomilé detaily, jakože na vystaveném jeepu je ještě kalifornské bláto, že v něm Reagan vozil psy, sekyry, pily i novináře, ale úplně chyběly informace o tom, kolik má vůz najeto kilometrů, jaký typ motoru má, kolik žere, zda-li je ještě pojízdný a jakou má dneska sběratelskou cenu. To všechno by nás diváky určitě zajímalo, jenže redaktor to zamlčel. A nebylo to poprvé.
Jako bývalý novinář jistě chápete, že takové hrubé zamlčení důležitých informací by nemělo zůstat bez povšimnutí. Zatajování a překrucování jsme si přeci zažili dost a dost v dobách (určitě oba nechceme, aby se vrátily), kdy se vyprávěly vtipy jako: Na sovětsko-čínských hranicích napadla skupina čínských tanků sovětský, klidně orající traktor. Tento palbu opětoval, a po zničení všech tanků odletěl zpět na základnu.
S pozdravem Míru zdar J.Š.
