Před 65 lety, přestal být Velký pátek národním svátkem. Příslušné státní orgány v duchu tradic předmnichovské republilky a v duchu odkazu T. G. Masaryka odbourali další volný den pracujícího lidu. I tak se dá reprodukovat dlouhý boj proti katolické církvi, zahájený v parlamentu, na popud T.G.M.

Po zániku Rakouska-Uherska 28. října 1918, to neměla církev římskokatolická jednoduché. 300 let poroby a ponížení národa husitů se jí vracelo i s úroky. Doplatily na to i církevní svátky a zájem o samotnou církev. I proto se naprostá většina současných voličů dosud nesmířila s církevními restitucemi, které z ní mimo jiné opět dělají významného pozemkového vlastníka, tak jako tomu bylo za Rakouska-Uherska.

Ani letošní rok se Velký pátek, den volna, nevymykal ostatním svátečním dnům, kdy naprostá většina dotázaných, chránících si svoji anonymitu je nadále přesvědčena o tom, že nový svátek ano, ale jeho obsah je nezajímá a dokladují  to „chamtivostí“ katolíků při zpětném prodeji vrácených pozemků za „nekřesťanské“ peníze např. místním orgánům.

Ano, Velikonoce jsou pro nás a dlouho asi zůstanou svátky jara. Svátky zmlklých kostelních zvonů, kdy věřící chodí na mše a ostatní, nikým neznásilňování si chodí kam chtějí a dělají, co chtějí. No, není to krásné? Tak to má ve světě být. Pomlázka? Koho zajímá, kde se vzala! Copak nestačí, že se lidé při ní baví, děcka koledují a dostávají koledu? Žijeme ve světě, který nám dává, co nikdy nikdo před námi nezažil. Absolutní náboženskou svobodu, liberalizaci všeho ve smyslu, pokud mne neomezíš v mých právech, v podstatě si dělej, co chceš…

Udržíme si tyto svobody? Nevyměníme je v ústupcích kléru, za jiné hodnoty, laciné sliby? Náš svět je křehké velikonoční vajíčko, které jsme povýšili právem na symbol Velikonoc – svátků jara. Den navíc je dnem odpočinku, jarního úklidu, setkání rodin, přátel. Jsem rád, že mne nikdo ten den, nebo i jiný neposílá, kam cíleně nechci, den, který není v mém žebříčku hodnot významný. Pokud si zachováme možnost volby, budou nás mnozí kritizovat a nabízet benefity, slibovat. Až přestanou a voda jim bude chutnat jako víno, které tajně pijí, pak je možno si s nimi i skleničku dát.

Vedoucí úlohu společnosti jsme tu už měli, nyní ji ,,naplňují“ svobodné volby. Parlament, který žel bohu dělá i chyby, jako při restitucích církevního majetku, který je volen námi na 4 roky a pak odchází… A ještě je tu sluníčko a děti, které si v míru, hrají v té nejcennější době, které si mnozí neváží. Mír světu, Velikonoce jaru a tu hodinu při změně času zpět a už s ní nehýbejte…

Co všechno přijde na mysl člověku, který uprostřed těch krásných dlouhých velikonočních svátků oslaví narozeniny – bylo to rovných 69 let. Díky a  nebylo vás málo, kdo jste mi blahopřáli. Děkuji všem a to, co jste mi přáli, přeji i vám. Zapomenout na nenávist, najít si smysl života a všem kolem sebe, až kam dohlédneme zdraví, štěstí a mír.

Egon Wiener