Hezkým příkladem politického kýče a pokrytectví je Liberec současných dní. Slavnostně se představuje Lavička Václava Havla, vyvěšuje vlajka pro Tibet. Z korupce obvinění politici, kterým jsou lež a intriky denním chlebem se hlasitě pohoršují nad těmi, kteří se tohoto divadla neúčastní. Mezitím se někdo pravděpodobně pokusil ohrozit na zdraví a životě dalšího politika. Ticho po pěšině…

V Den mezinárodního dne žen se v Liberci veřejnosti představila Lavička Václava Havla. Bude stát před knihovnou, stála dost peněz, naštěstí ne veřejnou kasu. Setkání se účastnila zhruba stovka lidí, včetně hejtmana Martina Půty obviněného z korupce i jeho náměstka Marka Pietera, poslušného účastníka zájezdů Miroslava Pelty, který se veřejně nestydí lhát stejně jako jeho hejtman.

Ono se to vlastně sešlo vhodně právě na 8. Březen. Mezinárodní den žen, velevýznamný svátek boje za demokracii dostal co na frak za minulého režimu, o zprofanování a znevěrohodnění vlastních, alespoň deklarovaných, myšlenek se postaral Václav Havel sám ještě za svého života v roli politika.

Korunu tomu, jako vždy, nasadili ale jeho nekritičtí obdivovatelé, kteří tak sami nastoupili do rolí režimních žreců, stejně jako jejich předlistopadoví předchůdci. A mezi nimi si nejvíce polívčičky přihřívají právě politici. Ti nejkontroverznější (Půta, Pieter) i ti ostatní (Květa Vinklátová a ti, co by na radnici teprve rádi) se rozohnili, jak to, že u lavičky nezazpívali i představitelé města a cože to je za demokracii. Volby se blíží a každý klacek na bití opozičního psa je dobrý. A to ještě bude horko, kvůli vlajce pro Tibet, počkejme si..

Pouhý den předtím přinesl Jan Korytář (kterému nemohou výše zmíněni přijít na jméno) zprávu o tom, že mu kdosi povolil kolo u auta. To, že to bylo uděláno záměrně, Korytářovi potvrdil přivolaný mechanik i člověk z renomovaného libereckého autoservisu, kde si primátorův náměstek nechá auto spravovat. Hodně ostré koření v předvolebním guláši.

Kdo by ale čekal, že se mezi strážci okresní morálky najde vlna podpory a solidarity, pletl by se. Ticho jako v hrobě. Žádné odsouzení takového činu (pomysleme, co by se mohlo stát cestou dolů z Kunratické, kde Jan Korytář s dětmi bydlí), ani zmínka, ani řádek. Přitom odsouzení násilí kvůli politice by nemělo koukat na to, s kým se v zastupitelstvu kamarádím a koho nemůžu vystát. Tady musí jít sebevětší averze stranou.

 Politický boj a rivalita jsou ale v Liberci evidentně přednější než proklamované ideje pravdy a lásky. Okresní morálka má železná pravidla.

Jaroslav Tauchman