Přínos stranických struktur pro současnou společnost aneb pár řádek nejen pro Josefa

Milý Josefe,

rozhodl jsem se věnovat tento text především Vám jako reakci na Vaše diskuzní příspěvky posledních dnů. Přesto, že se obracím prioritně na Vás, nepochybuji, že se dočkám mnoha reakcí z různých koutů liberecké politické scény, a to zřejmě spíše nesouhlasných až urážlivých.

Dovolte mi tedy polemizovat s Vaším pohledem na popsatelné struktury současných „etablovaných“ stran. Úvodem bych rád zmínil Vaši eufemistickou formulaci vztahující se k fiktivní členské základně liberecké krajské organizace ČSSD. Použil jste formulaci: „z nichž někteří jsou jen mrtvé duše“.

Víte, to je přesně to, co Vám mnozí vytýkají. Zbude-li z původních 489 registrovaných členů po přeregistrování pouhých 166, nemůže objektivní komentátor použít výraz „někteří“. I pokud připustíme argument, že mnozí se znovu nezaregistrovali, protože se třeba již nechtějí z různých důvodů dále politicky angažovat (pro což bych právě v případě liberecké ČSSD měl plné pochopení), bude se téměř s jistotou jednat nejméně o 50%, tedy jinými slovy o cca 250 fiktivních členů. Místo jasného pojmenování problému a adekvátní kritiky tohoto fenoménu zmíníte pouze, že nemáte žádné přehnaně dobré mínění o současném stavu ČSSD, a relativizujete celou věc výpadem proti Změně a ANO. Sám však dobře víte, že podobné praktiky nejsou problémem pouze liberecké ČSSD, nýbrž vyplouvají na povrch znovu a znovu v různých stranických buňkách a nepochybně slouží jako standardní nástroj mnohých politiků právě při vnitrostranických bojích o moc v rámci etablovaných stran s popsatelnou strukturou a členskou základnou v celé republice.

Nemohu a hlavně nechci mluvit za ANO, ale mohu a chci mluvit za Změnu.

Kritizujete například, že počet členů se pohybuje spíše v jednotkách než desítkách. Vězte tedy, že aktivně se zapojujících, kteří se zúčastňují pravidelných schůzek, jsou členy výborů, komisí či různých pracovních skupin, je několik desítek. Přesně to nevím a věřte, že mě to vůbec netrápí. Nejsme uzavřeni vůči nikomu a každý, kdo se chce zapojit do nějaké činnosti, má v rámci Změny vždy dveře otevřené, protože to je právě onen princip iniciativy a angažovanosti občanů „zdola“.  Co však zcela jistě nechceme, je právě onen nábor členů pro členy, jejichž počet pak určuje například „sílu“ delegáta. Stejně tak nechceme a pečlivě si hlídáme, aby se mezi „Změnaře“ nedostal někdo, kdo bude toto hnutí chtít použít jen jako výtah k moci či nějaké funkci, případně ho chtít destabilizovat, či diskreditovat. (přiznávám, že se to ne vždy plně daří…)  Ač je to pro „fanouška“ stran s popsatelnou strukturou asi nepříliš srozumitelné, procedury rozhodování jsou interně přesně definované, jsou všemi respektovány a dodržovány. Mírou angažovanosti a „užitečnosti“ jedince pro skupinu je přirozeně determinována i určitá hierarchie tohoto uskupení. Klíčová rozhodnutí nepadají někde v zákulisí, jak se domníváte, a pokud si dobře vzpomínám, tak jsem zrovna Vám například proces sestavení kandidátky ZpL pro poslední komunální volby popsal v jednom příspěvku naprosto detailně.

Co se týká tvrzení o neexistence programu, pak věřím, že ač jste to explicitně neuvedl, nemohlo to být namířeno proti Změně. V této souvislosti bych rád již preventivně zmínil, že náš „Plán pro Liberec“ (na kterém se mimochodem podílelo přes sto lidí), je jakousi vizí, kam a jak by se Liberec měl ubírat. Není a nikdy nebyl programem na čtyři roky, a jak se ukazuje po roce fungování koalice, bude Změna při realizaci mnohých svých záměrů velmi limitována…

Na závěr bych ještě rád v krátkosti shrnul fakta o tom, čím tuto společnost od doby pádu komunistické totality „obohatily“ strany s popsatelnou strukturou a širokou členskou základnou.

Jak pravicové, tak levicové strany si vytvořily vlastní mocenské struktury sledující bez skrupulí prioritně své vlastní zájmy. Programy, a to především na komunální úrovni, byly převážně pouhým „dresem a standartou“ pro voliče. Vytvořily funkční penězovody pro své stranické pokladny. Obsadily důležité posty ve státní správě, v justici a policii svými lidmi, čímž si výrazně usnadnily své „podnikání“ a v neposlední řadě si zajistily určitou nepostihnutelnost svých kriminálních aktivit, které se především na komunální úrovni odehrávaly „napříč politickým spektrem“, což dodatečně snižovalo riziko odhalení případnou funkční opozicí.

Problémem při tom nejsou pouze přímé materiální škody na základě odklánění finančních prostředků v řádech desítek miliard, ale hlavně vznik „blbé nálady“ v důsledku ztráty důvěry občanů ve vymahatelnost práva a v principy spravedlnosti vůbec. Přímým důsledkem je pak skutečnost, že se lidé přestávají  identifikovat se státem jako takovým a že nastupuje hluboká frustrace téměř všech vrstev společnosti s výjimkou vyvolených, kteří byli a jsou hlavními aktéry popisovaného stavu. V tomto kontextu se přiznám, že vidím i já existenci černých duší spíše jako marginální záležitost lokálního významu, něco jako odpovídající (byť samozřejmě zavrženíhodný) nástroj v boji místních bossů soupeřících o moc v těchto etablovaných stranách s popsatelnou strukturou.

Na závěr bych Vám chtěl ale přece jen dát v obecné rovině za pravdu ve Vašem pohledu na potřebnost existence „klasických“ stran. Naštěstí existují totiž země, kde tento princip funguje více méně dobře a podobné excesy tvoří na rozdíl od místního standardu jen nečetnou výjimku potvrzující pravidlo.

Ano, klasické etablované strany se svými strukturami jsou pro fungování nejlepšího ze všech špatných systémů potřebné, pravděpodobně v současné době ještě i nezbytné. Na české politické scéně je však díky chybějícím 40 letům vývoje demokracie a vlivem komunistické totality situace zcela jiná a upřímně řečeno nevěřím v to, že tyto klasické strany jsou momentálně schopny hlásaného obrodného procesu a hlavně nevěřím v jeho úspěch. Podobná prohlášení slýcháme po každém odhaleném skandálu a schopnost skutečně se očistit od svých kmotrů v pozadí a vydat se na cestu služby veřejnosti je evidentně pouhou proklamací pro voliče, v lepším případě pak zde platí „přání otcem myšlenky“.

Osobně vidím naopak cestu, kterou zvolili lidé volně sdružení pod značkou „Změna“, včetně vzniku mnoha podobných iniciativ po celé republice, jako momentálně nejperspektivnější obrodný krok při likvidaci všech zavrženíhodných praktik, kterými disponovaly a bohužel dodnes disponují ony strany s „popsatelnými strukturami“. Že se zde bez pochyb jedná o běh na velmi dlouhou trať, asi nemusím zdůrazňovat…

 

PS: Přijďte se, Josefe, někdy mezi nás podívat 🙂

Jiří Čeček, zastupitel města za Změnu pro Liberec

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ze zprávy ČTK: Policie odložila trestní oznámení, které podal jeden z kandidátů z loňských voleb do zastupitelstva v Libereckém kraji. Tvrdil, že nedal souhlas ke své kandidatuře ani
 V podstatě by stačilo, kdybych zde odkázal na svůj nedávný příspěvek, kde jsem to nejpodstatnější k problematice letošních voleb již uvedl. Doplněno o následující
Jsem zklamaný, ano jsem velmi zklamaný z předvolebních materiálů pro krajské volby. Máme výrazně méně veselých billboardů a odhlédnu-li od Starostů, ANO a ochránců
Hejtman nezaváhal a pospíšil si. Hned při první příležitosti sdělil prostřednictvím MFDnes voličům, že kampaň Změny bude hnusná (trefně o tom píše Jan Šebelka