Jedna z opravdu starých pohlednic Ovčí hory z konce 19. století s takzvanou dlouhou adresou ukazuje vstup do štoly, kolejnice, vozík, dva horníky. To vše dohromady dává obrázek zcela regulérního horního díla ve městě, v Liberci. Sice až na jeho konci, ale vstup do štoly ukazuje zcela realistické hornické konání – důlní těžbu.

Po více jak sto letech není po ničem z toho ani památka. Snad jenom Chrastavské městské muzeum  má něco z nářadí horníků z druhé strany kopce, z Andělské hory. Tam se těžilo víc, s větším efektem a po delší čas. Jako kluci jsme těsně po skončení 2. světové války hledali leccos, co po Němcích v lesích zůstalo. Pletlo se nám to dohromady s tím, co tu zůstalo po Češích, co zde stavěli řopíky (malé bunkry) a po našich vojácích z mobilizace v roce 1938.

Nacházeli jsme toho opravdu hodně, a to jsme nebyli první. Jistě tu hledaly i německé děti za i po válce v pětačtyřicátém, naši starší sourozenci a všichni nalézali. Do štol, do šachet jsme se báli. Zakryté studny, hluboké sestupy kamsi do neznáma nás lákaly, ale přece jen ne tolik, abychom tak moc riskovali. Dnes už ani nevím, kde to všude bylo. Netuším, kde je to místo na té staré pohlednici z Ovčí hory. A že to bylo velké skutečné „horní dílo“.

Co asi ještě skrývá kopec na konci Liberce? Bylo vše vytěženo již v minulých stoletích? Přece jen se pracovalo bez současné moderní technologie. Jak asi hluboko mohli kutat tenkrát? Jak hluboko dosáhne současný průzkumný vrt? Byla by škoda netěžit, pokud by v hoře proti hradu Hamrštejnu bylo něco, co by pomohlo zlepšit městské finance.

Dnes je odtud romantický pohled na město, k Ještědu, do severní průmyslové a nákupní zóny Liberce, na Machnín, vesnické součásti velké metropole, jejíž nedokončená plynofikace dává  nahlédnout, jak se topilo před 100 a více lety. Jak vypadá topenářský skanzen, domky zahalené do kouře…

Machnín je situován v dolíku od Lužické Nisy do kopce k Chrastavě a ke Karlovu pod Ještědem. Ovčí hora je právě jednou z těch hrází, která ohraničuje území Liberce směrem západním. Nebylo by od věci, kdyby se radnice věnovala nejen vyhaslému středu města, jeho revitalizaci, ale našla i sponzora pro své hraniční území tam, kde město končí. Jinak to může dopadnout, jako s nedalekým bývalým očním ústavem pod Hamrštejnem.

Co nejvíc zamrzí každého, kdo zavítá do této části Liberce je, jak se funkční zdravotní ústav po revoluci změnil v ruinu, jejíž zbourání bude stát nemalé peníze, nehledě na to, jaký kus nádherné přírody zde leží ladem. Úplně stejně jako to zlato a drahé kamení pod Ovčí horou…