I já jsem se zájmem sledoval boj ředitele liberecké nemocnice Luďka Nečesaného o záchranu svého syna obviněného a posléze i odsouzeného za pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích. Považoval jsem za normální, že rodiče stojí za svým dítětem do poslední chvíle a za všech okolností. Ale říkal jsem si – přece má policie důkazy, přece soud neodsoudí jen tak někoho na 13 let.

Mé pochybnosti však postupně narůstaly, jak se objevovalo stále více lidí, kteří vinu Lukáše Nečesaného výrazně zpochybňovali. V dubnu jsem si přečetl v Reflexu text, v jehož podtitulku už znělo – Na Mírově za pokus o vraždu sedí kluk, v jehož vinu téměř nikdo nevěří. A dozvěděl jsem se, že policisté vlastně žádné přímé důkazy nemají, a ani časové nevychází, že by ten zločin mohl spáchat on. Autorka také přisoudila vyšetřujícím policistům jednu nepěknou vlastnost – určitou jednoduchost v myšlení. Jak jinak nazvat myšlenkový pochod – syn bohatých rodičů = floutek = všehoschopný fracek = vrah. Zarážející je i násilí, jehož se údajně policisté při zatýkání „podezřelého“ dopustili.

Je třeba poděkovat bývalé ministryni spravedlnosti Válkové i Nejvyššímu soudu, že díky nim bylo přeci jen spravedlnosti učiněno zadost. Přesto se ptám – Jak je tohle vůbec možné? Chyby se stávají, dělá je každý z nás. Tady ale selhalo příliš mnoho lidí – policisté, státní zástupkyně, soudce. Nevím jak vy, ale já doposud těmto institucích věřil. Teď je moje důvěra nalomena. Mohu být také odsouzen za nic? Když budu svědkem závažného trestného činu, mám se jít přihlásit jako svědek? Nehrozí, že mě z toho činu nakonec obviní? Kolik podobných nevinných sedí ve vězení? (Vždyť každý nemá movité rodiče, aby si mohl dovolit drahé právníky a jejich hlas byl slyšet). A věc zásadní? Bude za tohle někdo potrestán?

Mluvčí královéhradecké policie prohlásila minulý týden, že postup policie považuje za standardní. No potěšpánbůh! A dodala, že nevidí důvod proč by se případ u Krajského soudu v Hradci neměl vrátit k soudci Vackovi, který vynesl původní rozsudek. Podle mého skromného (byť patrně utopického) názoru by bylo lépe, kdyby pan soudce už nesoudil vůbec nikoho. Stejně jako státní zástupkyně či policisté podílející se na případu by měli změnit profesi. Kolega mi však namítl – Neblbni – s tímto přístupem by tam pak nebyl nikdo. Doufám, že tam špatné to snad nebude, a že většině soudců i policistů by se podobný přešlap nestal.