Zastupitelé se včera shodli, dokonce i díky některým hlasům z opozice, že budou nadále přemýšlet o koupi a využití redernovského zámku v centru města, který je po dlouhá léta mrtvou zónou, ač nesporně patří mezi historicky i urbanisticky nejvýznamnější objekty ve městě. Oproti tomu není zase tak úplně jasné, jak má vypadat masivní modernizace liberecké nemocnice, která spíše vypadá na celou novou stavbu.
V počáteční diskusi občanů dominovalo zřízení osadního výboru v Janově dole, kdysi násilně osídlené vesnici za Reichenbergem, nyní krásné čtvrti s historickým nádechem, na kterou vedení města v Liberci klasickým stylem dlouhé roky kašlalo. Na vidle si krásně naběhla bývalá sociálně demokratická primátorka Martina Rosenbergová (a spolu s ní trochu i bývalý radní David Václavík ze Starostů).
Pohoršovali se, proč zástupkyně nově vzniklého osadního výboru děkuje Změně pro Liberec. Ta Martině Rosenbergové jednoduše odpověděla, že na jejich žádosti roky město kašlalo a jediní, kdo se o jejich problémy ve čtvrti (a není jich málo) zajímal, byli právě lidé ze Změny. Když se paní exprimátorka Rosenbergová ohradila, že to není pravda, že ona o ničem neví, že by se na ní někdo obracel, dostala studenou sprchu v argumentu, že právě jí byla směřována petice občanů kvůli situaci ve Volgogradské ulici. Ale být primátorkou je těžká práce, tak na to mezi nákupy, soukromou školou a kadeřníkem možná zapomněla.
Významným bodem jednání, byla přestavba Krajské nemocnice Liberec. Na zastupitelstvu vystoupil projektem pověřený profesor Petr Moos z ČVÚT, který celý plán připravil. Problém je v tom, že zatímco před necelým rokem zastupitelé, kteří věc schvalovali, počítali s tím, že na akci získají dotace. Nyní je jasné, že tomu tak nebude. Projekt počítá s masivní demolicí de facto celé staré čtvrti v areálu nemocnice nad Šaldovým náměstím, z čehož už se dnes ježí vlasy na hlavě památkářům i místním lidem. Ve finále to vypadá, že se bude vlastně stavět nemocnice zcela nová a Liberec do toho zase tolik nebude moc mluvit, jelikož je se svými osmnácti procenty jen minoritním akcionářem.
Asi nejdelší debata, očekávaně, proběhla kolem záměru odkoupit liberecký zámek. Navázala na diskuzi o hazardu, kde jeden z nápadů byl využít část libereckého zámku (nebo přilehlého Liebiegova paláce) jako místo, kde by mohlo vzniknout kasino v majetku města, čímž by byl městu generován zisk, který by pokrýval provoz zámku. S tím přišel Jan Korytář, za což si od opozice vysloužil kritiku, když ta zcela oprávněně vytáhla předvolební program Změny, kde se jasně píše o nulové toleranci k hazardu.
Na druhou stranu je pravda, že Změna hovořila o nulové toleranci soukromých míst i variantě jednoho, dvou míst, kde by hazard byl a zároveň by byl pod kontrolou města. Jak si s hazardem dovedla poradit neviditelná ruka trhu, kdy se v posledních letech, zejména za vlád ODS a ČSSD doslova město zaplevelilo hernami, ví v Liberci každý a zejména centrum si nese následky dodnes. Následná koalice (nyní ) Starostů a ČSSD pak s hazardem vedla boj/neboj v čemž po hříchu (zatím) pokračuje i Změna a ANO.
Nejvíce ale tento nápad (který se líbil některým opozičním zastupitelům) ukazuje, jak je diskuse o zámku zatím v plenkách. Totiž dalším účelem využití zámku by prý mohlo být centrum (i mezinárodního) setkávání a reprezentativní městské prostory. Jak by se tohle důstojné využití tlouklo s nějakým kasinem je nabíledni. Ostatně zastupitelé si odhlasovali nakonec jen námět odkupu zámku, nikoliv závazný záměr. To tedy znamená, že věc je k diskuzi a to je dobře. Když k ní pozvou veřejnost i odborníky (historiky, urbanisty atd..) může to přinést své ovoce. Někdejší feudální dominanta města (a stále dominanta historická) si to zaslouží. A Liberečané také.
