Nápad koupit městu zámek není nový a v minulosti byl přetřásán několikrát. Nejvážněji se o koupi zámku (za cca 50Mil CZK) uvažovalo v roce 2005 a přestože tehdy finanční situace města Liberec byla výrazně lepší, vedení města a posléze i kraje nákup nerealizovalo. Stojí za to připomenout, že v těch letech bylo hospodaření města každoročně vylepšováno velkými (vý)prodeji nemovitého majetku a do katastrofy MS 2009 bylo také ještě daleko. Jsem možná příliš konzervativní, ale myslím si, že město by si mělo především hledět majetku, který již má a pokud jej nemá v perfektním stavu, nešilhat po dalších lákadlech.

V materiálu předloženém současným náměstkem primátora města Janem Korytářem je uvedeno několik chytlavých příkladů budoucího využití, pojďme si je projít, třeba se ukáže, že k naplnění těchto přání tohoto sídla netřeba.

Jako první a zásadní argument je zmiňován plán na otevření zámeckých zahrad veřejnosti. Dohoda o tomto byla s vlastníkem zámku učiněna již za našeho vedení města a naopak otevření parku občanům, jeho ostraha a úklid městem, to je v zájmu vlastníka (viz TZ SML 1.10.2014). Kvůli centrálnímu parku tedy kupovat zámek nemusíme. Jako další důvody pro koupi zámku pan náměstek uvádí potřebu setkávacích, komunitních a reprezentativních prostor. Přesně k tomuto využití by mohl sloužit Liebigův palác, který již město vlastní a o který se postarat musí.

Toto řešení bylo již ověřeno odbornými studiemi. Na toto zámek kupovat také nemusíme. Dále by pan náměstek chtěl Českoněmecké centrum, ale asi neví, že centrum již roky toto funguje na Ruprechtické ulici, loni jsme za peníze z nadace smíření zde vyměnili všechna okna. Pro centrum duševního zdraví je vhodná např. chátrající oční léčebna Machnín a takto bych mohl pokračovat, některé ryze komerční nápady (jako ubytování a restaurace) považuji za principálně nevhodné, ale přesto město Liberec vhodné budovy již dnes vlastní, budu mít o tomto na ZM prezentaci.

Myslím, že není správné uvazovat na hrb města další břímě, když ani se stávajícími nemovitostmi neumíme hnout. Jen lehké počty. Dle předběžných odhadů bude stát rekonstrukce Liebigova paláce minimálně 200 Mil Kč, zámek je třikrát větší, ale budiž pro ten „jen“ 300 Mil Kč. Jsme na půl miliardě, pokud by pan náměstek „ulovil“ štědrou dotaci 85%, přesto bychom potřebovali 75 Mil Kč na spoluúčastech. Na to město nemá a mít nebude, stačí se podívat do dnes předkládaného rozpočtového výhledu. Takže půjčka? Splátky nákupu zámku, půjčka na spoluúčast, příspěvek pro modernizaci nemocnice? Vyrovnání s Eltodem? To jsou hrozby, které se nemohou jen tak smést ze stolu. Na vyrovnání s Eltodem jsme připravili zhodnocené pozemky územním plánem, ale to také prý také nebude.

V okamžiku kdy je zjevné, že kvůli chtěnému využití zámek netřeba, v okamžiku kdy město ještě dávno nemá splacené dluhy (byť jsou levnější) a v okamžiku kdy na nás ještě čekají vážné rozpočtové nástrahy, tak nyní bych nákup šlechtického sídla považoval skutečně za rozmařilost. Peníze za posudky a referendum v této „předběžné fázi“ za peníze vyhozené oknem. Město by mělo spíše pomoci vlastníku zámku hledat smysluplné využití, domlouvat se na otevření parku a např. pořádat prohlídky či divadlo v zahradách, to jsou správné kroky, které tolik nestojí.