– to je, oč tu běží. Na základě situace, která vznikla kolem tibetské vlajky, jsem neodolal pokušení parafrázovat citát klasika, a to i když to zcela neodpovídá podstatě problému. Na pořad jednání únorového zastupitelstva byl tento bod zařazen na návrh Starostů, jmenovitě Davida Václavíka, jako reakce na rozhodnutí vedení města, že tentokrát vlajka vyvěšena nebude.
Oficiálním zdůvodněním tohoto rozhodnutí ze strany vedení města jsou pochybnosti, zda je vůbec úlohou politiků samosprávy a zda je na místě, aby se vyjadřovali a zaujímali stanoviska k nadregionálním, neřkuli nadnárodnostním tématům a svůj názor pak realizací prezentovali jako postoj občanů Liberce.
Úskalí tohoto postupu vyjádřil sám primátor v diskuzi na sociálních sítích, sice poněkud nešťastným způsobem, nicméně dle mého názoru dostatečně jasně. Dezinterpretovat jakýkoli výrok kohokoli je pochopitelně pro každého jen trochu zdatného rétora hračkou. Nechme tedy stranou, co tím chtěl primátor říci, neboť interpretace jeho slov bude vždy záviset na tom, v jakém světle bude chtít komentátor autora prezentovat. Poradil bych si lehce s oběma variantami… Rád bych se proto věnoval spíše dvěma aspektům, které s tímto problémem úzce souvisejí.
Za prvé bych chtěl výslovně zdůraznit, že diskuze v rámci klubu ZpL, zda vyvěsit, či nevyvěsit, se odehrávala výlučně na bázi problematiky vhodnosti a legitimity vyjadřovat tímto aktem postoj občanů města Liberce k mezinárodním tématům. Mezi přítomnými nebyl nikdo, kdo by zpochybňoval skutečnost, že Čína Tibet v padesátých letech anektovala navzdory mezinárodnímu právu a že to byl akt jednoznačné agrese. Zrovna tak se nejednalo o nějakou připo..anost, jak bylo kdesi zmíněno, protože Liberec jistě nemá důvod se obávat jakékoli formy „odvety“ ze strany Číny. Ostatně vzhledem k 1,5% podílu českého exportu do této země nemusí tuto obavu sdílet ani Česká republika.
Osobně jsem návrh Starostů podpořil, protože považuji anexi Tibetu stejně jako anexi Krymu za naprosto nepřijatelný akt agrese jednoho státu vůči území a obyvatelům jiného suverénního státu. Respektuji však i názor svých tří kolegů z klubu, kteří se z výše uvedeného důvodu hlasování zdrželi. Je to i důvod, proč vítám, že se tento „problém“ dostal na pořad jednání zastupitelstva, neboť jak jsem ve svém stanovisku před hlasováním zdůraznil, je to zřejmě v dané situaci řešení, které má kromě případného a platného referenda největší legitimitu. V neposlední řadě jsem přesvědčen, že je třeba vytvořit co nejširší frontu na podporu Tibetu, a to již jen proto, aby vznikla určitá protiváha k ostudným vyjádřením prezidenta republiky, který se do země, ve které se snoubí veškerá negativa kapitalismu i komunismu, přijel dle vlastních slov poučit, jak sestabilizuje společnost…
Za druhé bych rád upozornil na skutečnost – aniž bych měl v úmyslu podsouvat komukoli populismus jako motivaci jeho konání -, že na výzvu primátora k podpoře tíživé situace v okupovaném Tibetu sbírkou na školu pro tibetské děti se mezi zastupiteli sice vybralo krásných 12.000 korun, ale Starostové jako předkladatelé návrhu na vyvěšení tibetské vlajky se na této částce podíleli pouhými pěti sty korunami.
Z webu města: „Na konto obecně prospěšné společnosti MOST, která projekt na podporu tibetských dětí zajišťuje, poputuje bezmála 12000 Kč. Po pěti tisících korunách přispěly zastupitelské kluby ANO a Změny pro Liberec, jeden tisíc korun přispěl zastupitelský klub ODS a po pěti stech korunách pak zastupitelské kluby Starostů pro Liberecký kraj a TOP09. Zastupitelé za ČSSD a KSČM na výzvu primátora nezareagovali.“
Je naprosto jasné, že jak „pouhé“ vyvěšení vlajky, tak i „hmatatelná“ podpora Tibetu ve formě vybraných peněz pro konkrétní projekt má v konečném efektu stejně převážně symbolický charakter. Podporovat všechny utlačované a bojovat obecně proti veškerému bezpráví na celém světě je nejen nemožné, ale především pro politiky jako zástupce občanů na komunální úrovni jistě i velmi problematické. V tomto bodě mám pochopení pro zdrženlivé či odmítavé stanovisko některých kolegů právě z důvodů nezbytné selekce cílových skupin. Pro občany města bude nepochybně užitečnější a z pohledu politiků v jejich snažení i efektivnější, budou-li svou pozornost koncentrovat hlavně na palčivá témata v životě a chodu města, která jsou schopni ze své úrovně ovlivnit a změnit k lepšímu.
