Rok činnosti v nových prostorech Lázní zhodnotil v rozhovoru pro Náš Liberec ředitel Oblastní galerie v Liberci Jan Randáček. Zamyslel se i nad využitím původní, dnes prázdné budovy galerie. „Ideální by bylo ve spojení s rodinou Liebiegů jako ukázka dobového bydlení. Případně doplněná o část Liebiegovy sbírky – obrazy. Nebo o předměty ze Severočeského muzea, která se Liebiegovi podařilo získat,“ domníval se. V roce 2015 zve návštěvníky hlavně na výstavu nazvanou Na Sibiř.

Oblastní galerie má za sebou necelý rok v Lázních. Jak hodnotíte přesun galerie do nových prostor?

Převažují kladné a pozitivní věci. Potýkáme se sice s porodními bolestmi, to se nedá zakrýt. Ale snad se podaří vše časem odstranit. Když se podívám do návštěvní knihy, tak jsou tam z 98 procent kladné zápisy.

Máte nějaký nápad co s původní budovou galerie, která je teď prázdná?

Podle mě je obtížné si představit, že by ta budova sloužila jako hotel, nebo kasino. Či jako úřad, kanceláře. Problém by byl i se spolkovým domem. Nejvíce se hodí k výstavním účelům.

Vy jste původně navrhoval, aby galerii zůstaly obě budovy?

To byl náš záměr v roce 2009. Pro našeho zřizovatele Liberecký kraj se to však ukázalo jako velké sousto.

Není to tedy finančně reálné?

Reálné to je. Provoz odhaduji na 5 až 8 milionů ročně. Jsou to ale peníze, které se dají využít jinak. Liberec na tom není finančně dobře, rozumím tomu. Kraj má samozřejmě také spoustu závazků. Pořád si ale myslím, že tato budova z konce 19. století je poměrně zachovalá. Nebyly v ní provedeny žádné nevratné zásahy. Ideální využití by bylo podle mě ve spojení s rodinou Liebiegů, jako ukázka dobového bydlení, případně doplněná o část Liebiegovy sbírky – obrazy. Nebo o část předmětů ze Severočeského muzea, která se Liebiegovi podařilo získat.

Vrátím se k Lázním. Která z výstav v prvním roce nových prostor Oblastní galerie byla návštěvnicky nejúspěšnější?

Těžko se to odhaduje. Neprodáváme vstupenky na jednotlivé výstavy, ale do celé budovy. Nedokážeme tedy určit, která výstava nejvíce táhla. Je to zkreslené i tím, že když jsme otevřeli, lidé se chodili dívat především na budovu. Začátek byl proto návštěvnicky velmi úspěšný. Z mého pohledu bych určitě vyzdvihl výstavu Josefa Führicha. Překvapilo mě jak byla návštěvníky kladně přijata, protože se jedná o umění z první poloviny 19. století. A to není zas až tak atraktivní v dnešní době. Ale návštěvníci ji hodnotili velice dobře. Dalšími úspěšnými výstavami se staly sochařky Mary Duras a libereckého malíře Erwina Müllera. Což byli německy mluvící autoři. Tomuto tématu se chceme i nadále věnovat.

Jezdí do galerie hodně i návštěvníci z Německa?

Ano, jezdí. Trošku dostáváme vynadáno, že máme popisky jen české a anglické. Ale pracujeme na tom, že budeme mít nejen popisky ve čtyřech jazycích – kromě němčiny ještě i polsky. Připravujeme i doprovodné listy, které si německy či polsky hovořící návštěvníci budou moci vzít a získají přehled o vystavených dílech. Němci k nám jezdí poměrně dost. Mám zpětnou reakci od doktora Winklera, ředitele žitavských muzeí. On sám tady byl doprovázet skupiny německých návštěvníků. Jeho reakce jsou veskrze kladné a chválí nás.

Na podzim postihla galerii havárie, kvůli níž byla její část uzavřená. Už je vše opravené?

Je to opravené, vymalované. Hotová je i podlaha, která teď schne, vytvrdává. Pokud vše půjde dobře, po 9. březnu tam začneme zpátky instalovat stálou expozici. V březnu bychom tedy měli otevřít tu část, která je teď zavřená.

Jak to bude s restaurací? Proč dosavadní nájemce skončil a kdy bude nový?

Nájemce skončil proto, že nám dlužil na nájemném. Takže dostal výpověď. Teď probíhá druhé výběrové řízení, ve kterém jsou dva uchazeči. Vyzvali jsme je oba o doplnění nějakých věcí, které nedoložili. Pak budeme moci vybrat uchazeče vítězného. Pokud je nedoloží, tak se obávám, že budeme nuceni vypsat další výběrové řízení a kavárna bude po tu dobu zavřená. Termín mají myslím do tohoto týdne. Pokud si vybereme, ještě musíme počkat na schválení radou Libereckého kraje. Smlouva by se tedy nejdříve podepisovala na konci února či začátku března. Pak záleží na nájemci, jak rychle dokáže kavárnu dovybavit, sehnat zboží a zahájit provoz.

Provoz restaurace končil s provozní dobou galerie, což je zdá se neuživilo. To je podmínka galerie?

Naše podmínka je přesně opačná. To znamená, že musí kavárna být otevřená minimálně po dobu otevření galerie. To znamená, že minimálně od 10 do 17 a ve čtvrtek do 19. Kdyby se nájemce rozhodl, že udělá ranní kavárnu a otevře v 7 hodin a bude podávat snídani, nic proti tomu nemám a budu rád. Když se rozhodne mít otevřeno každý den od 10 do 23 hodin, tak proti tomu také nic nemám. kavárna se totiž dá oddělit od galerie a záleží jen na podnikatelském záměru nájemce.

Zakázka na přestavbu lázní vzbuzovala dost vášní. Například kritici poukazovali na to, že se na ní podílela společnost Syner, i když firma nefigurovala na seznamu oficiálních subdodavatelů, ani o její účasti nevědělo vedení města…

Syner tady pracoval, viděl jsem ho. Jestli je zakázka předražená, nedokážu posoudit. Zatím žádný kontrolní orgán ve smyslu policie, NKÚ, ministerstva financí nebo regionální rady neřekl s definitivní platností – ano bylo to předražené, nebo byly špatně nastavené podmínky ve výběrovém řízení. Čímž neříkám že to tak nemohlo být. Ale doteďka je alespoň úředně vše v pořádku.

Město nyní ale dostalo pokutu 7,2 milionu za diskriminační podmínky v zadávací dokumentaci…

Ano, to je pravda. Je to takové slovíčkaření. Mně ta podmínka, které město uložilo – to znamená, že firma musí mít zkušenosti s opravou památek – mi přijde logická. Zřejmě vadilo, že v ní bylo napsáno, že firma musí mít zkušenosti s opravou nemovitostí zapsaných v ústředním seznamu kulturních památek České republiky. Do té soutěže se mohla přihlásit třeba nějaká firma ze Španělska. Je jasné že tam nemají seznam kulturních památek ČR, ale Španělska. Asi to tedy mělo být formulováno obecněji. Osobně ale tuto podmínku považuji za správnou a oprávněnou.

Na co pozvete návštěvníky, co v galerii chystáte?

V letošním roce připravujeme výstavu s názvem Na Sibiř. Představí umělecká díla německých výtvarníků, kteří se nějakým způsobem zapojili do první světové války. Jsme v Čechách zvyklí spíš na legionářskou literaturu či české výtvarníky, kteří zažili první světovou válku a dostali se na Sibiř. Ale neznáme německý pohled, je to nové téma. Na podzim budeme pořádat spolu se Severočeským muzeem výstavu Transdesign. Bude to výstava designu studentů a profesorů z Wroclavské akademie. Teď chystáme výstavu Ladislava Postupy, libereckého grafika a fotografa. Úplně nejblíž, na konci února, by měla začít výstava Jaroslava Prokeše. Přednáší na liberecké Technice univerzitě na Fakultě umění a architektury. Bude to současné umění zaměřené spíše na mladší generaci.