Jako na zastupitele Libereckého kraje a na prvního místopředsedu SLK se na mě s tímto dotazem obrátil redaktor Našeho Liberce Jaroslav Tauchman.

Rozhodl jsem se, že jeho žádosti vyhovím svým pohledem na obě kauzy a to formou článku, exkluzivně pro Náš Liberec.

„Kauza lázně Chrastava“

Zdá se, že obě etapy lázní by byly za pomoci evropských dotací řádně dokončeny, kdyby vlastník společnosti Dům pohody a.s. Barbora Landová (kdysi na ní akcie převedl původní vlastník Jan Imlauf, jak se později ukázalo, aniž jí akcie předal fyzicky) neztratila o dokončení lázní jakýkoli zájem, nevyhodila předsedu představenstva Ivo Palouše a nechtěla vlastnictví společnosti Dům pohody a.s. prodat komukoli třetímu, kdo by třeba již dokončenou část lázní zastavil apod. (což by samo o sobě znamenalo porušení podmínek a povinnost dotaci vrátit).  Do té doby byla již hotova první etapa a podstatná část etapy druhé. Vždy po určité části stavebních prací úředníci Regionální rady SV zkontrolovali již hotovou část a jelikož nenašli žádné pochybení, příslušnou část dotace proplatili.

Poté, co došlo ke změně představenstva, žaloval původní vlastník Domu pohody a.s. Jan Imlauf, který byl současně zhotovitelem, neplatnost valné hromady a soud rozhodl, že do doby rozhodnutí není zřejmé kdo je vlastníkem a kdo předsedou představenstva (dosud není rozhodnuto).

Jan Imlauf se rozhodl nečekat na rozhodnutí soudu a pokusil se vyrvat společnost zpět do své moci tím, že jí chtěl dostat do reorganizace v insolvenčním řízení. Kdyby se mu to podařilo, mohl by výstavbu lázní dokončit a to dokonce i se zachováním  evropské dotace z Regionální rady SV (pochopitelně, pokud by úředníci Regionální rady SV nenašli ani při kontrole dalších prostavěných částí žádnou závadu na stavbě samé). Proto dal on sám na společnost Dům pohody a.s. návrh na insolvenci a následně v insolvenci samé  podal návrh na reorganizaci.

Tuto reorganizaci podpořili i věřitelé včetně Regionální rady SV. Protože však zákonnou podmínkou povolení reorganizace je souhlas vlastníka a de iure se neví kdo je vlastník, reorganizace nebyla insolvenčním soudem povolena a společnost byla uvalena do úpadku. Toto rozhodnutí samo o sobě znamená, že došlo ze strany společnosti k porušení rozpočtové kázně a celá dotace musí být vrácena.   

Po vzniku problémů ve věci vlastnictví společnosti Dům Pohody a.s. začala paralelně běžet druhá událost. Citace z tisku: Trestní oznámení na společnost Dům pohody podal hejtman Libereckého kraje Martin Půta (SLK). „Kontrola odhalila problém, příjemce dotace měl s penězi nakládat doslova tak, jak chtěl. Stavební práce byly provedeny úplně jinak nebo nebyly provedeny vůbec, nevíme, zda to byl úmysl, proto jsem podal trestní oznámení,“ řekl předseda rady Regionálního operačního programu Severovýchod (ROP) a hejtman Martin Půta.

Jenže, dotace se proplácí až ex post a to po kontrolách prostavěné části . Kdyby se tvrzení o výsledcích kontroly (nepravomocné), která problém odhalila, potvrdila, vzniká okamžitě otázka, jak to že předcházející kontroly konstatovaly vždy řádné prostavění a dotace se vyplatily. Dle mého právního názoru by v takovém případě museli být obžalováni i úředníci Regionální rady SV, kteří vyplacení dotací po předcházejících kontrolách schválili (dost pravděpodobně jedni a ti samí, kteří v poslední mimořádné kontrole problém odhalili).  Zřejmě by šlo o trestní čin zločinného spiknutí pp. Imlaufa, Palouše a příslušných úředníků Regionální rady SV. Na druhou stranu se klidně může ukázat, že si vyplašení úředníci Regionální rady SV po vzniku problémů okolo insolvence stavební problémy raději vymysleli, aby dotaci dokázali stáhnout zpět, a akce byla ve skutečnosti stavebně v pořádku.

V současnosti jsou lázně stále v nepřerušeném provozu, který vede insolvenční správce. Ten zároveň nabízí lázně v dražbě  jako celek k prodeji za 59,9 mil.Kč. Pokud se najde v této případně v některé z dalších dražeb zájemce, je pravděpodobné že nejenže dosavadní provoz lázní (první etapa) bude zachován, ale že se rozšíří i o etapu druhou (ta zůstala stavebně téměř před dokončením).

Co se týče věřitelů, tak ti včetně Regionální rady SV dostanou i při úspěšné dražbě jen cca ¼ svých prostředků resp. dotace zpět. Rozdílná, nevymožitelná část, tak bude (i kdyby stavba samotná byla dle podmínek přiznání dotace v pořádku) zřejmě tím rozhodujícím argumentem pro obžalování představitelů společnosti Dům pohody a.s. Paradoxně se tak nyní dost možná oba dosavadní uchazeči o vlastnictví Landová kontra Imlauf, budou snažit u soudu dokázat, že oni vlastníky nejsou.  

„Kauza GEPO“

Gepo o.p.s. měla schválenou dotaci na rekonstrukci ruiny kostela Sv. Máří Magdalény. Kdyby Gepo o.p.s. poté,  co byl pravomocně odsouzen jejich představitel Jiří Zeronik v jiné kauze, nezazmatkovalo, byl by zřejmě projekt Magdalény bez problémů financován klasickým způsobem. Po prostavěné části by následovala kontrola a v případě, že by bylo vše v pořádku, byla by příslušná část dotace proplacena.

Ovšem Gepo o.p.s. zazmatkovalo. Po odsouzení Jiřího Zeronika napsalo podivný dopis, který si Regionální rada SV vyložila jako odstoupení od smlouvy o dotaci a začala běžet výpovědní lhůta. Jenže během ní Gepo o.p.s. vyhodilo Zeronika a napsalo nový dopis, že od smlouvy v žádném případě neodstoupilo, že onen dopis nebyl výpovědí od smlouvy, ale pouhou úvahou, že by k tomu mohlo v budoucnu dojít. Právníci na  Regionální radě SV i oslovení externí právníci dospěli poměrně jednoznačně jednoznačně k právnímu názoru, že v takovémto sporném případu se má mít zato, že od smlouvy Gepo o.p.s. neodstoupilo a dotace se musí proplatit (samozřejmě vždy po kontrole zda bylo vše stavebně dodrženo). Politici Regionální rady váhali. Proti vystupoval Jan Korytář, pro Martin Půta.

A  právě na tuto dobu (nikoli na období cca za rok ohledně proplacení již prostavěných 20 milionů před úplným  dokončením akce, viz dále v textu) se vztahuje obvinění hejtmana Martina Půty a pracovníků Metrostavu a.s. (který byl nejen zhotovitelem, ale i tím kdo akci měl předfinancovávat do doby  poskytnutí dotace) a všechny publikované odposlechy. Dle mého názoru byl deklarovaný postoj hejtmana správný. Nejenže dotace měla být dle právníků poskytnuta, ale navíc hejtman chtěl, aby namísto strašící ruiny ve středu hlavního města Libereckého kraje byl prostě opravený kostel.

Obvinění hejtmana po cca roce a půl z přijetí úplatku na základě jakýchsi tabulek třetích osob (a i ty se údajně někam zašantročily) působí zcela nevěrohodně. Svůj původní negativní postoj k poskytnutí dotace změnil Jan Korytář. S vyplacením dotace nakonec souhlasil, vymínil si však, že se tak stane v mimořádném režimu nikoli po částech, ale až po dokončení celé stavby.

Asi po roce, v době kdy již cca 80% stavby bylo prostavěno, schválil Výbor regionální rady SV proplacení prvních již dávno prostavěných 20-ti milionů (nepřítomen Korytář, zdržela se Kocumová, všichni ostatní pro včetně všech tří hejtmanů). K proplacení by pochopitelně mohlo dojít až po kontrole stavby úředníky Regionální rady.  Jenže k tomu již nedošlo. Mezitím policie obvinila úředníky Liberecké pobočky Úřadu regionální rady z převzetí úplatku a dalších trestních činů  od pracovníků Metrostavu. Vedoucí Liberecké pobočky byl údajně při převzetí úplatku natočen a proto byl on a někteří další vzati do vazby. Na základě těchto informací vypověděla Regionální rada sama smlouvu a dotace tak byla definitivně zrušena.

Po několika dalších měsících byl PČR obviněn z přijetí úplatku i hejtman a událost se dávala do vztahu s rozhodnutím o dřívějším proplacení oněch 20 milionů. Nebylo tomu ovšem tak, Obvinění hejtmana se týkalo událostí o rok starších (viz výše).         

Kostel Sv. Máří Magdalény osiřel. Není to již ruina, mnoho stavebních prací je hotovo. Jeho vyhlídky jsou ovšem nevalné. Bude asi jen dál chátrat.

O zproštění všech obvinění hejtmana nejdéle u soudu nepochybuji. Zajímavá je však úvaha, co by se stalo, kdyby byli zbaveni všech obvinění i pracovníci Metrostavu a to nejen ti, kteří jsou obviněni spolu s hejtmanem , ale i ti, kteří jsou obviněni spolu s úředníky Liberecké pobočky Úřadu regionální rady. V takovémto případě by se dala očekávat vcelku s jistotou úspěšná žaloba Gepo o.p.s. proti Regionální radě na uhrazení vzniklých škod, které jim vznikly v souvislosti s nevyplacením dotace.   

Takže, existuje podobnost mezi „kauzou lázně Chrastava“ a „kauzou GEPO“ ?

Z mého pohledu na obě kauzy, si stopy podobnosti či nepodobnosti může velmi snadno vystopovat každý čtenář, kterého můj názor bude zajímat. Indicií v obou výše uvedených částech článku je uveden dostatek.

Michael Canov
zastupitel za Liberecký  kraj, první místopředseda Starostů pro Liberecký kraj.