Býval to kdysi ambiciosní projekt, podporovaný řadou místních politiků. Díky nim získal i obrovské peníze z dotačních fondů Evropské unie, ale od začátku vzbuzoval i kontroverze pros svou účelovost i personální propletenec kolem něj. Dnes jdou chrastavské termální  lázně do dražby za necelých 60 milionů, což je cena výrazně nižší, než měl celý projekt stát. Lázně v Chrastavě se tak řadí mezi další nevydařené akce, kde podnikatelé spjatí s politiky odvedli v Libereckém kraji tolik potřebné dotace jinam, než by je bylo třeba.

Termální lázně, které patřily firmě společnost Dům pohody, kterou vlastnila společnost kontroverzního libereckého podnikatele s velkým vlivem zejména na zdejší ČSSD, Jana Imlaufa Imstav Group se s velkou slávou otevíraly v prosinci roku 2012. Tehdy politici, například chrastavský starosta Michael Canov, nešetřili vzletnými slovy o jejich významu a důležitosti. Stačilo pár měsíců a vše bylo jinak.

Druhé Karlovy Vary u Chrastavy

Projekt, kterému mnozí vytýkaly nabubřelost, byl evropskými fondy podpořen v roce 2008. Tehdy vládla na kraji ČSSD, a její představitelé zároveň zasedali v ROP Severovýchod, které příslušné dotace schvaloval. Projekt byl naplánován na 230 milionů, Evropská unie na něj dala zatím 113 milionů korun. Dnes jsou lázně rozestavěné a nikdo pořádně neví, kdo je jejich skutečným vlastníkem. Navíc původní vlastník Imstav Group poslal na svou někdejší vlastní firmu Dům pohody insolvenční návrh.

Původní vlastník Domu pohody, Imstav Group dostával dotaci na projekt po fázích. V první etapě získal z ROP Severovýchod necelých 59 milionů korun. Následně byly otevřeny termální lázně a všichni se tvářili, že se nic neděje a projekt poběží bez problémů dál.

Ale již tehdy existovaly varovné signály. Například, že zaměstnanci domu pohody nedostávají výplaty. Okolo projektů se angažovali i lidé s problematickou minulostí jako například Petr Preisler, někdejší člen ČSSD, dnes blízký Jiřímu Kittnerovi. Nicméně i tak projekt získal, bez problémů, za přispění tehdejších politiků, dalších 54 milionů z fondů Evropské unie.

Personální rošáda, aneb jeden okrádá druhého a naopak

Ale Imlaufova stavební společnost i celý holding se v té době topily v obrovských dluzích, nebyly například schopni ani platit deseti  a sta tisícové částky řemeslníkům, kteří pro ně pracovali jako dodavatelé. Proto se Jan Imlauf rozhodl k neuváženému kroku. Společnost Dům pohody nechal přepsat na sotva dvacetiletou dívku z Prahy, Barboru Landovou, při čemž si ovšem měl nechat akcie fyzicky a předsedou představenstva společnosti zůstal jeho věrný druh, někdejší náměstek Jiřího Kittnera Radim Palouš, druhdy z ČSSD, později z Paroubkova neúspěšného projektu LEV 21.

Barbora Landová ale v Praze svolala valnou hromadu, při čemž tvrdila, že ona vlastní pravé akcie, odvolala Ivo Palouše z vedení představenstva společnosti a na jeho místo dosadila svého otce Karla Landu. Jan Imlauf spolu s Ivo Paloušem se nejprve bránili podáním žaloby, později dokonce podáním insolvenčního návrhu na nedávno vlastní společnost, když doufal, že soud povolí reorganizaci správních orgánů a společnost se dostane zpátky pod jeho kontrolu. Ale celé se to zamotalo ještě více.

Trestní řízení, dražba a opět zchudlá veřejná kasa

V té době již hejtman Martin Půta jako předseda ROP Severovýchod (dnes jím již není, je nyní obviněn v podobné kauze zneužívání evropských dotací z korupce a zneužívání pravomoci) podal před médii na celý projekt trestní oznámení. Policie začala vše šetřit, ale na základě toho rovněž zakázala nakládat s majetkem, čímž se zastavilo celé insolvenční řízení.

Krajský soud ale loni na podzim blokovaný majetek uvolnil a insolvenční správkyně mohla zadat znalecké posudky, které měly ocenit nemovitosti pro dražbu. Původní posudek byl určen na zhruba 93 milionů korun, ale podle mínění insolvenční správkyně byl příliš vysoký. Druhý stanovil cenu přibližně o 30 milionů nižší (62,5 milionu) a v dubnu tak může začít dražba. Vyvolávací cena je 59,9 milionu korun. Největším věřitelem je pak samotný poskytovatel dotace – Regionální rada regionu soudržnosti Severovýchod, v konkurzu žádá přes 121 milionů korun.

Celý zamotaný příběh kolem termálních lázní v Chrastavě ilustruje, jak se doposud v České republice, Liberecký kraj nevyjímaje, rozdělují evropské peníze, které mají sloužit k pozvednutí regionu. Firma napojená na místní politiky získá peníze na obskurní projekt, který ji podpoří právě ti samí politici. Na konci jsou pak soudy, ostuda, hrozba zastavení dalších dotací a především okradená veřejná kasa.