Neříkejme mu mesiáš, ale osobnost. Ten někdo, kdo stane na balkóně liberecké radnice a pokyne dole stojícímu na schodech, bude muset leccos umět.
Bude muset umět víc. Už nejen reprezentant politické strany – hnutí, ale někdo, kdo umí strhnout na svou stranu jednotlivce i celé skupiny lidí. Pokud tohle splní, pak on i město má vyhráno.
Musí mít charisma. Pokud je mdlý, čte z papíru a potí se, pak ať raději sbírá dál známky a cepuje doma juniora. Pokud to bude jinak, těším se na příští osobnost, která unese ten zlatý řetěz se znakem Liberce. Primátor, primátorka metropole Sudet, půlnočního kraje… Ne mesiáš planoucího zraku, chatrného šatstva, upadající do transu a šeptající pár vět o budoucnosti.
Chce to člověka v plné síle majícího v hlasu jas a sílu, který najde i toho koho Liberec dosud nemá, a kdo to o sobě ještě ani neví. Sponzora, kterého bude město jednou oslavovat jako kdysi mecenáše z rodiny textilních magnátů Liebiegů… Kdyby jen od všeho kus, té nezbytné osobnosti měl příští primátor Liberce. Nemusí umět všechno, zvedat činku, tančit, zpívat Píseň práce, ale aspoň hymnu. Nemusí mít ruce a na nich svaly jako Frištejnský. I potit se může. Je to lidské. I já se potím. Potíme se všichni, pokud máme strach. Stačí, aby primátor chodil na jednání připravený a přinášel řešení. Aby byl neúplatný, aby se s městem na příští čtyři roky oženil…
Co město potřebuje, je najít řešení dluhů svých „charismatických“ předchůdců, kteří se skutečně ve svých primátorských funkcích vyznamenali a prodělali městu kalhoty. Mrzké je, že sami zbohatli. To by se novému primátorovi stát nemělo.
Tahle budoucí dvojka, trojka, čtyřka by měla metropoli zachránit, aby neupadla do šedi, aby se vedle velkých projektů kropili v létě chodníky, v parcích okopávali růžičky, aby se na schodech radnice každý víkend prezentovaly kapely, aby bylo na turistický vláček jezdící od lanovky do zoo jinudy než tramvají. Aby se ve městě konaly třeba kulinářské celonárodní hody, soutěže. Bude nutné propojit řadu akcí s Jabloncem a s Euroregionem Nisa s jejich finančními prostředky.
Třeba se podaří, zákon nám bude nakloněn a město bude moci prodávat své losy, vlastnit banku, vydávat své akcie i dluhopisy.. Pak je i výdělek zajištěn. Čeká nás řada možností. Určitě se voda rozhýbe a budeme opět slavní, jako v dobách LVT, koberců z Bytexu, látek z našich textilek. Když se řeklo Liberec, každý si město s něčím hezkým spojil.
Přál bych našim dětem, aby se Liberec vrátil na výslunní, aby byla radost sednout si v Liberci na lavičku, do čekárny, zajít si někam, třeba do kavárny Nisa a tam jen tak posedět… Opravit cesty, chodníky, dláždění na náměstí před Baťou, naproti Tescu, aby nebyla dlažba v takovém stavu, že co dlaždička, to jiný směr a chůze po něm nebyla jak námořníkova cesta z hospody.
Je toho moc, co všechno měl budoucí první muž – žena na radnici vědět a v čem by měl mít jasno. Zasloužíme si mít své město nejhezčí ze všech v okolí a jsem si jist, že nové vedení to zvládne. Vždyť nakonec jsme si je sami svobodně vybrali. Nebo ne?
Egon Wiener
