Poslední zastupitelstvo bylo podobné, jako mnoho předchozích. Nepříjemné, u některých bodů se  opozice opět hádala s vedením města, pozitivních věcí moc nebylo. Někdo očekával shrnutí uplynulých čtyř let, někdo státnické vystupování opozičního lídra. Nebylo ani jedno ani druhé

Mnoho zastupitelů se opět ani neobtěžovalo přijít. Ačkoliv má koalice ve svém programovém prohlášení napsáno, že nebude městský majetek prodávat, ale dlouhodobě pronajímat, opět prošel prodej pozemků. Tentokrát 1,5 hektaru pod fotbalovým hřištěm v Krásné Studánce, o který dlouhodobě usiloval radní Šotola. Prodej městského majetku podpořila celá koalice a jako vždy i ODS a nyní i liberečtí komunisté. Je těžké být věcný a konstruktivní, když roky pozorujete, jak město stále rozprodává svůj majetek.

Vzpomínáte na spalovnu?

Na jednu podobnou operaci si už Liberečané asi nepamatují. V roce 2002 městské zastupitelstvo prodalo libereckou spalovnu za pouhých 700 milionů (stavba stála téměř 2 miliardy) skupině PPF Petra Kellnera. PPF vzápětí půjčila městu prvních 500 milionů na stavbu arény, čímž vydatně přispěla k dnešnímu dvoumiliardovému dluhu. Kdyby nebyla tehdejší zastupitelstva selanka, kde se všichni měli rádi a po dvou hodinách poklidné diskuse šli domů, mohl být dodnes Liberec vlastníkem spalovny a jejím případným prodejem za tržní cenu uhradit celý svůj dluh. Tehdy v zastupitelstvu ale žádná Změna, která by se nebála pohádat s tehdejšími mocnými, nebyla.

Proč tyto věci Změna stále připomíná? Možná proto, že na čtvrtečním zastupitelstvu sedělo mnoho těch, kteří tento největší finanční podraz na město před dvanácti lety pomáhali odhlasovat a dnes vzpomínají na přátelskou atmosféru tehdejších zastupitelstev. Nejde přitom jen o Jiřího Kittnera, jako vždy bez špetky pokory. Jde také o tři současné kandidáty na primátora v nadcházejících volbách. Ondřeje Červinku z ODS, Ladislava Dzana z PRO sport a zdraví a Danu Lysákovou z KSČM.

Nevěříme tomu, že to tehdy byla náhoda a že šlo o výhodný obchod pro město. Již tehdy vznikaly vazby a závazky, které přetrvávají dodnes. A vytvářejí se stále nové. Ať už jde o zakázky, trafiky, městské byty nebo jiné výhody pro ty, „co spolu mluví“. I proto se Změna možná ptala, proč tisková mluvčí magistrátu bydlí v sociálním bytě a zda je v pořádku, že asistentky primátorce připravují snídaně, obědy i večeře, obstarávají osobní nákupy a vozí ji do Prahy, kde studuje na soukromé škole.

Plán pro Liberec je výborný, ale…

Skutečně bychom se rádi věnovali konstruktivnějším věcem. Máme podrobný Plán pro Liberec, který na více než 100 stranách přináší konkrétní řešení mnoha libereckých problémů a na kterém pracovaly desítky odborníků a který připomínkovaly stovky občanů. Ale pokud si někdo myslí, že takovýto plán prosadí bez toho, aniž by dostal od moci ty, kteří Liberec přivedli do dnešního stavu, pak je to výraz buď politické nezkušenosti anebo přímo naivity.

To, že mnozí nyní tleskají Plánu pro Liberec je pro mě osobně určitá satisfakce. Ono to totiž není nic, o co bychom neusilovali již dlouhé roky. Jen jsme to letos detailně popsali, probrali s mnoha dalšími lidmi a dostali do přehledné grafické podoby. Mnozí ovšem ihned dodávají, Plán pro Liberec je krásný, ovšem ti, co ho chtějí prosazovat, jsou odpudiví, zavilí a fanatičtí a stejně ho nikdy neprosadí. Změna by se už konečně měla zbavit hlavně Jana Korytáře.

Je to pochopitelné vyjadřování těch, co nás příliš v oblibě nemají. Volby jsou za dveřmi a boj o moc vrcholí. Jedna z nejúčinnějších strategií, jak oslabit druhou stranu je to, že oslabíte či přímo znedůvěryhodníte jejího lídra. Dělá to různými způsoby jedna i druhá strana, proč se nad tím pohoršovat, je to součást předvolebního boje.

Čtu pozorně zdejší diskuse, mají zcela jinou úroveň než ty na žvlk.cz a díky za ně. Myslím, že rozumím i očekávání mnohých, abychom se již přestali na městě hádat a měli na zřeteli zejména zájem Liberce a abych se já osobně začal chovat více „státnicky“. Nebojím se, že bych to neuměl a přál bych si to stejně jako oni. Ale je to v tuto chvíli nesplnitelné přání.

Pochopitelné, avšak nesplnitelné přání

Je to podobné jako přání dětí, které si přejí, aby se maminka a tatínkem přestali hádat, je jim to hodně nepříjemné, ale už mnoho nevědí o tom, co se odehrává za zavřenými dveřmi a co ten milý, usměvavý a úspěšný tatínek dokáže dělat, když na něj není vidět.  Vzpomínám na článek na tomto webu, který nedávno vzbudil velkou diskusi, mně osobně přišel výstižný. Domácí násilí nebo rozkrádání města. Jaký je v tom rozdíl?

Změna je v situaci ženy, která podala trestní oznámení za domácí násilí, ale u soudu ji řekli, že vše je v pořádku, nic se neprokázalo. Má sama finanční problémy, chodí do práce, snaží se starat o děti, čelí kritice, že si vše vymyslela a musí se dívat na to, jak ten, kdo by měl sedět, rozdává na potkání úsměvy, je v pohodě, nic se mu neprokázalo a o nějaké omluvě či sebereflexi vůbec neuvažuje.

Odpusťte prosím i Změně, že někdy pod tlakem, ze zoufalství, z frustrace či z pocitu určité bezmoci upozornit ostatní na skutečnou příčinu problémů neudrží laťku vyjadřování vždy dostatečně vysoko. Zkuste se vžít do situace, kdy je zde reálná obava, že po volbách pojede vše dál, jako doposud, jen se trochu obmění herci, ale režiséři zůstanou stejní. Nezaměňujte prosím příčinu a následek.   

V sobotu nyní pořádá ČSSD fotbalový turnaj, kam zve i ostatní strany. Pojďme si začutat do meruny, padouch nebo hrdina, všechno jedna rodina. Nic proti přátelskému fotbalu, ale těžko na jedné straně bojovat nejen na oko s lidmi, kteří nesou spoluodpovědnost za dluhy města, drahé teplo, vodu i jízdné v MHD a to, že má město rozprodaný všechen majetek a na druhé straně dělat, že jsme všichni kamarádi. Kam nás dovedla tato politická selanka, už dobře víme.

Jan Korytář
kandidát na primátora za Změnu pro Liberec