Je to na české politické scéně již téměř pravidlo. Při přechodu z opozice do vlád se některým politikům přihodí zvláštní věc.
Zatímco do té doby byli často vstřícní, komunikativní a sami mnohé praktiky a chování těch, které chtěli vystřídat, kritizovali, poté, co získají moc, se rychle začnou chovat podobně. Arogantně, útočně, s pocitem vlastní důležitosti.
Liberecký kraj má dlouhodobý problém se čtyřmiliardovou zakázkou na dopravní obslužnost. Je v ní dost nejasností a podezřelých skutečností. Kritika je v tomto případě více než na místě, i když do určité míry narušuje obraz krajské vlády, který má zářit těmi nejtransparentnějšími barvami. Hejtman Martin Půta místo toho, aby přiznal pochybení (jak jiné často vyzývá) a snažil se věcně argumentovat, se čím dál častěji uchyluje k emotivně zabarveným vyjádřením na adresu svých kritiků, hraničícím až s urážkami.
Není to tak dlouho, co Krajské protikorupční pracoviště (KPKP) vydalo obsáhlé stanovisko ke strategické čtyřmiliardové zakázce na dopravní obslužnost v Libereckém kraji na příštích deset let. Namísto věcné argumentace či dokonce snad přizvání KPKP k diskusí nad vzniklým problémem, přišlo od vedení Libereckého kraje, přesněji přímo z úst hejtmana Martina Půty, osočení, že KPKP je tajná policie a podobně.
Nepovedené mediální kroky hejtmanovy
Hejtmanovo chování ve věci dopravní zakázky je nesrozumitelné, podobně, jako tomu bylo v souvislosti s jeho snahou přidělit společnosti GEPO mimořádnou dotační splátku 20 milionů korun, a to jen několik týdnů před tím, než v této dotační akci zasahovala protikorupční policie. V návaznosti na naše stanovisko hejtman Půta nejprve hlasitě avizoval, že celou dopravní zakázku navrhne zrušit, aby již po pár dnech byla celá situace zcela opačná a rada vzala zpět do hry další dopravce, tedy napravila jedno z pochybení, které jsme kritizovali.
Stejně tak hejtmanovo neméně hlasité přeposlání stanoviska KPKP vrchní státní zástupkyni Lence Bradáčové samo vrchní státní zastupitelství vrátilo a postoupilo zpět do Liberce. I zde se tak ukázalo, že tento hejtmanův krok měl jen využít dobrého jména vrchní státní zástupkyně. Pokud by svou starost o miliardový tendr myslel upřímně, obrátil by se již v minulosti přímo na státní zastupitelství v Liberci, o tom, že by měl snahu se sejít i s lidmi z KPKP, ani nemluvě.
Není důležité co, ale kdo to říká
Po těchto nepříliš vydařených krocích ale u Martina Půty bohužel nenastala sebereflexe, spíše naopak. Na facebooku obvinil zaměstnance KPKP a autora těchto řádků, že je „placený lhář“, když ten zmínil naprosto doložitelnou skutečnost, že člen Starostů pro Liberecký kraj (SLK) František Chlouba, sedí v dozorčí radě klíčového krajského dopravce Busline a zároveň je člen dopravního výboru kraje a může tak jasně ovlivňovat zakázku a rozhodně to nepřispívá k dobrému jménu SLK.
Pan hejtman má na svůj názor určitě nárok. Ale stejně jako v jiných případech, i tady si nelze nevšimnout čím dál častějšího rozporu mezi slovy a činy hejtmana Půty, resp. dvojího metru, který hejtman používá. Minulý týden proběhl na facebooových novinách Liberecká drbna on-line rozhovor právě s Martinem Půtou. Ten zde dostal otázku na spolupráci s Transparency International. Hejtman zde uvedl, že se před několika dny účastnil semináře Transparency International a že tuto organizaci „vnímá jako důležitého partnera, který naší práci umí nastavovat zrcadlo.“
Je dobře, že hejtman Transparency International tak vnímá. Jak to ale jde dohromady s tím, co Transaprency International uvedla loni před rokem k dopravní zakázce na kraji, tedy, že v dopravním výboru kraje, který se coby poradní orgán podílí na tvorbě podmínek této zakázky, sedí lidé z největší dodavatelské firmy (zmíněný František Chlouba a dnes bývalý jednatel Busline Jiří Vařil)?
Programový ředitel Transparency International pro Mladou frontu dnes loni v červenci jasně uvedl: „Jde o naprosto zřejmý střet zájmů.“ a „Kauzu sledujeme a chceme v ní být slyšet.“
Dvojí metr
Když KPKP říká, že je nepřijatelné, aby se člen SLK a zástupce firmy BusLine v rámci dopravního výboru účastnil jednání o zakázce, o níž má enormní zájem firma Busline, pak je podle hejtmana „tajná policie“ a jeho zaměstnanec „lhář, lhář a placený lhář“.
Když Transparency International říká, že je nepřijatelné, aby se člen SLK a zástupce firmy BusLine v rámci dopravního výboru účastnil jednání o zakázce, o níž má enormní zájem firma Busline, pak je podle hejtmana „důležitý partner, který naší práci umí nastavovat zrcadlo.“
Zdá se tak, že se Martinu Půtovi stalo to, co spoustě politikům před ním, kteří najednou získají velkou moc a s ní i pocit vlastní důležitosti a bohužel asi nemá vedle sebe nikoho, kdo by mu byl schopen nastavit zrcadlo a přimět ho k nějaké sebereflexi. Je hezké chválit neziskové organizace, ale stejně tak je důležité neútočit na ně ihned, když si dovolí něco či někoho kritizovat. Je pěkné všude hovořit o tom, jak jsme transparentní, ukazovat grafy, vydávat tiskové zprávy. Ale důležitější je, se tak chovat.
Není totiž těžké být nad věcí, když všechno vychází nebo chybují a kritizují se ti druzí, skutečný charakter i pevnost postojů se však ukazují vždy až v krizových situacích.
