Bohužel velkým tématem letošních voleb se stala funkce hlavního či městského architekta.
Mnoho lidí si však neuvědomuje (kupodivu včetně kandidujících architektů samotných), že tento institut či osoba není všespásná.
Hlavní architekt v současném právním uspořádání ČR může z velké části ovlivňovat pouze stavby, kde investorem je samo město. Takto v současné době funguje i institut Rady architektů města Liberec. Kdo nezná působnost této rady, kterou tvoří pětice architektů Radim Kousal, Petr Bouřil, Jiří Buček, Jan Duda a Petr Kincl, stačí si pročíst velmi krátký dokument s názvem Statut Rady architektů města Liberce. Ten je volně dostupný na stránkách magistrátu a působnost rady shrnuje článek 2.
Působnost je dána zejména v těchto případech:
• je-li město Liberec investorem záměru umísťovaného na území města
• pokud investor má zájem představit svůj záměr zastupitelstvu a tím bude jeho záměr zveřejněn nebo má zájem, aby byl záměr radou architektů posouzen
• je-li město Liberec zpracovatelem zastavovacích studií řešících území města
• při posuzování zpracovávané dokumentace předkládané v jednotlivých fázích pořizování územního nebo regulačního plánu města Liberec
• při posuzování zpracovaných programů rozvoje města nebo strategických plánů města
Při podrobném čtení těchto pěti vznosně se tvářících bodů čitatel zjistí, že čtyři vlastně ukládají s radou záležitosti konzultovat samotnému městu Liberec. Pouze druhá odrážka se týká i projektů, které město nezadalo. Tento postup je však pro investora pouze dobrovolný a není nijak závazný, což ani v rámci právního systému ČR by nebylo možné. Samospráva města se tak často o projektech nemusí ani dozvědět, natož mít šanci je ovlivnit.
Ukazuje se tak pro město a jeho architektonickou podobu, jak důležité je mít kvalitně a detailně zpracovaný územní plán, který by měl být v případě cenných městských území uvnitř i na okrajích města (a to jak území již zastavěných, tak i území nově zastavovaných – prostě rozvoji se nevyhneme) doprovázen plány regulačními. Mnoho lidí si neuvědomuje, že v dobách stavebního boomu první republiky se institut městského architekta podílel právě na těchto plánech a ne následně na posuzování jednotlivých staveb.
Co z výše uvedených řádků vyplývá? Má či nemá institut hlavního architekta či rady architektů v Liberci nadále existovat?
Jednoznačně zní, že ano. Ovšem tento institut musí být autoritou především v oblasti urbanismu. To znamená, že se musí výrazně podílet na vznikajícím územním plánu a především se podílet na nejúčinnějším nástroji v rámci současného urbanistického a architektonického plánování, a to na přípravě regulačních plánů pro jednotlivá území. Ano, plánů. Město jako Liberec, jehož jednotlivé části jsou výrazně architektonicky různorodé, potřebuje několik regulačních plánů, které přesně postihnou specifika jednotlivých oblastí. Jiný regulační plán je vhodný pro historické centrum, jiné plány pro dynamicky se rozvíjející okrajové části města.
Kdo by měl být městským architektem? Tato otázka je značně složitá. Částečně odpověděly již předchozí řádky: fundovaný urbanista se znalostí historické a současné architektury, člověk, jehož cílem není být výkonný architekt v rámci Liberce. To je i problém současné rady architektů, kterou z velké části tvoří architekti projektující v současném Liberci. Není přeci možné, aby projekty posuzovali lidé, kteří mají zájem se ve stejném území svojí architektonickou tvorbou aktivně prosazovat. Současná rada architektů má sice svůj statut, který členům v článku 5 ukládám jejím členům zachovávat mlčenlivost, ale již jim nezakazuje zúčastňovat se veřejných soutěží zadaných městem, jejichž výsledek rada následně posuzuje. Radě navíc zcela chybí etický kodex, který by chování členů rady upravoval.
Mgr. Miloš Krčmář
autor je ředitelem Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci a kandidátem KDU-ČSL ve volbách do zastupitelstva města Liberec