Vznik KPKP doprovází, tak jak je tomu v demokratické společnosti normální, polemika o tom, zda jde o krok dobrým či špatným směrem a komu tento krok pomůže či koho poškodí. Rád bych se jako jeden ze zakladatelů k tomu též vyjádřil.
Je dobře, že kritici KPKP upozorňují již dopředu na možná rizika s tímto projektem spojená i na personální složení jeho orgánů. Přesto se mi ale zdá, že u některých není smyslem této kritiky pomoci v boji proti korupci , ale spíše jde o znedůvěryhodnění celého projektu. Dovolím si na obhajobu vzniku KPKP uvést několik argumentů.
1. Nikdo jiný v Libereckém kraji, kdo by se touto problematikou zabýval, není – v diskusích se již roky opakuje jedna a ta samá námitka, že je špatně, že je Čmelák, nasliberec.cz či nově KPKP spojeno s osobou Jana Korytáře, který je aktivní též v politice. Ano, možná to není ideální, ale znáte v našem kraji nějakého jiného politika či neziskovou organizaci, kteří by se touto činností chtěli zabývat? Pokud ano, proč to už dávno nedělají? Kdokoliv se mohl protikorupčními aktivitami začít zabývat během uplynulých minimálně osmi let, co funguje nasliberec.cz.
2. Práce na klíčových kauzách je dlouhodobá a náročná – proto se neobejde bez základního organizačního, technické a zejména finančního zázemí a tudíž potřebuje i veřejnou podporu. Kauzy jako Pozemky v průmyslové zóně severe, trestní oznámení na bývalého primátora Liberce, Privatizace bytů v objektu Šimáčkova či upozornění na kauzu Iberus jsme přinesli právě my. Právě odhalování těchto kauz, lidí s nimi spojených a zveřejňování informací o tom, jak celý systém funguje, přispělo podstatnou měrou ke změnám v Liberci i na kraji.
3. KPKP není spojeno pouze se Změnou – KPKP je vytýkáno, stejně jako serveru nasliberec.cz nebo dříve Čmelákovi, že je spojen s některými politiky z okruhu Změny pro Liberec či Liberecký kraj. Ano, je to tak, protože tito lidé se k této činnosti hlásí otevřeně. Stejně tak s námi ale spolupracují i nestraníci či členové dalších stran, včetně ODS či ČSSD, kteří nejsou spokojení s tím, jak je nakládáno s veřejnými prostředky. Ano, i v naší otevřené demokratické společnosti žije nemálo lidí, kteří mají strach o to, aby nepřišli o své povolání, neměli ve firmě najednou jednu kontrolu za druhou či se nestali objektem zájmů médií. Proto jejich jména nezveřejňujeme.
4. Bez veřejných peněz to dělat nejde – i když známe výjimku, kterým je Nadační fond proti korupci miliardáře Karla Janečka. Výtky směrem ke KPKP, že žije z veřejných peněz či je přímo zneužívá, jsou pokrytecké, protože z jiných peněz tyto aktivity nelze prakticky financovat. A v porovnání s tím, o kolik přicházejí veřejné zdroje díky korupci, je to jen nepatrný zlomek peněz, které stát či několik málo nadací na tyto aktivity každoročně vynakládá. I proto mne mrzí , že se vloni nepodařilo na kraji prosadit vyhlášení grantů na protikorupční aktivity.
5. Jsme centrem, na které se obrací úředníci, podnikatelé či někteří politici – každým rokem prověřujeme několik nových kauz, kterým se buď věnujeme sami nebo je předáváme orgánům činným v trestním řízení či médiím. Nemalá část lidí, kteří se setkají s korupčním jednáním, nemá důvěru ani k politikům ani k policii a právě pro ty je KPKP alternativním místem, na které se mohou obrátit.
6. Nenahrazujeme práci policie – ale je pravda, že jedním z důvodů pro vznik KPKP je to, že je protikorupční policie dlouhodobě personálně značně poddimenzovaná, takže se může věnovat jen zlomku kauz. KPKP samozřejmě nemůže používat metody práce, které jsou vyhrazené policii, může ale některé kauzy informačně a podkladově připravit do takové podoby, aby měla policie usnadněnou práci. Trestní oznámení nemusí být jen jeden dopis na dvě stránky, ale může být doprovázené také celou složkou důkazů a podkladů.
7. Politici o boji proti korupci mluví, ale skutečné změny se prosazují velmi pomalu či vůbec. Navíc si někteří politici pletou základní pojmy – přímé uplácení je pouze jedna z forem korupce, transparentnost je pouze jeden z protikorupčních nástrojů, celý systém postavený na zákulisních hráčích funguje mnohem sofistikovaněji a skrytě, než jsou politici ochotni připustit či přiznat. Proto je důležité, aby proti tomuto systému vzniklo profesionální pracoviště, jako je KPKP. Jednotlivec či malá skupina lidí totiž sami ničeho zásadního nedosáhnou.
Hlavním „problémem“ KPKP, kterého se ale nezbaví, je to, že není součástí širší dohody hlavních hráčů v kraji o tom, jak by to tady celé mělo fungovat. KPKP není součástí „systému“, je na něm nezávislé a to vadí. Protože právě tato nezávislost a lety vybudované know-how mohou ohrožovat různé zájmy a nejde o drobné… Proto osobně beru to, že se mnozí budou snažit činnost KPKP zpochybňovat, eliminovat či ztěžovat přístup k finančním zdrojům, jako potvrzení, že jde na poli protikorupčních aktivit o krok správným směrem.
Jan Korytář
