Odsouzení Tomáše Absolona, manžela Kateřiny Absolonové, předsedkyně zastupitelského klubu Změny pro Liberec, vzbudilo mnoho emocí a reakcí. To je dobrá zpráva, protože lidí odsouzených za nabídku úplatku moc není, a emoce a reakce svým způsobem dokládají, že je korupce považovaná za důležité téma. V řadě reakcí se objevuje otázka, proč se nedistancujeme nejen od T. Absolona a jeho chování, ale i od jeho manželky.

Je mi jasné, že nabídka úplatku manželem naší členky nás v očích mnoha lidí poškodila. Chápu, že pro řadu lidí může být nepochopitelné, proč na ni neapelujeme, aby odstoupila, konec konců, je tak snadné někoho odsoudit. Důvodem je to, že jsme přesvědčeni o tom, že Kateřina Absolonová o jednání svého manžela nevěděla. Naopak, sama nás upozornila na to, že její manžel jedná s ředitelem záchranky o možném prodeji hangáru a ať jsme v této souvislosti obezřetní, aby nám nikdo nemohl v budoucnu vyčíst, že jsme třeba někoho zvýhodnili jen kvůli osobním vazbám nebo kvůli sponzorskému daru. Jasně ukázala, že ví o riziku možného střetu zájmů a dopředu na něj upozornila.

Dalším důvodem je, že si nesmírně vážíme její práce. Často na nepříliš viditelných tématech, které stojí stranou mediálního zájmu. Je jedním ze zastupitelů, kteří se dlouhodobě, důsledně a přitom trpělivě zabývají životním prostředím, problematikou sociálního vyloučení, hledáním cest na omezování hazardu nebo čerpáním evropských dotací. Všechno jsou témata, která jsou pro Liberci pořád aktuální a důležitá.

Toto byly okolnosti, které jsme zvažovali, a po jejich zvážení jsme se rozhodli za Kateřinu postavit. Osobně s ní budu moc rád spolupracoval i nadále a přeji jí, aby tuhle nepříjemnou situaci dokázala překonat co nejlépe.

Je celkem pochopitelné, že naši političtí protivníci budou chtít rozhodnutí soudu využít, a když nic jiného, budou požadovat odchod K. Absolonové z politiky, jako třeba Michal Hron. Ten prezentuje černobílý pohled stylu „ve vašem okolí korupce, pravomocný rozsudek, odejděte z politiky“ a svůj požadavek opírá o fráze typu „Nelze oddělit poskvrnu jednoho od čistoty druhých“. Na svůj postoj má Michal Hron plné právo, chce kandidovat na primátora a i takhle se dělá politika. Uvítal bych ale, kdyby se stejnou vehemencí a důsledností používal stejný metr sám na sebe.

Sám M. Hron je totiž spoluodpovědný za jiný pravomocný rozsudek, a to přímo od Nejvyššího správního soudu, kdy v čele dozorčí rady Liberecké IS přihlížel odpírání práva na informace. Právo na informace přitom patří mezi základní práva zakotvená i v Listině základních práv a svobod a uplatňování tohoto práva je také klíčovým nástrojem při omezování korupce. Ve své funkci přitom M. Hron zůstal a z politiky neodchází, přestože jako předseda dozorčí rady a o problému s neposkytováním informací společností Liberecká IS věděl a nijak proti němu nezasáhl. Osobně jsem jej ještě před tímto sporem upozorňoval, že jednání LIS bylo opakovaně v rozporu se zákonem a dokládal jsem to odkazy na celou řadu soudních rozhodnutí v obdobných případech. Porušování zákona tedy bylo zcela vědomé, navíc v oblasti, která je s omezováním korupce přímo spjata. O tom, že ke korupci a k utajování podstatných informací byly v Liberci využívány právě obchodní společnosti, už bylo napsáno dost, hlavně v souvislosti s Tipsport arénou, dopravním podnikem nebo třeba se Sportovním areálem Ještěd.

Pokud tedy má být kritériem pravomocný rozsudek, nechť jde Michal Hron příkladem a odejde z politiky. Jeho vina za odepření práva na informace byla v tomto případě o dost přímější, než vina K. Absolonové za nabídku úplatku jejího manžela. V opačném případě nelze jeho slova chápat jinak, než jako politikaření.

Za nás ve Změně pro Liberec platí, že si z celé kauzy snažíme vzít ponaučení. Třeba v tom, že asi nikdy nebudeme schopni zabránit jakémukoliv korupčnímu jednání někoho z nás nebo z našeho okolí. To prostě není v lidských silách a jen těžko bychom hledali lepší příklad toho, že se nás korupční rizika týkají stejně jako ostatních. Máme ale výhodu v tom, že si jsme těchto rizik vědomi a snažíme se s nimi pracovat. Můžeme ovlivnit, jak a jestli vůbec se budeme snažit důsledně sledovat střet zájmů a hledat cesty, jak zabránit tomu, aby střet zájmů ovlivnil rozhodování ve veřejných funkcích. Např. důslednou kontrolou ekonomické výhodnosti a zapojováním veřejnosti při rozhodování o investicích, nákupu majetku, což jsou osvědčené recepty, které prosazujeme dlouhodobě.

Můžeme také ovlivnit, jak se k podobným případům postavíme. Teď jsme udělali to, že jsme celou kauzu vynesli jako první na veřejnost, od podobných praktik jsme se veřejně distancovali a vrátili jsme dar, který jsme získali. To všechno ještě před rozhodnutím soudu, protože v některých případech prostě nepotřebujete soud, aby ukázal, jestli nějaké chování je etické nebo není. Nevím, jestli jsme v danou chvíli mohli udělat něco lepšího. Obdobně bychom postupovali i v budoucnu.