Jaroslav Tauchman ve svém příspěvku uveřejněném 24.4.2014 na protikorupčním portálu Náš Liberec pod titulkem „Podnikatel Tomáš Absolon dostal za podplácení bývalého ředitele záchranky podmínku a peněžitý trest“ informuje o jednom z mála odsouzených a hlavně přiznaných případů korupce v Liberci. Odsouzeným je manžel Kateřiny Absolonové, předsedkyně klubu Změny pro Liberec v libereckém zastupitelstvu.

V situaci, kdy se korupce nevyhnula dokonce ani rodině významné místní političky, by člověk očekával, že se na protikorupčním portále, jehož provoz je financován ze státní dotace, objeví zásadní postoj k celé kauze a že se autor bude pídit po tom, nakolik ona politička o jednání svého manžela věděla a jak se k věci hodlá postavit. Ono očekávání je o to naléhavější, že politickou alfou a omegou Změny pro Liberec bylo a je bojovat proti korupci všech forem.

Ničeho takového se však čtenář nedočká. Text nabízí pouze suché konstatování základních faktů a pak rychle úkrok stranou směrem k tomu, kdo byl korumpován a kdo věc oznámil policii. Jeho úmysly, jak naznačuje J. Tauchman, nebyly vůbec nevinné. Podle J. Tauchmana měly totiž směřovat ke kompromitaci skutečné oběti celého případu, a to jiné političce Změny Zuzaně Kocumové. Čtenář, ať chce nebo nechce, tak nabude dojmu, že těmi pravými protagonisty kauzy jsou krajští zastupitelé KSČM a možná se smočili i někteří zastupitelé za Starosty.

J. Tauchman Změně fandí, což dává celkem otevřeně najevo. To samo o sobě nemusí být na škodu, i novináři a redaktoři mají právo na své politické preference. Nemělo by to ale být na úkor jejich profesního poslání informovat a jít po podstatě padni, komu padni. Když se např. jednalo o kauzu kostela sv. Máří Magdalény, která má k pravomocnému rozsudku ještě hodně daleko, neváhal J. Tauchman (a dokonce i Z. Kocumová) naznačovat propojení s hejtmanem Půtou. Co by potom psal, kdyby na místě T. Absolona byla hejtmanova manželka nebo jiného politika mimo Změnu.

Životní situace Kateřiny Absolonové a celé její rodiny je bolestná. Manželství je vážné pouto a odpovědnost za vinu jednoho nelze oddělit od neviny druhého. Stejně tak vážné je i pouto politické. Nelze oddělit poskvrnu jednoho od čistoty druhých. Jsme svědky toho, jak paní předsedkyně klubu sedí ve vlaku rodinného pouta, který jede proti vlaku pouta politického. A pro veřejnost je na celém příběhu podstatné to, zda je možné sedět současně ve dvou protijedoucích vlacích. To je otázka, kterou jsem od J. Tauchmana čekal. A stejně tak jsem od něj čekal i odpověď na tuto otázku. Jde-li nám totiž skutečně o vymýcení korupce, potom  nejrůznější protikorupční strategie by měly být až na druhém místě. Boj s korupcí je totiž v prvé řadě neustálým hledáním odpovědí právě na takovéto konkrétní a bolestivé otázky. Moje odpověď je, že v těch dvou vlacích současně sedět nelze. V tom je politika tvrdá a mnohdy i nespravedlivá.
                                                                                                        Michal Hron, Starostové pro Liberecký kraj

Odpověď dr. Hronovi, kandidátu na primátora za Starosty pro Liberecký kraj od Jaroslava Tauchmana:

Vážený pane doktore,   

Původně jsem se rozmýšlel, zda mám na Váš text vůbec reagovat, protože jsem přesvědčen, že je z něj patrné, že není ani tak adresován mě samému, jako je spíš před volebním útokem na Vašeho politického rivala, tedy Kateřinu Absolonovou a Změnu pro Liberec. Nakonec jsem se ale rozhodl reagovat, byť jen krátce, z tohoto důvodu, právě proto, aby mé jméno nesloužilo jako prostředník k politickým atakům. A dlužno dodat, že k atakům velmi neupřímným, až falešným.

Píšete, pane doktore, že „fandím Změně“. Ano, v lecčem skutečně ano (a v lecčem zase ne, což „změnaři“ sami dobře ví), stejně jako v nemnohém (jako například v sociálních otázkách) – světe div se – fandím právě KSČM nebo dokonce – světe div se ještě více – i Starostům pro Liberecký kraj (například Farského zveřejňování obecní dokumentace, Canovův boj s hazardem). Já si spíš myslím, že mému světonázoru vyhovuje tu jeden, tu druhý, někdo více v jedněch, druhý méně v dalších otázkách. Ale to není podstatné.

Vytýkáte mi, s jistou bohorovností, na co, že jsem se Kateřiny Absolonové v návaznosti na odsouzení jejího manžela pro korupci nezeptal, na co jsem se zeptat měl a dokonce jaké jsem z toho měl vyvodit vlastní závěry. Děkuji Vám o Vaši starost o mou práci i mou duši, ale nějak necítím, že bych měl hledět více než na svůj, tak na Váš úsudek.

Mohu Vás ujistit, že nikdy nezapomenu zmínit (jako jsem to nikdy nezapomněl), že T.Absolon je manžel političky ze Změny pro Liberec i celou kauzu v patřičných souvislostech i skutečnostech. Jsem ale dalek toho, abych někoho vyzýval k odstoupení nebo mu dokonce radil v rodinných záležitostech. To jsem nedělal nikdy. Ale to asi proto, že se jmenuji jinak než Vy a nekandiduji na primátora.

Ve svém textu jste neopomněl „štouchnout si“ i do jiné aktuální korupční kauzy, se týká evropských dotací. Pane doktore, já jsem pana hejtmana Půtu s ničím „nespojoval“, jen jsem ukázal, že rozhodnutí Regionální rady ROP Severovýchod zrušilo zpřísňující podmínky pro rizikový projekt na „Máří Magdalénu“ (a které vskutku pan hejtman navrhl, doporučil a hlasoval pro něj). To se dá jednoduše dokázat z veřejně přístupné dokumentace. To sjou prostě fakta, která se Vám jako politikovi nemusí líbit.
 

Stejně jako se loni dalo dokázat (a ani tehdy se Vám to nelíbilo), že jste se Vy osobně dopustil minimálně neetického jednání, když jste byl přítomen jednání rady města (kde sedí vaši spolustraníci z LO/Starostů), která firmě, ve které působíte zadala bez vývěrového řízení zakázku, která i Vám jako poradci přinesla nemalý (při vaší sazbě 1700 Kč na hodinu) finanční prospěch. Lhostejno, kolik jste, jak tvrdíte, svým odborným přínosem městu pomohl ušetřit, protože jak píšete sám v diskusi na tomto webu: ..“ je jedno, jestli se jedná o čokoládu nebo milion.“ a “A společensky škodlivější shledávám ty tisícikoruny, protože ty si může dovolit spousta lidí, kteří pak tvoří tu atmosféru, že bez korupce (tisícikoruny) to prostě nejde“.

Alespoň v tomto jsme tedy zajedno, jen škoda, že Vy na to tak nenahlížíte vždy stejně.
                                                                                                                                             Jaroslav Tauchman