Původně jsem na dopis primátorky Rosenbergové, kde píše o důvodech své neúčasti na otevření galerie, reagovat nechtěla. Ale přiměly mě občasné dotazy, zda a proč jsem na otevření byla. Komentář je zřejmě potřebný i z důvodu, že paní primátorka značně zkreslila jak vystoupení hejtmana Martina Půty, tak účast zastupitelů Změny na slavnostním zahájení provozu nové galerie.
Na otevření galerie bylo přes 600 lidí a dovolím si nesouhlasit s jejím názorem, že ten, kdo se dostavil, přišel, aby sklidil úspěch a najedl se na rautu. Možná vychází ze zkušeností ze svého okolí, to nechci hodnotit. Šlo o zahájení provozu krajské galerie a z věcného hlediska bylo mou víceméně pracovní povinností se akce zúčastnit. Řada čelných představitelů Změny nebyla přítomna právě kvůli stínům, které nad rekonstrukcí lázní zůstávají.
Za sebe mohu říci, že pocity jsem měla značně rozporuplné. Proč? Protože jsem na jedné straně sdílela radost, že budova bývalých lázní, jedna z nejhezčích staveb v Liberci, je zrekonstruovaná a najde své využití. (I přes to, že stále cítím jistou nostalgii, protože ještě patřím ke generaci, která tam chodila plavat, do sauny, atd., ale je mi jasné, že tyto aktivity se sem nevrátí). Ale na druhé straně pachuť ze všeho, co rekonstrukci provázelo.
1. podmínky výběrového řízení (VŘ), které významně omezily počet zúčastněných firem,
2. cena, která právě díky malému počtu soutěžících firem oproti běžnému poklesu při dobře zadaných podmínkách VŘ klesá kolem 20 – 30 %, klesla jen o 4 %,
3. dva posudky, které tvrdily, že projekt byl předražený cca o 50-70 mil. Kč (což je právě oněch 20 – 30 %, o které se běžně cena při VŘ sníží),
4. jeden posudek, který řekl, že cena odpovídá (tabulkovým) cenám URSu. Ano, to odpovídá a není v rozporu s bodem 3. Právě oněch 70 mil. Kč je těch 20 – 30 %, o které při transparentně nastaveném výběrovém řízení ceny klesají oproti cenám URSu…
5. spojení části tehdejší koalice (ČSSD, Liberec občanům a část Unie pro sport a zdraví) s ODS a odvolání Změny pro Liberec, když tehdejší primátor Jan Korytář chtěl výběrové řízení opakovat za transparentních podmínek,
6. pracovníci Syneru a jejich technika, pohybující se na stavbě i přes to, že údajně neměli být ani subdodavateli stavby.
Mnoho staveb má za sebou historii, kvůli které bychom je z principiálního hlediska neměli navštěvovat. Týkalo by se to skoro všech historických staveb, hradů a zámků, které byly stavěny často za nelidských podmínek. Už vůbec bychom neměli navštívit pyramidy nebo Velkou čínskou zeď… V tomto porovnání jsou to vlastně maličkosti – při stavbě galerie nikdo nezemřel, z nikoho nebyla sedřena kůže… Snad kromě daňových poplatníků. Ale jak řeknou příznivci způsobu realizace – nikdo nemůže odhadnout, o kolik by byla rekonstrukce levnější, kdyby bylo VŘ vypsáno se skutečně otevřenými podmínkami. Ano, nemůžeme. Můžeme jen odhadovat z podobných projektů.
Pro někoho 70 mil. Kč z veřejných peněz není natolik podstatná částka.
Nicméně galerie Lázně i depozitář stojí, lákají první návštěvníky. I když jsem nebyla pro rekonstrukci tímto způsobem a za tuto cenu, je to pro mě chvíle, kdy se snažím historii rekonstrukce odmyslet a přemýšlet, jak budovu co nejlépe využít. Držím řediteli Randáčkovi palce, aby to byla stále živá galerie, aby do ní návštěvníci chodili opakovaně, podařilo se shánět zajímavé projekty a aktivity, které přitáhnou nejen současné milovníky umění, ale i ty, kteří se vztahu k umění učí – např. děti, pro které jsou pořádány výtvarné dílny. A zároveň si přát, aby to byla poslední zakázka, vypsaná a realizovaná tímto způsobem.
