V rámci polemiky se zastupitelkou Absolonovou dávám čtenářům tohoto serveru svůj pohled na věc. Během let, kdy legislativa neumožnovala městům regulaci hazardu rostl ve městech nejen počet heren, ale také naštvanost veřejnosti a potažmo zastupitelů. Nejinak tomu bylo v Liberci a téma regulace počtu heren bylo akcentováno nejen v politických programech, ale i v debatách s veřejností. Od okamžiku kdy byla zavedena možnost regulace počtu a umístění adres, kde se hrát dá a může, zastupitelé města hledali cestu, jak k této regulaci přistoupit.
Během roku 2010 byl počet těchto adres vyhláškou uzavřen, tehdy bylo území města identifikováno 154 míst, kde bylo možné provozovat hazard. Na některých adresách byly herny rovnou dvě. Regulovat se dají pouze adresy, nikoli počet automatů, tudíž je zveřejňování počtu automatů na obyvatele faktický nesmysl. Jak už to bývá, názory na tuto regulaci jsou v zastupitelstvu rozdílné, zjednodušeně řečeno „ode zdi, ke zdi“, od liberálního názoru „nechme to být“ po návrhy totálních zákazů v zónách, jednotlivých ulicích či stanovených hodinách.
Po dlouhé rozpravě byl na podzim 2011 přijat návrh, ve kterém se stanovila pravidla provozu heren zahrnující zákaz jackpotů, blikajících a obtěžujících reklam, včetně podbízení alkoholických nápojů ke hře zdarma. Provozovatelé zajistili kamerový systém pro kontrolu trestné činnosti a časové zámky na dveřích. Zároveň od té doby byla adresám s hernami věnována zvýšená kontrolní pozornost a porušování pravidel vedlo k vyřazení provozoven z povolených adres, tím pádem (po uplynutí povolení) k uzavření provozoven. Stejný osud potkal i ty provozovny, ve kterých bylo zjištěno porušení zákona přítomností nezletilých. Město zřídilo pracovní skupinu pro otázky hazardu, ve které má zástupce každá ze stran zastoupených v zastupitelstvu. Tato opatření vedla k citelnému snížení počtu „adres“ a k zneviditelnění provozoven ve veřejném prostoru. Zároveň v průběhu roku 2013 byly zahájeny projekty na pomoc osobám ohroženým patologickým hráčstvím, jednak celostátní společnosti CIAR a také místní společnosti Advaita. Počet adres, kde se dá provozovat hazard poklesl z 154 v roce 2010 na 102 v závěru roku 2013 na současných 100 navrhovaných v lednu 2014.
Je potřeba říci, že regulace sama o sobě spásou není, jen snižuje negativní společenský dopad provozování hazardu na širokou veřejnost. Hráči se přesunou do jiných, možná pro ně vzdálenějších heren, popř. začnou hrát na internetu či v černých hernách, bez možnosti kontroly. Jako vyvážení působení hazardu na územní města stát přerozděluje městu také část příjmů z loterijních poplatků. Tyto prostředky jsou zahrnuty do příjmů města, v roce 2014 se bude jednat o cca 60Mil Kč, ze kterých se rozpočtem města přerozdělují na potřebné činnosti, jakými jsou částečné financování sportu, kultury či sociálních služeb. Totální zákaz legálních adres by krom bujení černých, nelegálních heren přinesl i výpadek těchto příjmů, které bychom buď museli nahradit zvýšením jiných poplatků, či ukončením některých aktivit.
Do prvního zastupitelstva v roce 2014 bude mířit materiál, ve kterém budeme rušit další provozovnu, kde byla zjištěna nezletilá obsluha a návrh na sjednocený vzhled provozoven. Liberec by nebyl prvním městem, které by přistoupilo k omezení vzhledu. Obecně samospráva nesmí rozhodovat způsobem líbí x nelíbí, ale může dát soubor požadavků, jasná, objektivní kritéria, která potom musejí všichni splnit. Součástí těchto požadavků bude tlak na to, aby z výloh zmizely symboly typu srdcí, pik, válců, mincí + nápisy o výhrách. Budeme chtít, aby nebylo z ulice vidět na provoz automatů a aby zmizely doprovodné reklamy na herny na jiných sousedících nemovitostech.
Tento neustálý, systémový tlak města nejen že snižuje atraktivitu podnikání v hazardním průmyslu, ale napomáhá předcházení sociálně patologickým jevům a zlepšuje vzhled veřejného prostoru. Snahy o zrušení hazardu jako celku jsou iluzorní podobně jako pokusy o prohibici alkoholu či jiné sociální inženýrství. Ve velkém městě vždy zůstane poptávka, kterou nakonec vyhledá nelegální nabídka a s ní spojená kriminální činnost, kterou samospráva nemá právo potírat. Chceme jít cestou soustavné kontroly a postupné regulace.
V rámci polemiky s paní kolegyní mne nepřestane překvapovat ještě další neméně vážná věc. Tyto oba články byly napsány pro radniční zpravodaj. V tomto i v tom zpravodajovém článku vedení města paní kolegyně osočuje z nečinnosti v rámci správního řízení mezi státem a jednotlivými provozovateli a to ještě personifikovaně „Šolc nedokáže vysvětlit ….“. Záležitost se týká 16-ti míst, kde město provozovnu zrušilo a je na MF, aby jim odebralo správní povolení. Ve všech těchto případech jsme za samosprávu potvrdili negativní stanovisko a více dělat nemůžeme (a ani dle správního řádu nesmíme). Přestože o tomto je paní kolegyně detailně informována, je délka řízení přičítána ke škodě městu. O tom si jistě obrázek každý udělá sám.
Jiří Šolc, náměstek primátorky pro ekonomiku, Liberec občanům
