Takové bylo včerejší zářijové zastupitelstvo. Rekordně krátké, ale o to více o sobě samém a o úrovni libereckého veřejného života a politiky vypovídající. Že jsou vztahy na městském zastupitelstvu napjaté, to není žádné překvapení. Nicméně skutečnost že názor a vůle skoro desetiny obyvatel města, kteří se vyslovili v petici pro referendum o prodeji klíčového městského majetku, stojí pro většinu zastupitelů daleko za vlastními zájmy, je až alarmující.
Zastupitelstvo skončilo zhruba 17.30, což je na liberecké poměry překvapivě krátká doba. Kdo by si ale myslel, že je to výsledek nějakých, snad dokonce, racionálních dohod a snah, mýlil by se. Naopak – po včerejším zasedání ctihodného zastupitelstva města Liberce zůstala možná jeho pozorovatelům v myslích pachuť znechucení z politiky větší, než kdy jindy.
Sporných bodů jednání bylo jen několik. Na problematickou změnu územního plánu č.71, která například některé plochy zeleně zařazené na seznam neprivatizovatelných nemovitostí připravuje (ať si vedení města říká, co chce) na budoucí prodej, neměla dostatek hlasů ani sama vládnoucí opozičně-smluvní koalice a bod byl tedy stáhnut.
Nicméně u zpracování připomínek nového územního plánu (respektive termínu jeho dodání) se i tak rozhořel spor mezi Karolínou Hrbkovou (Změna pro Liberec) a náměstkem Jiřím Rutkovským (Unie pro sport a zdraví). Výsledkem byl jakýž takýs konsenzus.
Klíčový moment včerejšího zastupitelstva se ale odehrál hned v jeho počátku. Zastupitelé většinově odmítli návrh Změny pro Liberec na sloučení referenda s chystanými parlamentními volbami, ač se k tomu kladně vyjádřil v nálezech a judikátech Nejvyšší správní soud. A co víc. Dokonce ani nedovolili diskusi k tomuto bodu. Jan Korytář (Změna pro Liberec) se tak musel přihlásit „jako občan“, aby vůbec diskuse mohla proběhnout. Trapné a nedůstojné. Zejména vůči devíti tisícům Liberečanům, kteří se v petici pro referendum o prodeji městského majetku vyjádřili.
Zastupitelé za Změnu pro Liberec obvinili (dlužno říci, že celkem oprávněně) zástupce vládnoucí koalice spolu s ODS, že dělají vše proto, aby ztížili průběh referenda, když před prázdninami zcela nestandardně a možná proti zákonu neschválili termín konání referenda, které navrhl přípravný výbor (kde má Změna pro Liberec jen část zastoupení). Referendum o prodeji posledního strategického majetku tak bude 4. října, kdežto parlamentní volby budou o tři týdny později.
Zda to bylo v souladu se zákonem se už ale asi nikdo nedozví, jelikož zástupci přípravného výboru pochybili a podali pozdě námitku k soudu. To byl také hlavní argument odpůrců sloučení referenda s parlamentními volbami, de facto odpůrců referenda jako takového. Klub KSČM upozornil na to, že v červnu (narozdíl od ostatních) byl pro sloučení referenda s parlamentními volbami, ale nyní, když se soud, na základě pozdě podané námitky, odmítl vyjádřit, nelze, dle KSČM, termín měnit.
Ovšem u většiny zastupielstva je tu zvláštní logika – házejme přípravnému výboru klacky pod nohy, seč to jde a když si o jeden z těch klaců nakonec, třebas vlastní nepozorností a amaterismem, rozbijí nos – ha! Můžou za to vlastně oni a jen oni!
Přitom důvod toho, že se ostatní politické strany bojí referenda jako čert kříže je jen a jen politický – v přípravném výboru pro konání referenda jsou zástupci Změny a jelikož ostatní strany s voliči komunikují jen před volbami (stačí se podívat na jejich webové stránky), je potřeba referendum shodit a použít jeho neúspěch proti Změně. Že si tak berou jako rukojmí názor zhruba devět tisíc Liberečanů, kteří se pro referendum vyslovili? Koho to kdy v Liberci zajímalo…
Jistě nelze předjímat výsledek referenda ani to, kolik občanů k němu přijde, ale zase naopak jisté je již dnes jedno. Pokud tedy argumentují zástupci ČSSD, KSČM, Liberce občanům, ODS a Unie pro sport a zdraví tím, že referendum je jen politický nástroj Změny pro Liberec, jsou jejich motivy minimálně úplně stejně politické, jen s opačným znaménkem. Jen narozdíl od opozice jdou (sice ne přímo, ale dostatečně důrazně) proti vůli devíti tisíc lidí v Liberci.
