Mezi prvními stranami, které zveřejnily své kandidátky do očekávaných předčasných voleb je i liberecká ČSSD. Strana, kde má hlavní slovo její krajský předseda Robert Dušek, vsadila (respektive musela vsadit) na tým méně kontroverzních osobností, než tomu bylo v minulosti. Lídrem kandidátky je bývalý olympionik Pavel Ploc.

Slavný sportovec, neviditelný politik

Jedničkou sociálních demokratů je bývalý vrcholový sportovec a olympijský reprezentant ve skocích na lyžích, současný poslanec Pavel Ploc. Ploc se v politice pohybuje od roku 1998, kdy byl zvolen zastupitelem obce Harrachov za Demokratickou regionální stranu. Tato strana působila i v libereckém zastupitelstvu a její hlavní postavou byl a je Josef Nadrchal, majitel firmy Investing CZ, která pro město i ostatní veřejný sektor tradičně vykonávala funkci stavebního dozoru. Dnes se její zástupci zpovídají před soudem z údajných podvodů pro při realizaci příprav na Mistrovství světa v lyžování.

Posléze vstoupil Pavel Ploc do ČSSD, od roku 2006 je za tuto stranu poslancem Poslanecké sněmovny ČR. Do roku 2010 byl i zastupitelem domovského města Harrachov (od roku 2002 již za ČSSD).  V letech 2008 – 2010 byl i zastupitelem Libereckého kraje za ČSSD. Ploc figuroval jako kladná postava v jedné z korupčních afér. Za pokus o uplácení Pavla Ploce byl v roce 2007 k podmíněnému trestu 20 měsíců vězení s odkladem na zkušební dobu 2,5 roku odsouzen  bodyguard kontroverzního podnikatele a Plocův kamarád Pavel Šrytr. Podle Okresního soudu v Semilech Šrytr nabídl loni po volbách Plocovi pět milionů korun, za něž požadoval Plocův přestup do tehdejšího vládního tábora. Plocovu výpověď shledala soudkyně za důvěryhodnou.

Podle řady komentátorů jsou Plocovou hlavní zbraní jeho někdejší sportovní úspěchy a je skutečností, že jako poslanec nebo přední politik ČSSD Libereckého nebyl v minulosti moc vidět. Ani na úrovni krajské, ani celostátní politiky. Jeho jedinou známější aktivitou v politice byla (krom zmíněné aféry s Pavlem Šrytrem) v roce 2007 neúspěšná  snaha prosadit státní příspěvek ve výši dvaceti tisíc korun měsíčně pro „vysloužilé“ olympioniky. Tehdy sklidil kritiku pro možný střet zájmů, kterou ale odmítal.

Primátorka unikla soudu na poslední chvíli

Stejně jako Pavel Ploc, patří i do okruhu politiků kolem libereckého sociálně demokratického bosse Roberta Duška i dvojka kandidátky, liberecká primátorka Martina Rosenbergová. Ta se objevila v politice až těsně před komunálními volbami 2010, kdy se nechala na několik týdnů před volbami zaměstnat na liberecké záchrance, kterou i tehdy vedl Stanislav Mackovík , lídr nynější KSČM, o kterou se tehdy opírala sociálně demokratická vláda Libereckého kraje. Mackovík na liberecké záchrance zaměstnával i děti čelních libereckých sociálních demokratů, včetně syna Roberta Duška.

„Záchranářka Martina“ (jak hlásala tehdejší kampaň) nakonec usedla do funkce náměstkyně primátora Jana Korytáře, když v roce 2010 vyhrála Změna pro Liberec komunální volby. Martina Rosenbergová ale byla nedlouho poté jednou z hlavních tváří převratu na liberecké radnici na jaře 2011 a vytvoření současné opozičně-smluvní koalice s ODS.

Martinu Rosenbergovou v roce 2013 obvinila policie z porušování povinností při správě cizího majetku. V září 2011 se se měla dopustit nezákonného jednání , kdy na valné hromadě Krajské nemocnice Liberec spolu s tehdejším ředitelem nemocnice Jiřím Veselkou(USZ)  a předsedou dozorčí rady Zdeňkem Bursou (ČSSD) schválila vyplácení odměn pro uvolněné členy krajského zastupitelstva, kteří zároveň zasedli do dozorčí rady liberecké nemocnice. Tím se měli podle policie dopustit střetu zájmů. Odměny byly schváleny na 30 tisíc korun měsíčně pro člena dozorčí rady, Zdeněk Bursa jako její předseda pobíral dokonce 50 tisíc korun měsíčně.

Státní zástupkyně ale nakonec rozhodla o zastavení stíhání primátorky Liberce i dalších obviněných. Podle státní zástupkyně pobírání odměn uvolněnými zastupiteli je v rozporu se zákonem o střetu zájmů. Nicméně obviněné v kauze pobírání vysokých odměn v dozorčí radě Krajské nemocnice Liberec zachránil právní posudek, který si nechali na poslední chvíli vypracovat a dnes tvrdí, že o něj svá rozhodnutí opírali.

Trojka z jiné planety?

Trojkou na kandidátce sociálních demokratů, je advokát a někdejší místostarosta Jablonce nad Nisou Lukáš Pleticha. Ten působí vedle tradičního souboru bosse Roberta Duška, jehož někteří členové museli po řadě skandálů dokonce pozastavit členství ve straně, poněkud nepatřičně.

Pleticha nezapadá mezi ostatní liberecké sociální demokraty, kteří si vzdělání (či spíše tituly před jméno) rádi doplňují na nejrůznějších narychlo vzniklých soukromých „vysokých školách“.  Lukáš Pleticha vystudovaný inženýr ekonomie a doktor práv.

Svou politickou kariéru začínal ve Straně pro otevřenou společnost, posléze ale přestoupil do ČSSD, za kterou byl krajským zastupitelem, místostarostou Jablonce nad Nisou a dnes zde působí jako řadový zastupitel. Vedle toho provozuje v Jablonci advokátní činnost.

V minulosti na sebe upozornil kritikou skutečnosti, že někteří liberečtí politici, zejména z ODS, po prohraných volbách v roce 2010 nalezla za podezřelých podmínek uplatnění v Jablonci nad Nisou, kde se naopak ODS stala členem vládnoucí radniční koalice. Lukáš Pleticha byl také autorem jednoho ze tří posudků na smlouvy o dílo na veřejné zakázky na rekonstrukci libereckých lázní a bazénu. Zde, oproti postoji vlastní strany, kritizoval podobu těchto smluv. Pleticha zároveň dlouhodobě poskytuje zdarma poradenství místním občanským a osadním spolkům.

Dalo by se říci, že složení kandidátky přineslo trochu překvapení. Rozhodně se už nejedná o monotónní pokrm z najednou objevených ingrediencí bez chuti z kuchyně Roberta Duška, jak tomu bylo v posledních několika volbách. Důvodem může být skutečnost, že takto připravené menu voličům moc nechutnalo, o čemž svědčí výsledky z posledních voleb. A s Duškovým stylem vedení začínají být nespokojeni i někteří samotní sociální demokraté, především z ostatních okresů Libereckého kraje. Zda je bude jednat jen o hru na voliče nebo půjde skutečně o kvalitativní proměnu liberecké ČSSD, ukáže ovšem jenom čas a konkrétní styl politiky.