Minulý týden proběhlo bez povšimnutí jedno významné výročí události, která se odehrála v Liberci a na Ještědu a která zásadně ovlivnila dějiny Českých zemí. Před 143 lety proběhl na ještědských pláních mohutný tábor lidu, který si klad za cíl posílit práva dělníků a bourat nacionalistické předsudky mezi národy. Na odkaz ještědských událostí vzpomínají dnes jen ČSSD a KSČM, což s ohledem na současnou politickou libereckou realitu působí až komicky.
V neděli 7. srpna 1870 se na pláních poblíž horské vísky Padouchov na Ještědském hřebenu sešlo na třicet tisíc lidí, převážně dělnic a dělníků a jejich rodin. Národnostně zde byli zastoupeni čeští Němci a Češi, v zhruba stejném poměru. Lidé se sešli z celého kraje, jen z Liberce vyšel na hřeben zhruba jedenáctitisícový česko-německý průvod. Městem, kvůli zákazu slovutného magistrátu města Reichenberg, projít nesměl, vyrazil tedy až od nádraží.
Celá akce byla zorganizována jako reakce na stále se zvedající vlnu nacionalismu ve veřejném prostoru a s tím v ruku v ruce jdoucí perzekuci dělnických aktivit. Na mítinku na Ještědu promlouvali střídavě čeští i němečtí dělničtí aktivisté a politici a vyzývali k boji proti nacionalismu, za sbratření všech národů Českých zemí, za svobodu tisku a slova, za všeobecné volební právo, posílení družstevního systému a odluku církve od škol.
Ještědský tábor lidu ze srpna 1870 byl významným milníkem na cestě dělnického hnutí i demokratizace české společnosti jako takové. Masivní odmítnutí nacionalismu, který do té doby dominoval českému politickému životu a boj za zájmy pracující většiny mocně zapůsobilo i na ostatní obyvatele Českého království. Osm let po ještědském táboru lidu byla v pražském Břevnově ustanovena Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku.
Na ještědské události živě vzpomínaly české levicové strany, a to zejména do druhé světové války. V přímé paměti a návaznosti na ně se zde v třicátých letech konaly obdobné mítinky, největší zřejmě v roce 1935, kdy se zde setkali zástupci sociálních demokratů a komunistů obou národností, aby pod hesly „Za svobodu a chléb“ a „Proti fašismu a válce“ demonstrovali svoje úsilí postavit nacionalistickému šílenství, které tehdejší republiku ze strany henleinovců svazovalo. Svůj boj prohráli, ale i po válce a za minulého režimu byly ještědské tábory lidu připomínány, byť už nikdy tak masově jako před druhou válkou.
Dnes si výročí tábora na Ještědu v Liberci připomíná jen ČSSD a někdy KSČM. U řadových členů tomu lze věřit, ale málokteří politici napříč politickým spektrem nejsou tak vzdáleni cílům i tehdejším představitelům ještědských setkání jako někteří vrcholní zástupci těchto stran. V Libereckém kraji se ČSSD stala stranou jednoho bosse, kde bez jeho souhlasu nehne ani stéblo, jeho před volbami vyrobených loutek, realitních spekulantů, trafikářů, zákulisních dohod, podivných výběrových řízení, stranou špičatých bot i zlatých jeepů.
KSČM, ze které se pravda někdy generují nejkvalitnější zastupitelé města, zase jindy působí jako filiálka tajemné firmy privatizující veřejnou dopravu s nedohledatelnými vlastníky kdesi na Grenadinách v Karibiku. Jako by chtěla dohnat sociální demokracii v tom všem, kvůli čemu se od ní v roce 1921 její předchůdkyně odtrhla, a to právě jako první v Liberci. O nacionalismu jako vystřiženém z 50. let a strašením sudetskými Němci (kteří komunistickou stranu v Liberci zakládali), které praktikuje zdejší hlava komunistů, tedy příkrém protipólu ideálů hlásaných v minulosti na ještědských táborech lidu, škoda slov.
Není divu, že si památku mítinku na Ještědu připomnělo ani město, ačkoliv v jeho čele stojí sociálnědemokratická primátorka. Přitom vzpomínané výročí rozhodně představuje jednu z největších pozitivních vzpomínek v jinak dosti pohnutých novodobých dějinách našeho regionu.
