Z diskuse na tomto webu: „Ideální společnost nemůže reálně existovat již z významu slova ideál“. Spíše souhlas.
„Něco jako veřejný zájem neexistuje z principu, neboť se vždy jedná o nějakým způsobem převlečený zájem osobní, realizovaný prostřednictvím konkrétních lidí.“ Spíše nesouhlas.
První názor o (ne)možnosti reálné existence ideální společnosti sdíleli všichni diskutující a i v případě mého příspěvku o podobě ideální společnosti, jak jsem ostatně v textu i předeslal, se jednalo o vizi. O vizi navíc velice zjednodušenou, vlastně jen redukovanou na pravý opak toho, jak fungoval Liberec v posledních 20 letech. Prioritním cílem tohoto mého příspěvku o podobě „ideální společnosti“ bylo upozornit při této příležitosti znovu na tuto skutečnost. Zdá se tedy být poněkud nespravedlivé nařknout mě kvůli této vizi z naivity či idealismu.
Přesto jsem pevně přesvědčen, že snaha o naplňování cílů, byť by se zdály v danou chvíli ryze idealistické nebo dokonce naivní, je hnacím motorem evoluce morálky a etiky. Snaha o lepší a kvalitnější budoucnost, a to nejen vlastní, nýbrž celé společnosti, je i přes komunistickou zprofanovanost vět o lepších zítřcích jedinou možností vývoje ke kvalitnější společnosti. Je mi upřímně líto všech lidí, kteří se – zakonzervováni ve své dlouholeté a kontinuálně gradující frustraci ze stavu naší společnosti – domnívají, že jakákoliv činnost zaměřená na zlepšení fungování této společnosti je marná, zbytečná a nemůže přinést očekávané výsledky. To je totiž přesně voda na mlýn všech těch, kteří jsou za tento stav zodpovědní a stále ještě z něho tyjí.
Tím se dostávám k druhému tvrzení, se kterým spíše nesouhlasím, neboť výrok, že veřejný zájem již z principu neexistuje, je buď výrokem hluboce frustrovaného člověka, nebo člověka patřícího do skupiny těch, kteří jsou za současné poměry zodpovědní. Celý problém spočívá ve významu slova „veřejný“, nebo ještě přesněji: co to je vlastně veřejnost? Dovolím si na příkladu Liberce veřejnost definovat jako množinu všech občanů tohoto města a veřejný zájem potom jako zájem nebo cíl, který většina (ne však všichni, jak jsem veřejnost definoval) obyvatel Liberce považuje za prospěšný pro město a jeho občany. Většina proto, že trvali-li bychom na definici veřejného zájmu jako zájmu všech občanů, pak by veřejný zájem skutečně již z principu nemohl existovat. V tuto chvíli se sice vynořuje jiný, poměrně značný problém, a to, jakým způsobem onen cíl a příslušnou většinu objektivně zjistíme, nicméně pro odpověď na otázku, zda veřejný zájem jako takový vůbec existuje či nikoliv, to není relevantní.
Demonstrujme to nyní na příkladu připravovaného referenda. Ze strany vedení města zaznívá právě tato kritika o převlečeném zájmu osobním. Podle tohoto tvrzení chtějí politici Změny referendem pouze nahnat politické body před komunálními volbami. Položme si nyní otázku, zda zcela obecně prodej posledního strategického majetku města je v zájmu většiny jeho občanů. Jsem přesvědčen, že nikoliv. Získanými prostředky by se zalepila jen letošní díra v rozpočtu a krach města by se pouze oddálil o tuto dobu. Že může i opravdu velké město zkrachovat, ukázal až příliš názorně zrovna nyní příklad Detroitu. Každému, kdo byť jen mlhavě tuší, co by mohl být veřejný zájem, je jasné, že tato priorita v posledních 20 letech sledována nebyla, a co horšího, že ji nesleduje ani současné vedení města.
Co s tím?
Odpověď je vlastně jednoduchá. Spočívá v existenci aktivní občanské společnosti, která se o dění ve městě průběžně zajímá a při příležitosti voleb deleguje takové zástupce, kteří mají přeci jen lepší představu o podobě veřejného zájmu, než minulá a současná politická reprezentace. Že se to tak trochu podobá mé vizi o ideální společnosti? Možná, ale bez ohledu na to, zda to je či není idealistické nebo dokonce naivní, je to jediná možnost, jak zde a nejen zde budovat něco kvalitativně vyššího, než co máme před očima a z čeho je veřejnost (nepochybně minimálně její většina) hluboce frustrovaná.
