Rekonstruovaná budova starých městských lázní je nádherná, nádherné je i zadní nádvoří. Jenže se bohužel našel pan architekt, podle kterého je té krásy dost a přičinil se, aby tak nevynikala. Nejprve nechal postavit depozitář, který za všeho nejvíc připomíná krematorium a aby to zdání bylo dokonalé, tak před čelo budovy postavil černou  stěnu. Proč? Snad aby nebylo vidět na projíždějící vozíčkáře, což je nepěkně surové, nebo si myslí, že pokud se chce někdo pokochat krásně zrestaurovanými okny, tak ať zaplatí vstupné?

Navíc je to zřejmě žertumilovný člověk, jinak by nebylo možné, aby na tu zeď umístil veliký bílý nápis LÁZNĚ, podtržený modrou čárou, že by voda? Nic na tom nesmyslu nemění droboučký, skromný nápis, že se návštěvník nebude koupat, ale že jde o galerii.

Jediné, co kazí dobrý dojem zadní části objektu, je zcela rozbitá ulice v těsném sousedství vjezdu na nádvoří. Pouze neškodná ostuda? Myslím, že to vypovídá o stavu na liberecké radnici.

A co mravenci? Na jižním svahu nádvoří je veliké mraveniště černých lesních mravenců.  Je tam již mnoho let, pro vysoký porost nebylo vidět. Stráň se částečně uklidila, mraveniště vyniklo. Nastala otázka, co s ním? Nebylo možné dělat, že tam není a nechat bagristu, aby ho smetl.

Nyní již mravencům žádné nebezpečí nehrozí, a že jich bylo dost. Již zmíněný bagrista, zahradníci, prořezávání stromů. Příkladná vstřícnost stavbyvedoucího, porozumění dělníků a v neposlední řadě postoj úředníků KÚ zachránily mraveniště.
Povzbudivý konec, plný naděje, že konání lidí nemusí být pouze pro zisk, ale i pro život. Také to tak cítíte?  
 

Marie Pavlová