ČSSD Libereckého kraje utrpěla drtivou porážku. Navzdory celorepublikovému úspěchu se na Severu dostala jen na čtvrté místo. Důvodem byl styl politiky, který čtyři roky na kraji i na městě  předváděla. Strana tedy sáhla k nebývalému kroku, když její krajské vedení v čele s Robertem Duškem odstoupilo a mandátu se vzdali i nejvíce negativně vnímaní sociální demokraté, krajští náměstci Sepp, Bursa a Petráček. Jde o důsledek tlaku z Lidového domu. Ale nastane u sociální demokracie skutečná obroda nebo jde jen o divadlo před voliči a celorepublikovým vedením?

Ve čtvrtek večer vedení krajské sociální demokracie ohlásilo velice významné změny ve stranické struktuře. Vzdání se pozice krajského předsedy ohlásil Robert Dušek a s ním i celé krajské vedení, které Dušek plně ovládal. Martin Sepp, Zdeněk Bursa i Pavel Petráček oznámili, že se dokonce vzdají svého politického mandátu. Na první pohled razantní rozhodnutí, odvážné přijmutí odpovědnosti za totální propadák u voleb, kde sociální demokracie získala se třinácti procenty jen čtvrté místo, ač po celé republice výrazně bodovala. V senátních volbách propadl i další Duškův „produkt“, dosavadní hejtman Stanislav Eichler. Jenže vše má své ale, a zde nikoliv nevýrazné…

Už po Duškově prohlášení pro média mírnili jeho vyjádření sami problematičtí náměstci za ČSSD. Mandátu krajského zastupitele se prý vzdají, jen když budou jejich místa překážkou vzniku nové koalice. V zastupitelstvu kraje je pak měla nahradit obviněná primátorka Martina Rosenbergová nebo další dosavadní náměstek Jaroslav Podzimek. Ostatně sám Robert Dušek, dosavadní nezpochybnitelný šéf sociální demokracie, se chce svůj post chce opustit až za řadu měsíců, konkrétně až v lednu.

Europoslanec Robert Dušek se v očích veřejnosti zapsal jako „mistr loutkář“. Politik, který vyžaduje nekompromisní loajalitu, likviduje své konkurenty a vždy před volbami vytáhne dosud neznámou tvář, obalí ji líbivým příběhem a vyšle do voleb. Začal s tím v roce 2008 nynějším hejtmanem Stanislem Eichlerem, částečně zabodoval ještě se současnou primátorkou Martinou Rosenbergovou, ale poslední kandidátku na hejtmana Lenku Kadlecovou mu už voliči nevěřili. U politika takových praktik těžko věřit, že by svého vlivu chtěl jen tak vzdát.

Tlak z Prahy

Podle informací, které se našemu serveru podařilo získat z okruhu celorepublikového vedení ČSSD, se jedná o stranický tlak shora. Vedení ČSSD Bohuslava Sobotky bylo se situací v Libereckém kraji dlouhodobě nespokojeno, nicméně nemělo dostatečně silné páky, jak ji ovlivnit. Naplno se to ukázalo, když byl loni na jaře odvoláván primátor Jan Korytář a Změna pro Liberec z liberecké radnice. Ač se mohl Bohuslav Sobotka a Jiří Dienstbier snažit sebevíc, Robert Dušek a jeho věrní stejně nakonec povolební koalici svrhli a spolu s Věcmi veřejnými a Libercem občanům utvořili velkou opozičně smluvní koalici s ODS. Pak začalo reálné dělení moci ve městě.

Nyní, po debaklu ve volbách, kdy Robert Dušek avizoval úspěch, se celorepublikové vedení rozhodlo konat. Na „vyčištění“ problematického kraje se dokonce dohodli „sobotkovci“ i „haškovci“, tedy dvě ne vždy sobě loajální frakce české ČSSD. A chtějí jít na to opravdu zostra. Uvažuje se i o tzv. přeregistraci členů, tedy o to, aby všichni členové krajské sociální demokracie potvrdili své členství. A to může být skutečný kámen úrazu.

Jen v Liberci je totiž cca 500 (!) členů sociální demokracie. Pět stovek členů, které nikdo nikdy pořádně neviděl, ale o jejichž počet opírá Robert Dušek svou moc. Pokud by se potvrdilo, že jde jen o pouhé „velryby“ (díky ODS v Čechách ustálený termín plánovitě nakoupeného členství), může se Duškovo impérium zhroutit jako domeček z karet. Následným krokem, dle zdroje z Lidového domu, by pak mohlo být i odebírání stranických legitimací a to nejen řadových členů, ale i špiček zdejší sociální demokracie.

Odebrání stranických knížek může být krokem, který ČSSD zachrání tvář. Problematičtí náměstci jako Zdeněk Bursa a Pavel Petráček jsou vyšetřováni policií (stejně jako primátorka Martina Rosenbergová) kvůli nezákonným odměnám, které si nechali vyplácet v krajské nemocnici poté, co byla na liberecké radnici odstavena Změna pro Liberec. Závažnější kriminální dopady mohou mít ale i ostatní politické kroky, kterých se ČSSD na kraji dopustila. Zejména pozvolná privatizace veřejné dopravy ve prospěch firmy Busline s podezřelou majetkovou strukturou. V tomto ČSSD zdatně sekundovala i KSČM.

„Don Roberto“ versus „Kakaový Bob“

V době, kdy je za svůj způsob vedení pranýřován současný krajský předseda Dušek, ucítil svou šanci matador české politiky, semilský Michal Kraus. Ten se angažuje v české  (a československé) politice od poloviny 80. let, kdy byl poslancem za tehdejší KSČ. Poté dlouho poslancoval za ČSSD, ale série korupčních skandálů jej donutila svůj post opustit.

Jedním z nejznámějších případů spojených s Krausovým jménem je ten, ve kterém společně s podnikatelem Františkem Rigem zakoupil podnik na zpracování kakaových bobů v africké Ghaně. Podnikatel později pykal za další podvody. A Krause aféra tedy stála poslanecké křeslo. Nebyl totiž schopen vysvětlit, kde sehnal dva miliony na zálohu za továrnu.

V krajské politice se neprosadil, svým vlivem ho právě porazil Robert Dušek. Nyní Kraus cítí příležitost k návratu a podporuje jej i semilská organizace. Otázkou je, zda zrovna takový politik je zárukou obrody sociální demokracie v Libereckém kraji.

Kraus se navíc dnes angažuje v hnutí „nejlepšího polistopadového ministra školství“ Josefa Dobeše (Věci veřejné), který musel ministerstvo opustit pro svou neschopnost, zejména v oblasti čerpání evropských dotací i celkové koncepce resortu. Není bez zajímavosti, že právě Dobešovi dělala náměstkyni Eva Bartoňová, lídr ODS v krajských volbách na Liberecku.

Sociální demokracie v Libereckém kraji stojí na rozcestí. Dva ukazatele spojené se jmény vedou do pekla, protože slibují stejný styl politiky, který ji přivedl tam, kde je nyní. Přitom zrovna v Liberci i celém kraji má ČSSD bohatou a slavnou historii. Nebyla vždy stranou politických loutek a zákulisních hráčů. Tvořili ji inteligentní a odvážní lidé, kteří neváhali obětovat svou svobodu i životy v boji proti sociální nespravedlnosti, za práva utlačované většiny či za porozumění mezi národy. Dnes je na sociálních demokratech, z koho si do budoucna vezmou příklad.