Korupce a transparentnost veřejné správy, ač se jedná o antagonismy, tvoří jednotný dialekticky provázený celek. V úvahách o problematice korupce je pak transparentnost bezvýhradně považována za klíčový nástroj účinné prevence korupčního jednání.
Většina odborníků se přitom shoduje, že míra transparentnosti obecně a zejména ve veřejném sektoru významně ovlivňuje míru korupce ve společnosti.
Obecně se transparentností v souvislosti s činnostmi veřejného sektoru rozumí průhlednost rozhodovacích procesů, tedy že dotčené osoby či subjekty mají v reálném čase přístup k relevantním informacím. Koncept transparentnosti v sobě zahrnuje princip rovného a neomezeného přístupu ke všem podstatným informacím o veřejném rozhodování.
Pro pochopení role transparentnosti v prevenci korupce při zadávání veřejných zakázek je třeba zmínit zejména ekonomické a sociální hledisko významu transparentnosti pro míru korupce.
Z ekonomického pohledu se aktéři chovají racionálně (homo economicus) a zvažují rizika a náklady na korupční transakce. Korupce je nelegálním aktem a bezproblémové plnění korupční dohody musí probíhat v tajnosti. Vyšší nároky na transparentnost rozhodování nutí korupční aktéry, aby vynakládali vyšší náklady na utajení korupce.
Míra transparentnosti tedy ovlivňuje chování korupčních aktérů, při vysoké transparentnosti se již nemusí korupce ekonomicky vyplácet. Racionální pohled na motivaci jedinců jednat korupčně sdílí i ekonom Robert Klitgaard., který je autorem korupčního vzorce: korupce = monopol moci + volnost v rozhodování – odpovědnost a transparentnost.
Nízká transparentnost tak otevírá větší pole působnosti pro nelegální aktivity a motivuje veřejné funkcionáře k realizaci korupčních transakcí, veřejné zakázky nevyjímaje. Ze sociálního hlediska se vyšší transparentnost projevuje ve větší míře a intenzitě veřejné kontroly. Vyšší přístupnost k informacím dovoluje aktérům veřejné kontroly (např. média, organizace občanské společnosti, experti, podnikatelé na trhu s VZ), kteří stojí vně organizace zadavatele a nemají exkluzivní přístup k informacím, aby efektivněji dohlíželi na regulérnost, hospodárnost a dodržování veřejných zájmů při zadávání zakázek.
Z tohoto hlediska vyšší transparentnost taktéž umožňuje širší politické reprezentaci kontrolovat práci úředníků pověřených zadáním a realizací veřejných zakázek. Mohou tak dohlížet, zda zakázky splňují stanovené cíle, zda vynaložené náklady odpovídají veřejným potřebám. Transparentnost také významně narušuje sociální systém korupce, jelikož snižuje exkluzivitu informací nutných pro realizaci korupční směny. Přístup k privilegovaným informacím a jejich sdílení znamenají komparativní výhodu vůči nezúčastněným hráčům, utužují korupční vazby a zvyšují pravděpodobnost výnosu z korupce.
V případě, že jsou klíčové informace k dispozici všem, je funkčnost korupčních vazeb oslabena, uchazeči o zakázky už nemusí mít důvod vstupovat do korupčních směn, pověření administrátoři zakázek zase nebudou moci nabízet ke korupční směně přednostní informace. Tato role transparentnosti je klíčová pro regulérní fungování trhu s veřejnými zakázkami. V kontextu veřejných zakázek se transparentností rozumí možnost všech zainteresovaných aktérů získat informace a porozumět aktuálním prostředkům a procesům, kterými jsou zakázky zadávány, implementovány a řízeny.
Transparentnost je ústřední vlastností efektivního systému veřejných zakázek a je charakterizována:
- jasně formulovanými pravidly a procedurami pro zadávací řízení a realizaci zakázek
- jasnými, standardizovanými zadávacími dokumenty
- soutěžními a smluvními dokumenty obsahujícími kompletní informace o výběru dodavatele a zakázce
využito zdrojů o.s. Oživení
