Veřejná doprava se stala obrovským byznysem. Kvůli platným zákonům má dopravce zákonný nárok na úhradu prokazatelné ztráty při provozování veřejné dopravy, kterou si u něj objednavatel (veřejný sektor) smluvně zajistil. Tedy: podnikání bez rizika. Není divu, že se oblast veřejné dopravy stala předmětem zájmu ziskuchtivých subjektů a v Liberci i v rámci Libereckého kraje jim jdou politici až podezřele na ruku. Respektive jedné firmě – tou je společnost BusLine, s nejasnou majetkovou strukturou a sídlem v daňovém ráji na karibských ostrovech Svatý Vincenc a Grenadiny.
V Liberci má společnost BusLine s místním Dopravním podnikem měst Liberec a Jablonec nad Nisou (DPMLJ) velice vřelé vztahy. Ředitelem DPMLJ byl bez výběrového řízení jmenován Luboš Wejnar, který přišel právě ze společnosti BusLine. Více než polovinu autobusových linek dopravního podniku provozuje společnost BusLine. S BusLinem jsou uzavírány tendry na deset let bez výběrového řízení, BusLine si účtuje vyšší ceny za kilometr než si účtuje samotný dopravní podnik, BusLine využívá prostory a nejmodernější vybavení DPMLJ.
Částky posílat kamsi do Karibiku současné představitele Libereckého kraje neznepokojuje. Společnost Silnice LK, kterou nedávno založil Liberecký kraj a figurují v ní jména libereckých sociálních demokratů (Martin Sepp, Lukáš Martin), má na svědomí ovšem další podivný tendr. Zakázku na dodávku nafty a benzinu do jejích aut v hodnotě 575 milionů korun vyhrála společnost Movi Oil, která vznikla doslova pár dní před vypsáním zakázky.
Majitel navíc dříve působil podle obchodního rejstříku v minulosti ve firmě společně s Jiřím Vařilem, současným předsedou představenstva společnosti BusLine a současně členem dopravního výboru Libereckého kraje za KSČM.
