Letos v září oslaví kdysi velice oblíbené výletní místo – Liberecká výšina své stojedenácté narozeniny. Nyní se má po dlouhých letech znovu otevřít a začít fungovat znovu jako výletní restaurace.
Libereckou výšinu koupil v roce 2003 soukromý investor za velice nízkou částku od města, které oblíbenou památku nechalo dlouhá léta chátrat a poté na ni získal přes 30 milionů z evropských dotací.
Liberecká výšina se má otevřít do konce roku 2012. Nabídnout má vedle pohostinských služeb i wellness centrum nebo saunu. Investoři slibují zachování co největšího počtu historických prvků. Obnovit se má například i falešný vodní příkop.
V devadesátých letech Výšina přešla ze státního do městského vlastnictví, což byl začátek jejího dnešního úpadku. Město do objektu nic neinvestovalo a nakonec jej v roce 2003 prodalo za pouhých 4,1 milionu soukromým majitelům. V posledních měsících se objevila zpráva, že současní majitelé získali na opravu Výšiny zhruba 32 milionů korun z fondů Evropské unie a hodlají zašlou slávu Liberecké výšiny obnovit.
Liberecká výšina je tak dalším smutným příkladem toho, jak se město v posledních dvaceti letech staralo o svůj majetek. Již v minulosti se objevily názory, které tvrdily, že město si mělo Výšinu ponechat, dotace získat samo a provozovat tak výdělečný a oblíbený podnik.
Romantizující budova ve formách středověkého rytířského hrádku byla vystavěna v letech 1900 – 1901 na vrchu Kovadlina u turistické stezky vybudované Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory. Její realizaci financoval liberecký textilní magnát Heinrich Liebieg, známý mecenáš a milovník umění. Plány vypracoval norimberský architekt Josef Schmitz s pozdějším dvorním architektem Liebiegů Jakobem Schmeissnerem. Jako inspirační zdroj sloužila autorům věž Luginsland v areálu císařského hradu v Norimberku.
Stavba jakoby odrážela dvojakost světonázoru německých měšťanských vrstev v Liberci na přelomu 19. a 20. století, kdy právě velkopodnikatelská rodina Liebigů může sloužit za příklad. Na jedné straně svázanost s habsburskou monarchií (Liebigové například byli klíčovými dodavateli pro rakouskou armádu), na straně druhé vyhraněný velkoněmecký nacionalismus a pošilhávání po císařském Německu. Podnikatelská vypočítavost i zmíněný bezohledný německý nacionalismus přivedl později Liebiegy do objetí s hitlerovským nacismem.
I pro tento ryze německý duch stavby bylo druhotně využito stavebního materiálu a architektonických článků ze zbořených historických budov v Norimberku. Obdobně jako v rodinné vile Liebiegů na Jablonecké ulici i zde byl uzpůsoben v romantizujícím historickém stylu vnitřek budovy. Dojem starobylosti pak například umocňovaly hradby se střílnami a vysoká sedlová střecha s hrázděným štítem. Komplex nazvaný zprvu „Hohenhabsburg,“ posléze „Heinrich Liebiegwarte“ a nakonec po roce 1945 „Liberecká výšina“ byla pro veřejnost otevřen v září 1901, letos tedy slaví plných 110 let.
V návaznosti na stavbu výšiny bylo kousek v letech 1901-03 vybudováno pro Liebigy letní sídlo, tzv. Waldvilla ve stylu zahradního zámečku. Za války Waldvilla sloužila jako výcvikové středisko Hitlerjugend (mládežnická organizace nacistů), po válce zde bylo dlouhé roky Wolkerovo plicní sanatorium sloužící převážně dětem. Dnes patří Waldvilla anonymní firmě na listinné akcie Iberus, za kterou jednají členové liberecké ODS, nyní obvinění pro korupční jednání.
Po smrti Heinricha Liebiega přešla Výšina do vlastnictví města, po řadu let ji spravoval již zmíněný horský spolek a objekt sloužil veřejnosti jako restaurace a výletní místo. Svému účelu budova sloužila až do devadesátých let 20. století. Necitlivá rekonstrukce v letech 1960 – 1969 pro státní podnik Restaurace a jídelny však bohužel budovu značně znehodnotila.
s využitím odborných textů Jaroslav Tauchman
