Před dvěma týdny jsem psal, že velká koalice ČSSD a ODS se podle všeho opravdu bojí, že v krajských volbách ani společně nedosáhne na většinu a zkouší proto cokoliv, co by mohlo znevěrohodnit jejich hlavní konkurenty, zejména Jana Korytáře. Tehdy přišli s „kauzou“ možného prodeje pěti tisíc metrů Korytářova pozemku se stavební parcelou v Liberci za 1,6 milionu korun. Mimochodem, na výzvu, aby někdo nabídl za tuto cenu lepší pozemek, ještě nepřišla žádná reakce. Teď oprášili pět let staré obvinění, že někdy před čtrnácti lety Korytář chtěl po zaměstnanci svojí organizace, aby pracoval…

To je ve skutečnosti podstata tvrzení onoho bývalého zaměstnance. Anonymně zaslaná telefonní nahrávka, právník, který mluví o možném rozporu se zákonem o civilní službě, kterou zaměstnanec v té době vykonával, čelní představitelé liberecké ODS a ČSSD, kteří se rozhořčují do kamer, to už jsou jen přísady na zvýšení efektu. Co bude příště?

Tipuji dramatickou reportáž o tom, že jako školák chodil Korytář sousedovi na jahody, doloženou kompromitujícími fotografiemi, mlžícím právníkem a morálním odsudkem od J. Kittnera. Proti takovému zločinu jistě zbledne třeba skutečnost, že minulý týden zastupitelé ČSSD s ODS (za přispění Liberce občanům a části Unie pro sport a zdraví) protlačili zahájení změny územního plánu, která umožní developerům zastavět v Liberci zelené plochy a hřiště.

Nikdo nesmí být imunní proti kontrole, zda se nedopouští nebo dříve nedopustil jednání v rozporu s dobrými mravy a s veřejným zájmem. Základní otázky na politiky jsou: zneužil někdy svěřenou moc k obohacení vlastnímu nebo svého okolí – rodiny, spřízněných osob, politické strany? Kryl někdy takové jednání jiných? Dělo se tak na úkor veřejného zájmu? Podívejte se jen trochu z nadhledu a zkuste si odpovědět na tyto otázky u Korytáře a u jiných libereckých politiků.

Není pochyb, že v této době je v sázce hodně. Pod povrchem a občas i na povrchu probíhá nelítostný zápas o moc a privilegia těch, kteří si v posledních dvou desetiletích udělali z veřejných prostředků dojnou krávu a z politických stran svoje pohůnky. Obskurní „kauzy“, žaloby, stížnosti zaměstnavatelům, manipulace medií, vše s jediným cílem – zloděj se křikem „chyťte zloděje!“ snaží zakrýt svoje kšefty a znevěrohodnit oponenty. Nezbývá než opakovat: odstavit ve volbách od moci velké strany je jediná naděje na pročištění klientelistického marasmu, do kterého Liberec i Liberecký kraj dovedly.

Josef Šedlbauer