V naší kultuře se moc nehodí ukazovat na veřejnosti své emoce. Když jsme někdy konfrontováni se silným vyjádřením zlosti, zoufalství nebo smutku, tam kde se to ještě nosí, třeba na v muslimských zemích, jsme tím zaskočeni. Na druhou stranu to naše civilizace vyvažuje drsnými obrazy násilí ve svých snech- filmech, které naopak konzumujeme ve velkém. Legitimní možnost, jak vyjádřit své emoce a umožnit je také odehrát ve svém chování, poskytují ovály stadiónů, kde se fanoušci někdy mydlí hlava nehlava, dokonce i bez ohledu na to, co se děje na fotbalové ploše.
Stále častěji k podobné abreakci slouží v konzumu tlející populaci ulice velkých měst, kde lze protestovat proti kde čemu. Těm, kdo neradi vystupují takto na veřejnosti, nebo se bojí nějaké té rány, slouží zřejmě nejrůznější internetová fóra, kde to emocemi jen vře. Tématem zde může být téměř cokoli, ale zdá se, že silná emoční vzplanutí umožňují především rozdílné politické názory.
Stejně jako se jsou schopní nenávidět fandové Slávie a Sparty, rozděluje se město na Kittnerovce a Korytářovce. Zřejmě ale nejde o logické argumenty, ale jen a jen o příležitost vyjádřit silné, těžko snesitelné emoce. Je třeba je na někoho vylít. Všechnu křivdu, za své rodiče, za učitele, za dívku, která nás opustila, za svou neschopnost, za jakékoli ponížení. K tomu se hodí jakákoli silnější postava. To bude motiv většiny nenávistných výlevů, které se objevují pod jakýmkoli článkem na webu, bez ohledu na téma.
Ale nedávno jsem četl upřímně znějící názor vzdělaného a kultivovaného člověka, který se stará o mediální podporu Kittnerova vedení. Proč bych mu nevěřil jeho osobní názor? Tvrdil, že hlavním motivem lidí ze Změny pro Liberec je nenávist. To mě překvapilo, protože jsem v tomto společenství nikdy neviděl projevy nenávisti. Dokonce ani v době, kdy byla tato skupina nezávislých osobností odvolávána z vedení města, a přitom bylo jasné, že jde o vliv těch, kdo byli volbami odstaveni od pák moci. Převažuje zde naopak dobrá nálada, kromě únavy či smutku, že se něco nedaří.
Častěji však radost z drobných úspěchů, tvořivá atmosféra dobrých nápadů, jak se v dané situaci dostat k informacím, ze kterých by se dalo zjistit, zda se někdo nepokouší přesměrovat peníze z veřejných rozpočtů na soukromé účty. Nebo jak to udělat, aby v Liberci nebyla jedna herna vedle druhé. Aby se našly peníze na opravy tělocvičen, aby nebyl zabrán veřejný park pro soukromé účely atd. Jak to, že tohle někdo považuje za nenávist?
Tomu nemohu rozumět. Mám jen jediné vysvětlení. Ten člověk z politických kruhů si asi vůbec neumí představit jinou motivaci k politické činnosti než touhu po moci nebo nenávist. Že by někdo byl motivovaný dobrými úmysly, je pro něho zřejmě již nemyslitelné! A pokud jde o ty výkřiky nenávisti, které se snášejí na adresu především zastánců Korytáře, ty nejsou od lidí ze Změny.
Pro ně mám ještě jedno vysvětlení, které snad pochopí ten, kdo viděl film Rodinná oslava. V něm nejstarší syn na oslavě šedesátin svého otce zveřejní, co prožíval jako dítě, když své děti otec pohlavně zneužíval.
To, co následuje, je velmi podobné tomu, co se děje na serveru Náš Liberec, kde jsou zveřejňovány informace o tom, jak zacházelo minulé vedení s veřejnými penězi, nebo jak v tom pokračuje nynější rada města. Proti tomu, kdo říká nepříznivou zprávu, se zvedne vlna nenávisti. Všichni vědí, jak to bylo, ale útočí na toho, kdo pravdu vyslovil.
Jako obrana před zhroucením vlastního světa. Nic proti emocím. Ale řízení města budiž věc racionální a etická. Zoufalce, kteří propadají zlým emocím, nechme být. Hlavně se jimi nenechme řídit.
Vladislav Chvála, městský zastupitel za Změnu pro Liberec
