Od nového roku přijde o práci na libereckém magistrátu na pětadvacet lidí. Vedení města se tak rozhodlo z důvodu úsporných opatření, kdy po úřadování libereckých vlád pod ODS zbyla prázdná, dvěma miliardami zadlužená městská kasa.

Jak se ale toto rozhodnutí rýmuje s faktem, že jsou „zasloužilým“ politikům zařizována nová lukrativní místa a jsou drasticky zvyšovány odměny ve společnostech s majetkovou účastí města?

Ze současných 380 pracovních míst jich zde má zůstat asi 355. Radnice ústy svého tajemníka prohlášení mírní s tím, že část zaměstnanců přejde v rámci celostátních vládních reforem pod úřad práce. Město rovněž trvale snižuje platy zaměstnanců. Letos by měl magistrát na jejich mzdy, včetně odvodů na sociální a zdravotní pojištění, dát asi 121,5 milionu korun. Ještě v roce 2009 to bylo 139 milionů. Vedení města tak pokračuje v politice, kterou zavedli jeho předchůdci v čele s Jiřím Kittnerem. Důvodem byly a jsou dluhy městské kasy, které ale vznikly právě za vlády ODS.

Spořivá politika se ovšem má dotknout jen „těch dole“. U politiků, a to z řad velké tiché koalice, jmenovitě ČSSD, Liberec občanům, Unie pro sport a zdraví i ODS, která ji podporuje z „opozičních“ lavic, to ovšem neplatí – naopak. Vedle toho, že například bývalý náměstek Milan Šír za sociální demokraty získal pro něj vytvořené lukrativní místo náměstka Technických služeb města Liberce, se v posledních dnech dostala na veřejnost informace o nebývale velkých odměnách v Krajské nemocnici Liberec (kde má město majetkový podíl), které si politici těchto stran navzájem odsouhlasili.

Jiří Veselka (předseda Unie pro sport a zdraví) zde jako ředitel pobírá 15O 000 Kč základního platu měsíčně (plus minimálně odměna za členství v představenstvu společnosti), Jiří Kittner (ODS) zde jako ekonomický ředitel pobírá 120 0000 Kč základního platu měsíčně (plus minimálně odměna za členství v představenstvu společnosti). V představenstvu s nimi nadále sedí například Ladislav Dzan (Unie pro sport a zdraví) a Vladimír Šámal (ODS). Nicméně poslední dva jmenovaní jsou lékaři a dlouhodobí zaměstnanci nemocnice.

A aby to zřejmě ani ostatním stranám tiché velké koalice nepřišlo líto, ztrojnásobily se odměny v dozorčí radě nemocnice, a to z deseti na neuvěřitelných třicet tisíc měsíčně. V dozorčí radě nemocnice pak nesedí nikdo jiný než politici z ČSSD – krajský radní Zdeněk Bursa, dále jeho kolega a zároveň liberecký zastupitel Martin Sepp a liberečtí zastupitelé František Hruša a Milan Šír. Zkrátka nepřišel ani zástupce Liberce občanům, své místo v dozorčí radě má i současný náměstek primátorky Kamil Jan Svoboda.

Odměňování politiků ovšem nemusí být problém jen etický. Podle opozice v zastupitelstvu krajském i městském se možná mohou dostat do rozporu se zákonem o střetu zájmů, když pobírají odměny společnosti a zároveň fungují jako zástupci jejích majitelů (kraj, město). Vedení města chce zmiňovaným propuštěním lidí ušetřit 2 miliony korun, přitom odměny v nemocnici, kde město má majetkový podíl, přijdou na 3 240 000 korun ročně.

Poté, co se tyto odměny, skrze veřejný dotaz na zastupitelstvu, které vznesl Jan Korytář (Změna pro Liberec) dostaly na světlo boží, přišla zajímavá přehlídka zdůvodnění. Podle zástupců ČSSD (Sepp, Bursa) se jedná o standardní plat v nemocnici a dozorčí rada bude nyní pracovat jiným, novým způsobem, kdy každý z jejich členů bude mít pod sebou jeden úsek nemocnice.

Pět minut po dvanácté, až po provalení se výšky odměn, přispěchal náměstek primátorky za Liberec občanům Kamil Jan Svoboda s prohlášením, že uvažuje o tom, že se možná odměny vzdá a že ji také zvažuje dát jako sponzorský dar pro Divadlo F.X.Šaldy. Míru nekomunikace v Radě města (nebo možná právě divadelní nadání) předvedl jeho stranický kolega, radní za Liberec občanům, David Václavík. Ten na sociálních sítích prohlásil, že o navyšování odměn nevěděl a že je „překvapený a naštvaný“. Václavík je přitom politikem, který má dlouhodobě blízko i k vrcholným členům liberecké ODS.

Přes tyto všechny více či méně úsměvné kapitolky ze scénáře současné liberecké politiky, ukazuje realita dnešních dní na hrozivý dvojí metr, se kterým přistupuje politická reprezentace k veřejným financím. Na jedné straně propouštění lidí, kteří poctivě dělají svou práci a nikoliv za tak přemrštěné odměny jako na straně druhé politici, kterým je v rámci opozičně smluvních dohod potřeba ještě navýšit už tak vysoké příjmy za nejrůznější členství v radách a představenstvech, kde je míra a efektivita práce více než diskutabilní.

Jaroslav Tauchman