Přinášíme novou rubriku, která si klade za cíl zmapovat nejpodstatnější hlasování roku a uchovat je v paměti pro naše čtenáře. Jsme přesvědčeni, že demokracie neznamená jen vhození volebního lístku do urny a vystavení tím na další čtyři roky bianco šeku pro zvolené politiky. Jsou to právě politici, kteří rádi zapomínají na svou minulost, na své konkrétní kroky, které mají ovšem leckdy zásadní dopad na život „prostých“ občanů. Proto je potřeba si občas alespoň ty nejzásadnější hlasování připomenout.

Leden 2011 – Zrušení veřejných dražeb dobrovolných

Vedení města pod primátorem Korytářem se rozhodlo skončit praxí z minulosti, kdy byl téměř každý  majetek města určen k rozprodej. Proto se rozhodlo ukončit dražby nemovitostí vypsané ještě starým vedením. Přikročilo k tomu i pod hrozbou pokuty 1,6 milionu, která vyplývala ze smlouvy uzavřené starým vedením v čele s Jiřím Kittnerem.

Společnost 1. Dražební, která pro město dražby výsostně vykonávala patří panu Vítězslavu Hoffmannovi. U rodinných příslušníků pana Hoffmanna končily pozemky směňované přes městskou akciovku Sportovní areál Ještěd, za což již padlo obvinění. Hoffmann je, mimojiné, i obchodním partnerem bývalého zastupitele za ODS, Jiřího Zeronika, dnes stíhaného z tunelování městského majetku a korupce.

Leden 2011 – Pokyny pro úpravu návrhu 38. změny územního plánu města Liberec

Nové vedení předkládá upravené znění návrhu 38. změny územního plánu, ze kterého je vyjmuta lokalita rozsáhlých harcovských pozemků. Jedná se o parcely, které jsou v zóně Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Celá problematika má své kořeny již v roce 2006, kdy město Liberec chtělo, kvůli nechvalně proslavenému MS v lyžování, získat směnnou, prostřednictvím městské akciovky Sportovní areál Ještěd (SAJ), malou budovu na úpatí Ještědu – restauraci Mošner. Kvůli výstavbě lanovky, která se ovšem nikdy neuskutečnila.

Za restauraci Mošner ovšem získali její původní majitelé majetek několikanásobně větší. Dva byty na lukrativní Masarykově třídě, byt u horních kasáren, stavební parcelu ve vilové čtvrti v Doubí a více jak tři hektary lesů a luk (včetně dvou starých lomů) ve Starém Harcově – většinu na území CHKO. Tyto městské pozemky v Harcově byly do té doby veřejně přístupné a průchozí.

Tím ovšem celá, pro město tolik nevýhodná, směna nekončila. Ve smlouvě o směně pozemků je ještě jedna zajímavá pasáž: „Areál (SAJ) ve spolupráci se Statutárním městem Liberec je povinen zajistit, aby došlo ke změně územního plánu města Liberce tak, že ve smlouvě uvedené parcely v Harcově budou zahrnuty do území zastavitelného rodinnými domy venkovského typu a to pod smluvní pokutou 900.000 Kč.“

Pokud by se tak nestalo, městská akciovka by tedy musela navíc zaplatit dalších 900.000 Kč – tento postup je navíc v hrubém rozporu s pravidly pro pořizování změn územního plánu. Toto soukromým nabyvatelům těchto pozemků přesto přislíbil předseda představenstva SAJ a zároveň primátor města Jiří Kittner, ačkoli takovéto rozhodnutí může udělat pouze zastupitelstvo města.

Úprava nakonec nebyla prosazena. Po bok ODS se postavili svým zdržením se tehdejší koaliční partneři Změny pro Liberec, Liberec občanům, ČSSD a část Unie pro sport a zdraví. Někteří publicisté právě v tomto hlasování spatřují jeden z prvních projevů konce povolební koalice a vznik současné opozičně smluvní koalice menšinové vlády a ODS.

Únor 2011 – Privatizace pozemku u „Domu klavíru“ na Šaldově náměstí

Tato privatizace přinesla další rozkol v tehdejší koalici. Zatímco Změna pro Liberec hájila tezi, že je lepší pozemek neprodávat, ale do budoucna pronajímat. Tehdejší náměstek pro školství (dnes pro ekonomiku) Jiří Šolc z Liberce občanům hájil prodej, hlasoval pro něj, ale ještě předtím uvedl, že byl v minulosti v obchodním styku s firmou sídlící v Domě klavíru a z tohoto titulu zde měl později dokonce volební kancelář Liberec občanům.

Na zastupitelstvu padlo, že se navrhovaná cena je o třetinu nižší oproti tomu, co by mělo město získat. Jiří Šolc obhajoval prodej podporou podnikání ve městě.

Únor 2011 – Smlouva o alokaci prostředků na IPRM „Atraktivní a kvalitní život v Liberci“

Hlasování, během něhož se tehdejší primátor Jan Korytář dopustil procesního pochybení, za které byl potrestán pokutou 1500 korun (z 50. 000 možných) od krajského úřadu. Nenahlásil střet zájmů při dodatečném odsouhlasení smlouvy o alokaci prostředků na IPRM.

Nicméně, když se o seznamu projektů skutečně hlasovalo, učinil tak. V roce 2010, kdy o projektu Čmeláka rozhodovalo liberecké zastupitelstvo poprvé, nehlasoval, právě z důvodu střetu zájmů, který nahlásil. Stejně tak nijak neskrýval spoluvlastnictví pozemku ani jej nepřeváděl na nikoho jiného (např. rodinné příslušníky, tzv. „bílé koně“ atd..) a tuto informaci nad rámec povinných údajů uvedl i v projektové žádosti. Podle vlastního vyjádření, když krajský úřad rozhodl, že se přeci jen o chybu jednalo, ale připustil pochybení ,omluvil se a pokutu zaplatil.

Tato záležitost se stala velkým soustem pro mediální a propagandistický server firmy Syner Týden v Libereckém kraji. Ze zastupitelů pranýřoval Jana Korytáře nejvíce David Václavík z Liberce občanům.

Březen/duben 2011 – odvolání primátora Jana Korytáře a zástupců Změny pro Liberec z rady města

Jeden z nejdramatičtějších momentů liberecké polistopadové politiky. Změna pro Liberec překvapivě vyhrála pod Ještědem volby. Padla tak dvacetiletá bašta zdejší ODS, která byla do té doby hegemonem liberecké politické scény a pověst jejího navázání na podnikatelský sektor dalece přesáhla hranice města.

Po volbách se ovšem dlouze rodila koalice, protože uskupení Liberec občanům dlouhou dobu koketovalo s variantou na koalici s ODS. Nakonec byla utvořena koalice Změna pro Liberec, ČSSD, Liberec občanům a Unie pro sport a zdraví. Neměla ovšem dlouhého trvání a brzy se začal rýsovat pravděpodobně předem dohodnutý scénář.

Po nikoliv krátké kampani proti primátorovi Janu Korytářovi ze strany médií patřícím firmě Syner a ODS, ke které se ovšem rádi a hlasitě přidali koaliční partneři (ČSSD, Liberec občanům) se rozhodli koaliční partneři ČSSD, Liberec občanům a části Unie pro sport a zdraví překvapit své „spojence“, když jim na březnovém zastupitelstvu předložili návrh na odvolání. To byl výsledek dohod s opoziční ODS. Jan Korytář mimo jiné odmítl podepsat půlmiliardové smlouvy na projekty dotované z Evropské unie (jednu zakázku získala firma Syner) a ODS spolu s tehdy ještě koaličními ČSSD a Libercem občanům dělaly vše proto, aby tyto smlouvy podepsány byly.

V březnu se primátora, kvůli procesním formalitám odvolat nepodařilo, proto bylo svoláno náhradní zastupitelstvo na 16. 4. 2011. Během toho ovšem probíhaly v Liberci demonstrace občanů proti „návratu starých pořádků“. Nakonec byl primátor i ostatní zástupci vítězné Změny pro Liberec odvoláni. Jelikož si odvolávající zastupitelé ústy Kamila Jana Svobody z Liberce občanům vynutili volbu tajnou (zjevně nechtěli hlasovat před veřejností), výsledek odvolání dopadl takto:

• Mgr. Jan Korytář – pro 26, proti 13, nedržel se nikdo
• PhDr. Jaromír Baxa – pro 22, proti 14, zdrželi se 3
• Mgr. Květoslava Morávková – pro 23, proti 15, zdržel se 0 a neplatný byl 1, protože nebyl označen jakýmkoli způsobem.

Duben 2011 –  volba primátorky Statutárního města Liberec

Na řádném dubnovém zasedání zastupitelstva byla primátorkou zvolena Martina Rosenbergová, před volbami dosud neznámá politička místní ČSSD. Martina Rosenbergová dlouhou dobu nechtěla zveřejnit svůj životopis, ale naopak jako sociální demokratka překvapila několika výroky, jako když se zastávala spekulantských aktivit svého spolustraníka, který byl nominován na funkci ve městě.

Ještě před volbou primátorky padl tehdy již opoziční Změny pro Liberec na odvolání náměstků Lukáše Martina z ČSSD. Ten nedlouho předtím osočil primátora Korytáře, že uplácí úředníky a získává na něj informace. Ačkoliv náměstek Martin nebyl s to svá tvrzení doložit, právě narozená opozičně-smluvní koalice ukázala svou sílu, když byl náměstek podržen hlasy ODS.

Samotné hlasování o volbě Martiny Rosenbergové primátorkou města Liberce dopadlo takto:

• početvydaných hlasovacích lístků 35
• počet odevzdaných hlasovacích lístků 27
• PRO zvolení 22 hlasů
• PROTI 2 hlasy
• ZDRŽELY SE 3 hlasy

Rozdíl mezi tím jsou ti, kteří svůj hlas neodevzdali do hlasovací urny.

Duben 2011 – odvolání Zuzany Kocumové z místa náměstkyně pro sport a cestovní ruch

Zuzana Kocumová byla poslední náměstkyně „staré“ koalice, která byla rozmetána dohodou o vytvoření opozičně smluvní spolupráce mezi ODS, ČSSD a Libercem občanům. Zároveň Zuzana Kocumová odmítla podpořit odvolání primátora Korytáře a zástupců Změny pro Liberec a byla to dokonce ona, která na během odvolávání výše zmíněných dosvědčila tajné schůzky mezi ODS, zástupci Liberce občanům a ČSSD. Během jejího odvolání padlo, jakou roli hrála při volební kampani Unie pro sport a zdraví firma Syner, která měla tuto stranu podpořit částkou cca 400.000 Kč. Jejím nástupcem se stal její spolustraník Jiří Rutkovský.

Volba odvolání Kocumové byla opět tajná a dopadla takto:

• PRO odvolání 23 hlasů
• PROTI 10 hlasů
• ZDRŽELI SE 2 hlasy

Květen 2011 – Volba zástupců ODS do městských organizací

První vlaštovky, které jasně signalizovali utvořivší se smluvně opoziční koalici mezi ČSSD, Libercem občanům, částí Unie pro sport a zdraví a libereckou ODS. Tak jako v budoucnu usedne Jiří Veselka na post ředitele liberecké nemocnice a Jiří Kittner mu bude dělat ekonomického náměstka se základním platem 120 tisíc korun měsíčně, tak již v květnu byli vystřídání zástupci Změny pro Liberec v představenstvech a dozorčích radách a nahrazeni nikým jiným než zástupci Věcí veřejných a ODS.

Pro ukázku hlasování o nové delegátce z řad Věcí veřejných (na zastupitelstvu byla představena jako pouze jako člověk s „vazbami na ministerstvo dopravy“, vystřídala dopravního inženýra za Změnu pro Liberec.

Červen 2011 – prohlasování 38. změny územního plánu

Hořký konec jedné kauzy, která se táhne hluboko do modrých let v Libeci. Tehdy za účasti zastupitelů za ODS Pavla Krenka a Jiřího Zeronika se odehrála směna, která má dnes dohru v policejním spise. Město získalo do dvou bratrů, podnikatelů napůl zděnou boudu, kde se provozuje restaurace Mošner. Za restauraci Mošner ovšem získali její původní majitelé majetek několikanásobně větší.

Dva byty na lukrativní Masarykově třídě, byt u horních kasáren, stavební parcelu ve vilové čtvrti v Doubí a více jak tři hektary lesů a luk (včetně dvou starých lomů) ve Starém Harcově – většinu na území CHKO. Tyto městské pozemky v Harcově byly do té doby veřejně přístupné a průchozí. Navíc primátor Kittner jim slíbil tučné odstupné, když jim nebude provedena změna územního plánu v Harcově, ač má toto ve výlučné pravomoci zastupitelstvo. Na to ovšem ale ani majitelé nehleděli a v rozporu se zákonem začali v CHKO Jizerské hory stavět.

Velká tichá koalice nakonec dotáhla tento příklad, když bratrům pozemky na stavební parcely změnila, zákon, nezákon. „Odměnou“ pro město byla malá část pozemku, kterou jeden z podnikatelů vrátil.