Krátce před volbami dostali všichni občané do schránek občasník Pravý zastupitel. Ten vydává – dle vlastních slov – pro své vlastní potěšení primátor za ODS, Jiří Kittner, majitel tiskárny Geoprint Jiří Bílek a PR poradce primátora Kittnera Zdeněk Soudný.
V tomto čísle se objevil článek, který uvádí „na pravou míru“ kauzu zakázky na tisk Zpravodaje liberecké radnice. Dovolujeme si redaktory Pravého zastupitele i libereckou veřejnost upozornit na několik faktů.
Protikorupční zpravodaj Náš Liberec není žádný „předvolební plátek pana Korytáře“, ale schválená a odsouhlasená část projektu (tedy vydání zpravodaje, který bude informovat Liberečany o největších kauzách právě v předvolebním čase, aby jim pomohl v orientaci jednotlivých stranických kampaní), na který naše sdružení získalo dotace od Ministerstva vnitra ČR a mezinárodní nadace Open Society Fund Praha. To jen na okraj a pro začátek.
Někdo jede rozkvetlou loukou a někdo jede septikama
V tomto článku Pravý zastupitel se snaží znevěrohodnit naší práci ohledně zpracování kauzy, která se týkala zadávání tisku Zpravodaje liberecké radnice. Redakce Pravého zastupitele, který má sídlo na adrese tiskárny Geoprint pana Jiřího Bílka, navštívila pana Jiřího Bílka, majitele tiskárny Geoprint, aby jí vysvětlil, jak tomu tedy bylo s výběrovým řízením, kdy jeho firma opakovaně dostávala zakázku na tisk radničního zpravodaje. Trochu si celou kauzu přibližme.
Po celé roky vyhrává výběrové řízení na tisk Zpravodaje liberecké radnice liberecká tiskárna Geoprint, s.r.o. Nicméně nejméně po dobu posledních pěti let byla její nabídka pokaždé zhruba o 100% vyšší než jsou nabídky ostatních tiskáren. Rozdíl se pohyboval vždy kolem jednoho milionu korun. O tento milion byla každý rok městská pokladna chudší.
Ostatní tiskárny v posledních letech na účast ve výběrovém řízení již rezignovaly. Důvodem bylo, dle vyjádření oslovených tiskáren nastavení výběrového řízení, které de facto umožňovalo splnit podmínky jen jedné firmě – libereckému Geoprintu. Výběrové řízení je samozřejmě de iure v pořádku, jen konkrétní podmínky a požadavky parametrů jsou, dle oslovených tiskařů, vytvořeny tak, aby vyhovovaly právě firmě Geoprint. Jiné tiskárny jsou pak postaveny mimo hru. Proto většina tiskáren svůj boj o tuto veřejnou zakázku vzdala.
Pro představu uveďme počty přihlášených tiskáren do výběrového řízení na realizaci Zpravodaje liberecké radnice a jejich vítěze za posledních šest let. V roce 2002 došlo 5 nabídek, vyhrála tiskárna Geoprint. Roku 2003 došly jen 4 nabídky, hodnoceny byly (tj. prošly kritériem výběrového řízení) jen 2 tiskárny, zvítězila tiskárna Geoprint. V roce 2004 už přišly pouze 2 nabídky, hodnoceny byly obě dvě, zakázku získala tiskárna Geoprint. V roce 2005 v otevřeném podlimitním řízení bylo 18 uchazečů, nabídka přišla pouze jediná a vyhrála tiskárna Geoprint. V roce 2006 ve zjednodušeném podlimitním řízení došla opět jediná nabídka a vyhrála opět Geoprint. Stejně tak tomu bylo i v loňském roce, kdy na oslovení odpověděla pouze firma Geoprint, která se jako tradičně stala i realizátorem zakázky.
Naše tvrzení okolo tisku radničního zpravodaje se zakládá na výsledcích poptávkového šetření, které jsme provedli na podzim roku 2007, kdy jsme oslovili několik tiskáren s poptávkou přesně kopírující zakázku města na tisk zpravodaje, z nichž k nám dorazilo pět nabídek. Rozdíl mezi průměrnou cenou od ostatních pěti tiskáren a cenou, za kterou pro radnici tiskne zpravodaj tiskárna člena liberecké ODS, Jiřího Bílka, byl téměř 1 milion korun a často dosahuje téměř rozdílu sta procent. Milion, o který byla městská kasa každoročně prázdnější a který by své uplatnění v rozpočtu města jistě našel.
Po zveřejnění případu tohoto výběrového řízení a po té, co jsme přesvědčili několik tiskáren, ať se s avizovanou cenou přeci jen do výběrového řízení přihlásí, se stal malý zázrak. Nad podivností ohledně nabídek a konečného vítěze pozastavil sám primátor Kittner a dokonce i Geoprint šel s cenou o zhruba 800 000 Kč dolů. Zakázku sice získal na další čtyři roky, ale takto výrazně poníženou, ale navíc rozšířil barevnost zpravodaje a nabídl možnost do každého tisku čísla vložit jeden letáček.
Ve zmíněném článku „Někdo jede rozkvetlou loukou a někdo jede septikama“ pan Jiří Bílek tvrdí, že do konečné ceny nebyly započítány věci jako je sazba, korektury, redakční práce. Zajímavé je, že tyto argumenty neuvedl majitel Geoprintu v době, kdy jsme případ podivného výběrového řízení na tisk radničního zpravodaje zveřejnili. Naopak – pro liberecká média se vyjádřil, že „To obvinění nemá žádný smysluplný základ, přijde mi zbytečné na to vůbec reagovat,“ (in: Podle opozice přišlo město Liberec o miliony, Liberecký deník, 28.4.2008).
Další, co se nerýmuje s argumentací pana Bílka, je fakt, že jsme všechny tiskárny oslovili stejným dopisem, kde jsme přesně popsali rozsah, barevné zadání, počet stran, vydání i příloh a aby to bylo úplně zřejmé, přiložili jsme jako ukázku právě Zpravodaj liberecké radnice. Zajisté nejsme tiskařskými odborníky jako pan Bílek, ale rozhodně bychom si nedovolili tvrdit, že zadání zakázky rozumí jen on a nikoliv i ostatní liberečtí a krajští tiskaři.
Tomuto všemu napovídá i výpověď některých dalších tiskařů, kteří jsou se situací na liberecké radnici a s tím, jak tam jsou vypisována výběrová řízení, až moc dobře obeznámeni. Jejich výpovědi, výsledky jednotlivých, konkrétních nabídek na trhu a vůbec detailní popis celé kauzy naleznete ve druhém vydání tištěného čísle Náš Liberec, který jsme vydali zjara 2008 a který si můžete stáhnout zde.
Na závěr si dovolujeme popřát majiteli Geoprintu ať jeho cesty vedou jen přes rozkvetlé louky, jen tyto jeho jízdy by neměli platit skrze městskou kasu liberečtí občané.
