Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky včera rozhodly o tom, že příští čtyři roky bude mít země pravděpodobně vyhraněně pravicovou vládu. O nadcházejícím charakteru vrcholné exekutivy i možných dalších a zásadních krocích připravované (a dávno před volbami připravované) vládní koalice ODS, TOP 09 a Věcích veřejných, jistě nemálo vypovídá i doposavadní veřejná činnost jednotlivých stran i jejich politiků. Nicméně se zdá, že 20 let od listopadového převratu nabývají některé rysy české politiky znepokojivých forem a tendencí.
Hned po oznámení výsledků voleb, ve kterých sice zvítězila ČSSD, ale budoucnost dává jasně tušit vzniku pravicové koalice na vládní úrovni, se začali představitelé pravicových stran začali předhánět v prohlášeních, že vítězem je vlastně Česká republika, její občané, protože vznikne „rozpočtově odpovědná vláda“… Kdo jí ale bude tvořit?
ODS sice zaznamenala největší odliv voličů (nejvíce ve prospěch daleko pravicově vyhraněnější TOP 09), ale Petr Nečas se již zřejmě vidí jako budoucí premiér. Za odchodem voličstva kdysi dominantního pravicového subjektu na politické scéně stojí nejrůznější skandály, které vypluly na povrch během fungování/nefungování Topolánkových vlád, potažmo i poloúřednické vlády premiéra Fischera. A rozhodně se nejednalo jen o buranský folklór a verbální nezdrženlivost ex-premiéra Topolánka.
Skandály kolem pražské Opencard (jejíž odnož máme i v Liberci), vazby struktur organizovaného zločinu na nejvyšší politiky („Íčko“, „Ťéčko“, ministři Barták, Řebíček a jejich obchodní a nejrůznější spolkoví partneři …), anonymní Viamont, který si za ministrování svého (oficiálně bývalého) spolumajitele Aleše Řebíčka přišel k mnoha miliardovým zakázkám, korupční aféry jako kauza poslance Moravy, plzeňské právnické turbotituly, praktiky Topolánkova poradce Marka Dalíka a mnoho dalšího, to vše nyní bude, zdá se, zdárně pokračovat. Kmotři (nejen) v krajích, ten náš Liberecký nevyjímaje, stojící za touto stranou a tahající za její nitky, si můžou zřejmě klidem vydechnout. O svá Íčka, Téčka, ale i Enka, Péčka a Béčka nepřijdou…
Druhá nejsilnější pravicová strana, TOP 09, značně těžila z charismatu svého předsedy, Karla Schwarzenberga. Ale skutečný spiritus agens této, daleko nejtvrdší pravicové strany, je člověk, který s politikou začínal ještě před Listopadem 89´, Miroslav Kalousek. Jako morální profil tohoto politika je zdůrazňováno, že mu nikdy nebyly dokázány úmyslná pochybení zločiny, u kterých byl, co by politik, přítomen. Zvláštní politické portfolio… Navíc další silnější tváře této strany, něž je Schwarzenberg a Kalousek, těžko zaznamenat.
Diskutabilní příklady politického fungování Miroslava Kalouska se s ním táhnou již od devadesátých let. Nešlo tenkrát jen o to, že stát, a s ním občané všichni, přicházeli díky resortům, kde se pohyboval Miroslav Kalousek, největší dnešní kritik zadlužování státu, o rekordní miliardové sumy, na kterých bohatli lidé jako Kalouskův přítel, zbrojař a privatizátor, Richard Háva. Došlo i na lidské životy, v případě zakázky armádních padáků.
Ostatně ten samý podnikatel Háva stál za koupí Kalouskova luxusního bytu v Praze-Petřinách. Přepychové apartmá nejdříve koupil Háva jako šéf privatizovaného Omnipolu. Kalousek v té době působil jako náměstek na ministerstvu obrany ( v té době získávaly Hávovy firmy enormní zakázky). Háva následně více jak dvousetmetrový byt převedl na Lubomíra Kašáka a ten jej daroval své sestře – manželce dnešního ministra Kalouska. Kašák byl v roce 2002 zastřelen svým obchodním partnerem.
Ale není potřeba (nedávné) minulosti. Miroslav Kalousek zařídil, coby člen Topolánkovy vlády i prodej nejvýnosnější části českého letectví, ČSA Cargo, a to anonymní firmě se sídlem v panelákovém bytě. Ostatně byl to on, který jako ministr připravil, spolu s E.Janotou, rozpočet s tím dosud největším schodkem. Občané si holt budou muset utáhnout opasky.
Pan kníže tedy může s klidem ve sněmovně příští čtyři roky spát (pokud nebude chtít poskytovat různé „protislužby“ – jak sám uvedl – při rozšiřování rodového majetku, tak jako v devadesátých letech), Miroslav Kalousek vše zařídí, talent za uběhlých dvacet let prokázal dostatečný. Ostatně pan Háva už svému příteli (a možná spíš sám sobě) včera gratuloval.
Asi největším zjevením je zisk téměř jedenácti procent pro Věci veřejné. Rychle se zjevivší strana, u které se neví, kdo za ní vlastně stojí, má heslovitý a srkze velkou obecnost de facto nečitelný program, její mapaň se omezuje na pouze heslovité výkřiky ANO! NE! , s čímž posledně kandidoval Miroslav Sládek. Ozvláštněno je to jen poněkud průhledným internetovým hlasováním, jehož možnost zneužití i manipulace dokázalo nejedno české médium.
Přitom lidmi v pozadí této strany jsou pražští podnikatelé,jako Vít Bárta, majitel největší české bezpečnostní, detektivní a vymahačské agentury, která získává např. od pražského magistrátu lukrativní a ne zrovna levné zakázky. Také předvolební tah VV, vytvoření jakési polovojenské jednotky ostrých hochů, která „řeší problémy“ občanů s „nepřizpůsobivými“ atd., není zrovna demokratickou vizitkou této strany.
Klíčová postava VV, novinář Radek John, musel odejít i z bulvární TV Nova, když se provalila jeho účast ve firmě ORA – Print, která patří pražskému podnikateli a příteli primátora Pavla Béma, Romanu Janouškovi. Tato firma si účtovala tolik za tisk zpravodaje VZP )ale i jiných tiskovin placených státem), že to stálo stát o desítky a stovky milionů více než nabízely (a později rovněž provozovaly) další subjekty. Přední český investigativní novinář Radek John na svou obhajobu mimojité uváděl, že nevěděl, že žena, se kterou dlouhá léta seděl v představenstvu ORA – Print, je manželkou Romana Janouška, jelikož má jiné příjmení…Ale o tom, jak umí Radek John lhát, asi nejlépe přesvědčil, po dobu několika let, svou ženu.
Podivně veliký počet hlasů pro tuto stranu, založenou i na výkřicích , populismu a masivní kampani, je možná nejvíce znepokojivým výsledkem těchto voleb. Pro spoustu lidí jistě představuje novou alternativu a radikální přístup, ale je zvláštní, kolik lidí si opravdu zjistí, koho, že to má volit.. Navíc to, že za Věcmi veřejnými stojí i známá postava pražské ODS Tomáš Hrdlička není těm, co alespoň čtou nic neznámého. A sama strana, vzhledem k minulosti svých lídrů, by si možná měla přejmenovat název na Zakázky veřejné.
Dnes už není prostor věnovat se hlubším příčinám propadu levicových stran, zda za to můžou jejich nejrůznější skandály (Bušina u ČSSD, úplatky od hazardní lobby u komunisty Dolejše) nebo vyprázdnění vlastní, „nové“ levicové politiky. Není zde místo ani věnovat se Zeleným, kteří zašli na to, že stali tyrkysovými či na důsledky ne zrovna křesťanské politiky křesťanských demokratů. Na to bude prostor v samostatném komentáři. Vlastní komentář si jistě zaslouží i čím dál tím více hrubnoucí, násilí a personifikace se neštítící volební kampaň. Ale jedno je jisté – enormní nárůst pravicových stran lze jistě hledat v soustředěném tlaku, živeném českými médii, na dvě klíčová témata těchto voleb – zadlužení státu a korupci.
Těžko pro to říci, proč vyšli z voleb vítězně lidé a strany, kteří jsou, za dobu existence mladé parlamentní demokracie, nejvíce spjati s korupčními skandály, vysáváním veřejných prostředků a skrze to i se zadlužováním státu a drancováním společenského bohatství. Navíc za situace, kdy vrcholní představitelé těchto stran těsně před volbami (Topolánek před americkou obchodní komorou – proto možná musel odejít, ne ani tak kvůli svým výrokům o Židech a homosexuálech..) jasně mluvili o připraveném scénáři předvolebního boje i povolební spolupráci (účelově plánované TOP 09 od roku 2003, Věcech veřejných jako projektu pražských polomafiánských struktur, Zemanovcích, kde jediný účel je oslabit levici..). Tisíckrát stačí lidem lhát, že sníh je černý a teplý, až tomu uvěří a budou to sami tvrdit.
Nejdůležitější politické dění v zemi posledních dní a hodin spíše ukazuje na skutečnost, že i samotné volby již otevřeně přestávají být střetem názorů a idejí, testem demokracie, ale jedná se čím dál více o reklamní, marketingovou záležitost určitých skupin obyvatelstva, která si tak připravuje půdu pro další generaci zisku svých podnikatelských aktivit na hřišti, které se jmenuje stát. A co je nejhorší – děje se tak čím dál tím více otevřeně, co by před pár lety bylo nemyslitelné, nemravné a politicky likvidační, stává se dnes normou.
Jaroslav Tauchman